Kráska v nesnázích

Hřebejk je takový typický středoproudař, jehož filmy jsou kvalitní nenáročnou zábavou. A tak Kráska v nesnázích potěší tím, že se autoři pokusili film obohatit o hlubší smysl. Ukazují věčnou pravdu o tom, jak s dobrákama každý zamete a že v naší zemí žije pěkných pár hajzlíků. Kráska v nesnázích tak tímto skepitckým tónem navazuje na vydařené Horem pádem a řadím je mezi autorovy silnější filmy. K dokonalosti snímku schází snad jen větší konzistence a údernost. Ale film má celou řadu silných stránek. Geislerová dokazuje, že si prostě zaslouží být jednou z nejobsazovanějších českých hereček, protože je prostě, podobně jako dříve Jirásková, či Bohdalová, excelentní. Například milostné scény ve filmu, jinde pouhý líbivý přívěsek, zde klíč k pochopení hrdinky, jsou zahrány tak bravurně, že vlastně vysvětlují veškerou motivaci hlavní postavy. Názorně demonstrují věčný konflikt rozum versus pudy. A protože hraní takových scén asi není nejpříjmnější, zaslouží si za herečka uznání za to jak dobře vtiskla věrohodný charakter své postavě i během těchto scén. Jíří Schmitzer září, nechápu kde tolik sympatický člověk jako je on, mohl vyčarovat tak slizkého hajzlíka. Za dobrý nápad považuji použití hudby Radůzy. Tato zpěvačka má spustu tklivých skladeb a stačí jen pát tónů, abych měl husí kůži. A tak si myslím, že měli film vybavit hlavně jejími skladbami, čímž by tvůrci docílili osobitějšího rázu. Písniřky G. Hansarda, ač pěkné se prostě k filmu nehodí tolik, jako ry Radůziny. (29.10.2008)

Scénář Petra Jarkovského neuvedl do nesnází krásku, ale Jana Hřebejka. Když se duet Jarkovský / Hřebejk soustředil na vykreslení doby a chování jednotlivých postav v té době, líbilo se mě to. Proto je velmi škoda, že v tomto filmu sleduji příliš mnoho nesnází hlavních hrdinů. Až se mě z těch nesnází začal postupně vzdalovat samotný příběh, který nakonec zmizel jako finance ve statním rozpočtu do neznáma. Naštěstí herci, zejména Jiří Schmitzer a Josef Abrhám zahráli bez nejmenších nesnází a zpěvačka Radůza mě svým hudebním doprovodem poslala pozvánku na její koncert. (09.04.2007)

Když jsem viděl, že to poběží v telce, dostal jsem chuť si to připomenout, protože jsem si uvědomil, že to je už 13 let, co jsem na tom byl v kině - což mimo jiné znamená, že zde člověk dostane 30 letou Aňu Geislerovou, která v té době byla pravděpodobně na vrcholu své atraktivity (před 3 lety v Anthropoidu, kdy jí bylo 40, mi už najednou přišla stará) a která se mi tady hodně líbí, i když ji jinak moc nemusím. Vlastně asi všichni herci jsou tady super, především pak Schmitzer je naprostý bůh a jeho postavu jsem hluboce nesnášel, podobně jako ty dva sráče, které hráli Macháček s Hrušínským - scéna, v níž jim Abrhám vytře zrak, je podle mě jedním z vrcholů filmu (protože jinak tam Abrhám hraje tak neuvěřitelného dobráka, až to není možné, ale věřil jsem mu to). Jako asi lze mít výhrady k tomu příběhu, soundtracku (Hansard) nebo samotnému závěru, který mi asi moc nesedl, ale stejně mi to - minimálně na české poměry - přijde prostě jako dobrý film, který stojí i za opakované zhlédnutí. (23.12.2019)

Po různých negativních reakcích jsem nečekala moc a nakonec byla vcelku příjemně překvapena. Kráska rozhodně není komedie, což vůbec nevadí když jako drama slušně funguje. Pravdou je, že její příběh možná není něčím, co by vám vyrazilo dech, ale dokáže čímsi zaujmout, nenudit a vtáhnout do svého neradostného světa. A ani ten Schmitzerův Ríša není nakonec tak divná prvoplánová postava, jak se zdálo z traileru. (13.09.2007)

Možná se můj názor na další shlédnutí změní, přesto volím tuhle cestu a upřímně nechápu, jak někdo může hodnotit tak příjemný zážitek tak nízkým ohodnocením. A pokud se nemýlím, kromě nedávného Štěstí a klasiky v podobě Pelíšků jsem plné hodnocení u tuzemského filmu natočeného za posledních patnáct let nevyužil. Je sice pravda, že by Hřebejk mohl zkusit pracovat na další látce s jiným scenáristou (ovšem červená knihovna je zde zcela přiznaná), scénáři přesto nechybí cit pro dialog, vtipné momenty (Ríšova spisovná čeština geniálně prokládaná vulgarismy) střídají ty dramatické, obrazová a hudební intermezza mnohdy velmi trefně překrývají dialog.. Co je špatného na tom sednout do křesla v kině a nechat se kolébat (leč jednoduchým) příběhem, který může být i tím naším? Každý tu mluví o velešpatném scénáři, ale kdo z Vás dokáže přenést na papír pár smysluplných řádků? Osobně mi poetická Kráska dokonale sedla. Formální stránka snímku dokazuje, jak závratně vzrůstá režijní um pana Hřebejka, zatímco o kvalitách Jana Malíře už víme dávno. Hudebně je tu jen mírné klopítnutí (Radůzy je holt Hřebejk velký obdivovatel), vše ale napravují skladby Falling Slowly či Star, star, které dokonale sedí k ladění filmu, právě u těch zahraničních to mělo zůstat. Režisér rád ponechává emocionální dojezd. Místy ony skladby hovoří za hlavní představitelku. Na řadu scén je ostatně radost pohledět - Hřebejk jim dokázal vtisknout na opravdovosti, např. muška, co během schůzky na lodi vyrušila Evženovu koncentraci, požírači sušenek, "maminka umřela" atp. Herecky pak film dominuje. Český lev v hereckých kategoriích by se měl třást. O genialitě diabetika Jiřího Schmitzera bylo napsáno už spoustu ("Drž se ho jak hovno košile, stříkej z něj prachy."), vedle toho noblesní Abrhám, radost je sledovat.. zároveň je Kráska typickým příkladem toho, že Macháčka už příště NE!! V porovnání s mizérií současného českého filmu jde o svěží závan!! A to mi nikdo nevezme.. Holt, každý jedná po svém..tak proč mu to brát.. 90% (15.10.2006)