Režie:
Vladimír VlčekKamera:
Jan StallichHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jaroslav Průcha, Marie Ježková, Vlasta Fabianová, Jaroslav Vojta, Vilém Besser, Jarmila Kurandová, Eva Jiroušková (více)Obsahy(1)
Český barevný film podle románu Antonína Zápotockého. Rok 1918. Toník se vrací domů z fronty. Na Kladně, kam přijíždí, to vře nespokojeností. Sociální demokraté jsou sice ve vládě, ale nic se nezměnilo. Socialisace provedena nebyla, je hlad a s potravinami se dále keťasuje. Z Ruska přicházejí první zprávy o socialistickém státě. Na 1. máje manifestuje dělnické Kladno svou věrnost ideálům Velké říjnové socialistické revoluce. V prosinci 1920 je i na Kladně vyhlášena generální stávka. Dělníci se ozbrojují, dělnické rady přejímají do svých rukou správu města a ustavují se i v okolních obcích. Je připravováno ozbrojené povstání. Pravicové vedení soc. demokratické strany vpadlo však dělníkům do zad. Do Kladna je posláno vojsko. Stávka je potlačena, vedení zatčeno. Zatčen je i Toník. Avšak žalařování a persekuce dělníky nezlomily. Porážka způsobila, že poznali, že bez pevného vedení silné strany nemohou dojít k vítězství. Levice sociální demokracie, mající na své straně většinu členstva, žádá připojení strany ke III. Komunistické internacionále. Pravice a vedení jsou proti. Dochází k rozkolu ve straně. Na sjezdu sociálně demokratické levice 15. května 1921 je 562 hlasy proti 7 odhlasováno založení Komunistické strany Československa. (Filmový přehled)
(více)Recenze (117)
Film je o lidech, co se snažili zlepšit společnost po válečném a buržoazním marasmu v naší zemi. Touha zlepšit společnost nešmakovala každému, takže asi proto není film nyní ještě tak populární, jak by si zasluhoval. Doufejme, že si ho oblíbí v budoucnu dost lidí, kteří ocení dobrou snahu filmařů přispět k společné práci všech poctivě smýšlejících. Sabotovat ho budou jen nepoctivci. ()
U většiny komentářů a hodnocení zdejších uživatelů šla objektivita zjevně stranou a byla pošlapána stejně, jako byla v roce 1955 pošlapávána nestrannost tehdejšími ideology, historiky a v neposlední řadě scénáristy a režiséry. Ideologie opravdu z každé scény sálá jako žár z dobře rozžhavené pece kladenských oceláren, nicméně film popisuje skutečné události, jež se skutečně odehrály, pouze chování či postoje postav, celkové ladění filmu a jeho vyznění je poznamenáno socialistickým realismem 50. let. a jeho ideologií. Právě ji a nikoliv film však hodnotí většina těch, kteří mechanicky hodnotí odpadem!. Á propos - věřím, že velká část lidí co dala odpad! film ani neviděla. ()
…a zavál rudý prapor. Tupá agitka, která rozesměje už titulky honosící se historickou spoluprácí s Ústavem dějin KSČ, stejně tak první otázkou navrátivšího se Tondy. Dále tak jako s hamižnou důvěrnicí („vy dovedete ženskou duši a její city tak pochopit“) a na druhou stranou horlivými soudružkami brnkajícími na struny všech feministek (alespoň těch stranických určitě). Tím však tak nějak divákovi smích končí. Nejdříve mu zmrzne při upřímném zvolání „Není nic snazšího než to na místě demokraticky rozhodnout“ a potom se náležitě zkřiví, když si soudruzi berou do huby pana Masaryka či se „správně“ projeví uvědomělé dcerky („Kdo jim nedovolí?“ – „Soudruh Lenin“ – „To je dobře, tak tam tati jeď, ať se něco naučíš!“). Za těch pár „úsměvných“ věcí hodnotím ještě 1*. ()
Ten, kdo viděl Botostroj je natolik zocelen, že mu připadá vše ostatní (srovnatelný komunistický žánr), jako procházka růžovým sadem. Čekal jsem útok z kladenských fabrik, který by mohl zničit i zlínského vydřiducha. Na vrcholu zůstal Baťa. Toníček se sice snaží. Má občas velké momenty (třeba když se s baťohem vydá do Moskvy), ale Botostroj je Botostroj. Spojujícím prvkem obou filmů je Vilém Besser, i zde svým hovadským hereckým výkonem na sebe strhává pozornost. Pepíček Bek je roztomilý. Podává svůj klasický bodrý výkon. Rudá záře nad Kladnem mě bavila. Jedna hvězdička je zasloužená. 24%. ()
Monštruózna propaganda Zápotockého, chválenie vrahov ako Lenin a Stalin, ľudia, ktorí sú prešťastní z toho, že im vládne najfalošnejší režim v dejinách. Ak by film bol natočený dajme tomu tesne po uchopení moci, ešte by sa to dalo prekúsnuť, ale rok výroby 1955 už po smrti Gottwalda a všetkých tých procesoch, keď už aj slepý videl, čo tá značka KSČ vlastne znamená, to je neospravedlniteľné. Avšak len ťažko možno kohokoľvek z daného obdobia odsúdiť, keď sú tú taký psychopati, ktorý v 21. storočí volia Komunistickú stranu a potom taký užívateľ Vesecký, zjavný boľševický asslicker, ešte v roku 2016 napíše, že "Koniec filmu ma dojal k slzám a musel som si zaspievať piesne". ()
Reklama