Režie:
Michael CurtizScénář:
Robert BucknerKamera:
James Wong HoweHrají:
James Cagney, Joan Leslie, Walter Huston, Richard Whorf, Irene Manning, George Tobias, Rosemary DeCamp, Jeanne Cagney, Frances Langford, S.Z. Sakall (více)Obsahy(1)
George M. Cohan. Bavič, skladatel, herec, zpěvák a režisér. Retrospektivně vypráví svůj životní příběh prezidentu USA, Franklinu Roosveltovi. Od dětství až po svou současnost. Napsáno podle skutečné postavy. Film obdržel Oscara za herce v hlavní roli, hudbu a zvuk. (PauloGrane)
Videa (1)
Recenze (18)
Paradoxne na muzikál, práve muzikálové čísla sú tu najslabším článkom. Sú síce hravé a honosné ( niektoré sa vzhľadom na dobu vzniku filmu podrobili patriotickému hávu ), ale dosť nezaujímavé. James Cagney bol tanečný a spevácky expert, ale radšej ho mám keď hraje. Hit, ktorý síce nezostarne, ale rovnako všestranne nezaujme. ()
Yankee Doodle Dandy je i podle počtu hodnocení tady právem zapomenutý film i přes ty tři Oskary. Zaprvé je to nudný životopisný film o někom, o kom jsem nikdy neslyšel, plný kašírovaných divadelně/muzikálových scén. Něco jako Velký Ziegfield. Za druhé je tu fatální castingový omyl James Cagney. Po většinu filmu je na to co hraje příliš starý a jeho tanec je prostě divný. Kroky i pohyb tu jsou, ale kde byl třeba Astaire elegantní, Cagney působí při stepu jako šašek. A za třetí - je to šílená propaganda a reklama na Ameriku. Patriotistické scénky, písně, sestřihy, závěrečná scéna s pochodem vojáků je jak z našich budovatelských filmů. Dvě hvězdičky spíše jen symbolické - za pár profláklých pecek (Over There) a za to, že v roce 1942 měl film z pohledu tehdejšího USA smysl. Dnes už jen jako sběratelská záležitost. ()
Vyčítať YDD prehnaný a naivný patriotizmus je podobné, ako to vyčítať sovietskej montážnej škole. To preto, že formálna stránka Curtizovej réžie a strihača je vysoko profesionálna. Prejavuje sa to tým, že prostredníctvom rytmu, rapidmontáží, dejových elíps a metonýmií film poriadne šľape, pôsobí originálne (zostrih cesty po Európe) a nenudí. Čo je vzhľadom na fakt, že dej už dnes snáď ani nemôže baviť, zázrak. Je to film, ktorý oslavuje a ukazuje tú najrozvernejšiu podobu Ameriky, akú trebárs cítim z Jamesa Browna a jeho Livin in Amerika a ekvivalent vidím v obrázku ľudového súboru, tancujúceho pod Kriváňom ako symbolu slovenského spôsobu života. Ale aj to je umenie správne zobraziť. Cagney a jeho reálna postava je sympatická tým, že sa nenechá ničím odradiť, že netrpí depresiami po neúspechu a proste ide ďalej. Dnes by tento životopis vyzeral úplne, ale úplne inak a veľmi rád by som si ho pozrel. ()
Na rovinu - bez Cagneyho by tenhle film skončil někde na dvou hvězdách. Jenže chamelon Cagney tu opět dokazuje, jak mu není žádná role cizí a perfektně zvládá hrát jak mladého, tak starého Cohana. Zároveň ale dokáže být rošťák, co provádí zlomyslnosti a málem svou neposlušností svou rodinu zničí, vzápětí však dokáže skládat patetické písně o vlastenectví... V době války jsou takové snímky pochopitelné, jen jsou často nestravitelné, naštěstí zde je se opravdu zásluhou hlavního představitele na co koukat. ()
Yankee Doodle Dandy je poměrně dost dobře udělaný muzikál. Zpracování Cohenova života zrovna v období druhé světové války mě zas tak moc nepřekvapuje, neboť Amerika byla uprostřed bojů a lidi už toho taky měli plné zuby. Tak proč nepřevést na plátno (tehdy ještě lidi chodili do kina ve velkém) život jednoho z největších amerických patriotů ze světa umělců? Ať už ale byl úmysl jakýkoliv, samotný film se povedl na téměř výbornou. Nechybí zde typické muzikálové scény, chytlavé songy, pěkné herečky a troška té kýčovitosti. Hlavní čtyřka Cohanovců hrála perfektně včetně odtančených částí a Joan Leslie mě opět utvrdila v tom, že tehdejší hérečky byly stejně nejkrásnější. Kdyby měl film tak půl hoďky kratší stopáž, dal bych plných *****. Takhle to je jen 4,5*. ()
Galerie (67)
Zajímavosti (6)
- Za svůj herecký výkon v tomto filmu obdržel James Cagney svou jedinou cenu americké Akademie. (Pavlínka9)
- James Cagney při natáčení scény u smrtelné postele svého filmového otce slzel tak přesvědčivě, že režisér Michael Curtiz začal hlasitě vzlykat ještě před zastavením kamery. Záběr byl proto ztracen. [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995] (dopitak)
- Článek o potopení Lusitanie je v novinách doprovázen fotografií parníku se dvěma komíny. Lusitania měla čtyři. (ČSFD)
Reklama