Star Trek II: Khanův hněv

Vyprázdněné osmdesátkové béčko, které se však stává jakousi esencí "startrekovské" poetiky. Zápletka průměrné epizody natažená na dvouhodinovou stopáž, celý děj se odehrává ve čtyřech podobných kulisách, postavy více mluví než konají a když dojde na akci, tak je nepříjemně statická, až to bolí. To vše navíc s přepáleným a přehrávajícím záporákem v podání Ricarda Montalbana. Jednička byla velkolepý a atmosferický trek, dvojka už je jen "stará dobrá" vesmírná soap opera, jak jí známe ze seriálů. Naštěstí to zde zachraňuje emotivní finále a pár vskutku vypečených scén. Příští setkání však nehrozí. 7/10 (01.04.2013)

Můj první Star trek. Dnes už ho vnímám trochu jinak, ale tehdy mě smutný závěr opravdu rozhodil. Stejně tak nebezpeční „brouk“ prokousávající se nebohému Čechovovi do mozku. Byl jsem unešen Savikem, která nastavovala zrcadlo upjatému Spockovi, a dokazovala, že i chladní Vulkáni mohou být vskutku přitažliví:-) Vynikající hudba Jamese Hornera. Nevadil mi dokonce poněkud „gay“ oblek hlavního záporáka Khana. Na tento Star trek jsem měl tedy samé krásné vzpomínky. Po letech musím konstatovat, že tento film dnes působí trochu zdlouhavě, přesto se však jedná o skvělou space operu, ve které (až na ten oblek), funguje vše jako před lety. (12.05.2006)

Jednoznačně nejlepší díl Startreckovské série!!! Perfektní záporák, správně temný děj a hlavně úžasně vypjatá atmosféra po celý film. Z těch hnusáckých červů, co jim je strkali do uší, jsem se jako malý budil po nocích;). Brrr... ***Věděli jste, že: Efekty pro "Khanův hněv" se vyráběly ve studiu Graphics Group, které založil otec "konkurenční" sci-fi série "Hvězdné války" George Lucas.*** (05.03.2007)

Minusy: vizual nie je ani zdaleka tak vysperkovany ako v jednotke, chybaju Goldsmithove fanfary, cele to zavana beckovostou. Plusy: film ma lepsi pribeh, akcnejsi spad a uniformy posatky uz neposobia takym prihriatym dojmom. Hornerova hudba je napriek chybajucemu Star Trekovskemu motivu taktiez vyborna. Rozhodne zabavnejsi film nez privelmi filozoficka jednotka. 75% (11.05.2009)

získal postupem času status fanoušky nejoceňovanějšího filmového příspěvku do univerza Star Treku. ačkoliv osobně nesouhlasím, že by vskutku byl nejlepším filmem mezi všemi dnes již třinácti kousky, dobře rozumím tomu, proč se snímek těší až takové oblibě. předně je tomu tak proto, že na rozdíl od předešlého a většiny následujících vychází z přímočaré a v základu nekomplikované zápletky. nemají v něm místo žádná neuchopitelná fantastická mystéria, diváky netrápí žádné filozofické hlavolamy, žádné alegorie jim nenastavují zrcadlo a nenutí je k morálnímu (sebe)zpytování. místo všeho toho film spoléhá "jen" na prostý, avšak spolehlivý archetyp souboje dvou vůdců, dvou odvěkých protivníků, a to v dimenzích hrubé síly i intelektu. ne že by snad oduševnělost scházela filmu docela. své vlastní myšlenky v sobě zjevně nese. jen je nepojednává do přílišné hloubi a nevěnuje jim příliš prostoru. spíš pokaždé jen zabředne pod povrch, aby se trochu osmělil, a vzápětí se kvapem vrací k akci a napětí. co však budí klamný dojem intelektuální hloubky, je těsná návaznost těchto myšlenek na vnitřní prožitky postav a jejich role ve vyprávění. tím se dostávám k další (tentokrát plným právem) oceňované přednosti filmu - k práci s postavami. první film podle Star Treku postavám péči sice věnoval, každé dal její vlastní smysl a její vlastní úděl, ale to vše se nakonec ocitlo v rozlehlém stínu ústřední záhady a jejího řešení. především však postavy zůstávaly typicky roddenberryovsky "sošné". se startrekovými postavami se vůbec těžko sžívá. s charakterově naprosto dokonalým jedincem, rozumným, poctivým a veskrze čestným není vůbec lehké se identifikovat, a přesto přesně takoví jsou Roddenberryho lidé budoucnosti. to však naštěstí neplatí pro Meyerovy lidi budoucnosti. pro verze hrdinů z Khanova hněvu se pochopení nachází snáz. zde jsou totiž obtíženi méně abstraktními, a proto daleko srozumitelnějšími starostmi. řečeno prostšími slovy, postavy filmu jsou lidštější, než jak byly známy do té doby. stačí si vzpomenout na Kirka, když v útrobách planetoidu Regula přemítá nad volbami, které kdysi učinil. sužují ho vzpomínky na malý podvod ze studentských let, kvůli němuž se však nikdy nenaučil zásadní lekci a to nyní může stát mnoho lidí pod jeho velením životy. tím se zase dostávám ke konci filmu a poslednímu z nejvýznamnějších důvodů, proč si film vydobyl svůj kultovní status: "Byl jsem a vždy budu Vaším přítelem..." neboli největší scéna v dějinách filmového Star Treku až po současnost. tím jsem si tak jist, že ani necítím potřebu tak smělý výrok zdůvodnit. (14.10.2017)