Nicholas Nickleby

-"You see, I cannot save you... for I need saving, too. I propose we save ourselves together." Krásná starosvětská adaptace, která je zároveň asi tak dva milimetry určitým směrem od toho, aby se stala ikonickým, nebo alespoň kultovním, filmem new queer cinema. Oh my, kdyby ho tak režírovala Andrea Arnold. (02.10.2017)

Z dosavadních setkání s adaptacemi románů Charlese Dickense vím, že Britové přistupují k jeho literárnímu odkazu s úctou, jaká přísluší národnímu klasikovi. Obvykle nešetří výpravou a minimálně do hlavních rolí angažují slavná jména. Přesně to jsou silné stránky Nicholase Nicklebyho. S tím ostatním je trochu potíž. Dickens svůj román psal ve 30. letech 19. století. Spadá sice do té lepší části dobové produkce, nešlo nicméně o nějaké novátorské dílo, dokonce i v rámci autorovy tvorby je to v nejlepším případě průměr. Prostý mravoučný příběh s tradiční sociální tématikou má výrazně černobílé charaktery a je předvídatelný až běda. První třetina disponuje určitým nadhledem, který obstarává především vypečená rodinka majitele venkovské školy. Druhou třetinu zachraňuje divadelní ansámbl, jenže s přibývajícími minutami nadhled mizí a film ovládne naivita a sentiment. V poslední třetině jsem se už při některých dialozích ošíval. Dnes máme holt vyšší vzdělanost a kultura prošla dlouhým vývojem, takže jsme zvyklí na komplikovanější charaktery a věrohodnější motivace. Možná to tentokrát chtělo být méně otrocky věrný duchu předlohy, i malý posun by byl ku prospěchu věci. Celkový dojem: 45 %. (24.01.2021)

Příběh s tradičními prvky Dickensových románů jako jsou ztracení rodiče, sirotci, nalezení rodiče (i sirotci), podivná dědictví, která dostihnou nakonec toho, koho mají a vůbec kde zlo je po zásluze potrestáno a dobro zvítězí. Tahle výtečná adaptace měla navíc velmi kvalitní obsazení v té nejskvělejší formě a byla radost se na to koukat. (02.07.2006)

K tomuto filmu som sa dostal náhodným prepínaním TV keď sa mi zdalo, že nič lepšie sa inde nevysiela. Chvíľu som ho sledoval len jedným očkom, no postupne si ma svojím príbehom získaval stále viac. Sprvu na mňa Nicholas Nickleby pôsobil skôr ako nejaká televízna adaptácia od Hallmarku, čo bolo zrejme spôsobené tým, že nemá až tak opuletnú výpravu. To však až natoľko nevadí, pretože Dickensa je z toho cítiť na každom kroku a i keď mi námet nič nehovoril, autora som spoznal okamžite nakoľko film je veľmi citlivo spracovaný. Film je výborne herecky obsadení z čoho vzišli aj rovnako dobre výkony. Každý herec sa snaží hrať najlepšie ako vie, legenda Christopher Plummer je už iba čerešničkou na torte a napr. taký Jamie Bell len dokazuje, že raz z neho bude vážený herec. 3.6* (24.12.2008)

Sirotci a dědictví aneb To horší z Dickense. 1) No nic moc to není, nedá se svítit. Nadšení po první půlhodině střídá rozmrzelá nuda půlhodiny druhé, aby pak nastoupily rozpaky ze stále spletitějšího přediva vztahů a z neuspokojivého rozuzlení nakonec. 2) Ploché lehce zkarikované herecky mdle pojaté postavy pomáhají dokreslit barvotiskový obrázek viktoriánské Anglie, aniž by překročily hranice dickensovských románových šablon. 3) Inu, weakness is tiring, but strenght is exhausting. 4) Poselství, snad spíše radu moderní době nese snad jen krátký dialog Ralpha Nicklebyho (zlý strýc) s komorníkem Newmanem Noggsem: Are you at home? Yes. To anybody? Yes. To the tax gatherer? No. (02.10.2009)