Mnichov

Olympijské hry v Mníchove 1972. Po teroristickom útoku na izraelských športovcov pripraví vláda plán na pomstu. Na jej vykonanie je najatých päť mužov. Viac než tradičným thrillerom je toto ďalšie Spielbergove majstrovské dielo komentárom k politickej situácii v polovici minulej dekády. Štýlovo je zakotvený v sedemdesiatych rokoch a okrem potreby dialógu nad súčasným stavom sveta prináša hromadu nezabudnuteľných scén a skvelých hereckých výkonov. Remeselne brilantný kúsok ocenený piatimi nomináciami na Oscara. (07.12.2017)

Uběhlo zhruba 50 minut z filmu a já si uvědomil, že absolutně nedávám pozor. Jako by vedle mě na pohovce seděl Jar Jar Binks ze Star Wars a svým úchylným hlasem mě pošťuchoval, že z dnešního vysílaného Mnichova budu mít leda tak bolest hlavy. Zapřísáhnul jsem se, že teda teď fakt budu bedlivě poslouchat, pozorovat a hlavně si budu někam zapisovat jména hlavních postav, která se mi ne a ne nakopírovat do hlavy. Jenže pak jsem vzpomněl, že mi v kuchyni stojí už 100% studenej čaj a že tu pitomou mouchu, která furt naráží do okna a šíleně mě tím rozčiluje musím zničit atomovým útokem. Ne- ne- ne, kašlu na nějakou mouchu, teď je přednější Spielberg a jeho film! Bože, kdo je zase tenhle chlap???___ Je pravda, že režisér asi doufal v to, že divák sledující jeho film bude alespoň trochu obeznámený se situací a hlavně, že nebude (jaká zrovna já) myslet na nějaký hovadiny. Spielberg je dobrý režisér, fandím mu, ale Mnichov jakoby postrádal nějaký hlubší význam. Herecké výkony byly jako vždy fantastické (Kassovitz jede!), ale neměl jsem komu fandit a vlastně všechny útoky mě nechávali chladným a vlastně jediné, co jsem z filmu odnesl, byla dvě slova: VELKÉ ZKLAMÁNÍ!___ A jak to všechno dopadlo? Děj jsem pochopil (huráá), mouchu oddělal (hurááá) a čaj vylil, protože byl hnusnej (pche!). Ale proč to ve mě nezanechalo alespoň trochu emotivní stopu? (12.08.2008)

Rozpolcenost současných vymezení vkusu i pojetí kvality a nekvality v současném umění vůbec je zarážející. Projevuje se plně i v těch částech, kde umění stále zůstává názorným. Podezřívat v případě MNICHOVA židovsky ovlivněného Spielberga z chladu a nepodjatosti je velmi politováníhodným nedorozuměním. Izrael, přestože z krve a bolesti nejen židovské vznikl před dlouhými šedesáti lety, nepřestal být podstatnou částí arabského islámského i křesťanského světa považován v blízkovýchodním kontextu za cosi nepřirozeného a chorobně cizorodého. Místo toho, co by spory tišil, mírnil a řešil, je naopak rozevírá a podněcuje. Na jedné straně se miliony zahraničních židů vykupují z toho, aby se do Izraele stěhovat nemuseli, na straně druhé téměř šest milionů palestinských Arabů má jistotu, že se v dohledné budoucnosti příštích 30-50 let do své staré vlasti, z níž byli postupně bezdůvodně vypuzeni, nevrátí. Ze současných zhruba 7 mil. obyvatel Izraele je téměř půldruhého miliónu Arabů; z více než 5 milionů Židů si statisíce zvykly na tuto zemi a považují ji za svoji vlast. Tragédie Mnichovské olympiády 1972 vyrůstá právě z tohoto nekončícího řetězce ztrát, frustrací, zločinů, válek; konflikt je permanentní, neustále probíhá a ročně polyká minimálně stovky lidských životů.; je součástí také naší současnosti. Filmový příběh, soustředěný zhruba do let 1972-1974, přesvědčivě - skoro by se chtělo říci až sympaticky nehollywoodsky - ukazuje tuto odvrácenou tvář, střetání proslulého Mosadu a palestinských terorizujících partyzánských bojůvek, i to, jak se na pozadí mrtvol často nevinných lidí v hlubokém míru relativizují a posléze postupně rozplývají zdánlivě jasné skutečnosti dvou nepřátelských černobílých pohledů do bezradného ztracena. Zůstává jen krev a nenávratně utracené lidské životy. Kvalitní herecké výkony, úspěšně zvládnutý pokus o ústřední motiv filmu (průběh atentátu) i brilantní kamera posouvají film na rozhraní uměleckého a lehkého thrillerového žánru kinematografie hraného filmu. Napětí z něj neustupuje ani ve zdánlivě klidných scénách. Je jisté, že V MNICHOVU Spielberg dosáhl na jeden z vrcholů své dosavadní tvorby. (01.02.2009)

„Teraz ti je matkou Izrael.“ Ďalší strhujúci Spielberg. Špinavý, obnažený, brutálny, chladnokrvný, plný emócií, surový, krutý, beštiálny, melancholický. Hoci mám od neho rád skôr „zábavnejšie“ hity, čo je dobré, to je dobré. Ako MNÍCHOV - inšpirovaný skutočnými udalosťami, kedy tajné izraelské komando (napr. Eric Bana, Mathieu Kassovitz či Daniel Craig vo svojom pred-bondovskom období) začalo masakrovať fanatických atentátnikov, pričom ale jeho členovia sa tým pádom sami stali fanatickými atentátnikmi. Snímka berie dych drsnými detailmi, ktorými akoby Spielberg až schválne provokoval verejnosť (krv, nahí ľudia). Zaujme však i pôsobivou výpravou, miestami až neznesiteľnými dlhými hitchcockovskými scénami (balkón, telefón) a vynikajúcim hereckým obsadením, ktorému dominuje tajomný Austrálčan Geoffrey Rush ako svojrázna spojka Ephraim a fascinujúca Lynn Cohen ako majestátne neodpúšťajúca Golda Meir. (26.09.2006)

Skvelá atmosféra a pôsobivé vo väčšine prípadoch aj drsné scény zvláda Spielberg opäť na jedničku. Neistota a strach je prítomný všade. Skupinka protiteroristického komanda, ktorý sú samozrejme len obyčajný ľudia, skočí s menším zaváhaním po odplate, po čase však začnú pochybovať či táto nebezpečná akcia má vôbec význam a aký bude ich život potom? (24.02.2006)