Hausu

Hausu je už od počátečních scén velmi podivný film točící se okolo středoškolaček, co jedou na prázdniny k tetě jedné z nich, co bydlí v domě kdesi na kopci uprostřed ničeho. Nasvícením a barevností a všemi těmi malovanými plátny s výrazně barevnou oblohou a tak to má celé takovou snovou atmosféru a do toho všeho téměř nepřetržitě hrajou nějaké sedmdesátkové songy ať už japonské nebo zahraniční, jenže to není všechno. Ústřední parta kamarádek, ve které každá je něčím jasně charakterizovaná a k tomu podle té své charakteristiky má i přezdívku, na cestě do domu i přímo v domě pořád vytváří tak trochu vtipné situace, jenže zadaří se to jen tehdy pokud je to zakončeno něčím bizarním a bizarnosti jsou tou hlavní náplní tohoto filmu. Využívá se tu různých animací a prolínání obrazu k vytvoření všemožných blbin, co by člověka normálně nenapadly a celé je to takové pohádkové, až na to že je to pohádka s uťatýma končetinama a podobnýma věcma. Problém Hausu a důvod proč je to docela natáhlá nuda je ten, že všechny ty vtipné situace a bizarní události se hrozně opakují, což ve spojení s vcelku banálním příběhem je skoro zoufalé a to zvlášť ke konci, kde už si člověk říká, že by mohl být konec a najednou se přistihne že si to říká už u třetí scény v řadě. Hausu sice přináší zajímavé nápady, bizarní nápady, pohádkovou stylizaci a pěknou chlupatou kočku, ale to neustálé opakování se tomu strašně škodí a je to prostě nuda a taky cpaní ucajdaných sedmdesátkových songů do všech scén ve filmu taky zrovna výhra není. Chtěla jsem dát ***, ale prostě zklamalo mě to. (11.11.2010)

Hausu je obrazově i hudebně velmi silný žánrový velemix (trochu by se dal přirovnat k nedávnému Survive Style 5+). Počáteční barevná roztomilost každodenního života školaček se mění, když tyto vyráží na návštěvu za osamělou tetičkou žijící jen se svou kočkou na venkově. Její dům plný nástrah a překvapení ale připomíná spíš Drákulův hrad, na němž chce hraběnka vysát životní energii ze svých mladých návštěvnic. A film se začne klonit víc k hororu, který ale není ani tak strašidelný, jako spíš hravý a melancholický. Na tricích je znát jejich stáří, ale svůj účel díky své nápaditosti plní stále dobře. (09.07.2008)

Sežralo ji piáno! Ve strašidelných domech vás může potkat ledacos, ale pokud jej obývá tetička, co se živí nezadanými ženami, pak se připravte na nejhorší. Useknutá mluvící hlava, naporcované děvče, kanibalské pochutnání, záludná kočka s půvabným jménem Sněhová vločka. A co potoky krve, kdy v jedné chvíli v ní oběti doslova plavou a potápí se. Je to zřeštěné, surrealistické a navíc vtipné. Ale mně osobně se kromě různých nápadů (proměna muže v kopici banánů) líbila celková vizuální stránka. Některé obrazy jsou úžasně poetické, jako by byly z jiného světa. Haruko Wanibuchi s vlajícím šálem, dům na kopci s mořem mlhy pod sebou, hořící západ slunce a hodinový stroj zalévající se krví. Rozkošně divné, byť příběhová linka se neztratí zcela. Osud Oshare bude naplněn! p.s. kočky umějí otevírat dveře, zavírat je můžou ale jen mrtvé (22.07.2020)

No do prdele... Tady to vypadá, jakoby pan režisér šňupal po večerech nějakou hustou mňamku. Každý svůj zážitek, halušku a vidinu si zapsal do notesu, a dojmy z toho vzniklé zakomponoval do filmu. Výsledek pak připomíná návštěvu matějské pouti na LSD. Bonbonová sladkost a pastelová barevnost jsou nejvýraznějšími elementy téhle podivné komedie, ale obsahuje samozřejmě mnohem víc. Malované pozadí, obraz v obraze nebo dětinsky rozverná hudba je pouze slabý výčet, každopádně mě osobně tahle šílenost zkrátka nepřišla po chuti. Pokud ale hledáte šílenou, hodně experimentální blbinku, kde klavír může žrát lidi a kung-fu školačka bojovat s telefonem, jste na správné adrese. (06.03.2011)

tak tohle 100% nenatočil nikdo normální. Máme tu 1000 barev, létající hlavu, hudební číslo, divnej střih a pár divnejch hrátek. Tenhle film je strašná ujetina a já totálně nevěděl co se děje. Příběh jsem prostě nepochopil a ani se nesnažil, protože to co se děje ve filmu je prostě tolik že jsem na to neměl čas. Velmi chválím tím jak si režisér vehrál s barvama, které byly dokonalé a plno scén tím zlepšily. Bohužel jsem čekal mysteriozní duchařský horor a toho se mi nedostalo. (01.09.2012)