Mary Poppins

Ukecaný pan Tau v sukních :) jak já chtěla jako malá chůvu! MP je prostě idol...skvělé písničky, příběh...holt muzikálová pohádka. Hvězdička dolů je za nespravedlnost, že Julie Andrews dostala Oscara za hlavní ženskou roli místo Audrey Hepburn s My Fair Lady ze stejného roku - kdyby nechali Audrey zpívat, nikdo jiný by n eměl šanci. (30.12.2007)

Mary Poppins jsem jako dítě opravdu miloval.Svět počátku 20.století,bohužel v trochu kýčovitých barvách,které mi už dnes po letech začínají vadit.Samotná Mary byla žena s fantazií ostře kontrastující s chladným panem Banksem a paní Banksovou,zajímající se jen o hnutí sufražetek.Bezedný kufr mi přišel jako až příliš očividně převzatý nápad z filmu G.Meliese Le Locataire diabolique,kde i některé vytažené kusy nábytku jsou téměř identické.Akorát sem se ve svých 6 letech divil,že neumím létat,když se směju jako blázen...:) (16.08.2006)

Vítejte v umělém světě Walta Disneye, ve světě, kde kýč si podává dveře s patosem a ochotou vymačkat slzy i z uschlého listu v parku, který je mimochodem stejně umělý jako celý Londýn. To je tak, když se Británie točí v kalifornském ateliéru. Písničky jsou chytlavé, ale muzikál by měl mít alespoň jeden větší motiv, a sorry, tím čekání na jiný vítr opravdu není. Po zhlédnutí filmu Zachraňte pana Bankse už se vůbec nedivím autorce knižní předlohy, že tak dlouho odolávala. Takhle bych to taky nechtěl. Na svou dobu trikově převratá záležitost, ale dnes spíš kýčovitá ohavnost. Ocením alespoň skvělý dabing z brněnského studia Špilberk, dělaný pro Novu v roce 1994. Dal mi vzpomenout na Drahomíru Kočovou alias Pamelu Ewingovou. (06.01.2014)

K legendárnímu muzikálu mě dokopal až "disneyovský trailer" od Poga. Z dnešního pohledu je to přece jen přepálené. Hlavně metráž a grimasy Van Dyka. To však bohatě vyvažuje dokonalá Julie Andrews. Film měl ve své době určitě velký dopad i na tvůrce v Československu. Všem musí být jasné, že Pan Tau je vlastně obrácená kopie Mary Poppins. Moc bych za to nedal, že paní Bohdalová zase velmi dobře sledovala Glynis Johnsovou. Dopad pozoruji i v dnešní době, kdy Claire Foy v Koruně velmi často nasazuje výraz Julie. ___ Jak se mi líbila Audrey Hepburn v Pygmaliónu, tak se přiznám, že nyní bych mnohem raději na jejím místě ve filmu viděl právě Julii. Zasloužený Oscar. (04.07.2018)

Zažitá podoba standardního filmového díla je už pár desítek let tak nějak definována tím, že film má děj, a odehrává se ve světě, v němž fungují určitá pravidla a kauzalita. Tak nějak tohle očekávám od každého snímku, pokud nekoukám na nějaký vyloženě artový bizár. Kdo by to byl ale řekl, že slavná Mary Poppins všechny tyhle základní předpoklady popírá. 140 min dlouhý drogový večírek nabízí bez ladu a skladu téměř vše, co byste mohli očekávat od klasického muzikálu pro celou rodinu: Nad sebou samotnou onanující chůvu se sklony k manipulaci, dealování perníku, a s velmi pochybným vnitřně-morálním nastavením, maniodepresivní vedlejší postavy, které pokud nejsou brutálně high, trpí promptě stíhou a depresí a neustále na Mary perverzně dorážející mužské charaktery vedlejších postav (a to nejen lidských, viz třeba nadržený tučňák). Problém je, že celému tomu tripu ale chybí výše zmíněné. Nemá to absolutně žádný děj a především jakoukoliv logiku a pravidla. A to jako divák nedokážu přijmout, i když se budu smát celé té falické symbolice a dědkovi s čárou na čele od paruky. Pro mě tedy ve výsledku absolutní divácké peklo, které bych dovolil pouštět snad jen na nějakých drogových swingers party, kde došla inspirace. 1/10 (15.12.2018)