Match Point - Hra osudu

Je neuvěřitelné, jak si tady Woody Allen s divákem pohrává. Pořád jsem nevěděla, co z filmu vlastně nakonec vyleze. První polovinu se totiž jedná o klasický milostný trojúhelník, kde se nevyskytuje nic originálního, jenže je to tak skvělé natočené, že si režisér udržel mou pozornost po celou dobu a čekala jsem, k čemu všechno spěje. Ovšem ten závěr by mě ani nenapadl, přepadl mě naprosto nepřipravenou a já jen zírala. Skvělá pointa. Proto dávám plný počet hodnocení, protože se jedná o film, který je celou dobu o dva kroky před divákem a já miluji filmy, které mě dokážou svým vyvrcholením naprosto odzbrojit. (23.01.2011)

Červená knihovna. I když tohle je spíše taková rudá knihovna. Woody po letech ne zrovna dobrých filmů už potřeboval, aby mu míček přepadl, klidně i díky prasátku, přes síť na tu správnou stranu hřiště. Přesunutí do londýnských vod spolu s “pohitchcockovatěním” mu rovnou vyhrálo celou hru. A jak dokazují snímky následující, tak to nebyla pouze labutí píseň či náhoda. Naštěstí. (26.12.2008)

Ako v tenise, resp. v každom športe, rozhoduje celá hra. Allen hrá vyše polovicu zápasu veľmi sústredene a s každým podaním servíruje slušne rozdané scenáristické karty a diváka strháva na svoju stranu síce nijak zvlášťnou, ale presa len krásnou formálnou hrou s gestami pravého gentlemana. Párkrát slušne kontruje už počas zapásu s loptičkou zvanou Scarlet, avšak rozhodne ten najlepší smeč - "prsteňový", si necháva až do samotného finále, v ktorom inak herne poľavil - opakuje staré známe grify-klišé a celkovo aj motivácia jeho úderov je v kritických okamžikoch málo dostačujúca. Lenže práve vďaka spomínanému smeču vychádza zo zápasu síce nie ako jednoznačný, ale stále presvedčivý víťaz. Skúsené divácke oko pri jeho poklone smerom k tlieskajúcemu publiku si nemôže definitívne nevšimnúť podobnosť jeho hry s polstoročím starým vystúpením Georga Stevensa a jeho hľadaním "Miesta na výslní" v tenisovej sieni slávy... . (09.07.2006)

Allen dokáže ke stáru opravdu překvapovat a dokazuje, že ještě zdaleka není na odpis, a pokud má stejně houževnatý kořínek jako jeho tatík, ještě nás, filmové fandy, potěší slušnou řádkou filmů. Match Point - Hra osudu je film, u kterého bych dopředu nedokázal uhádnout jméno režiséra a tvůrce námětu i scénáře. Film se vymyká z tradiční šablony Allenovských intelektuálních konverzaček a je to spíš osudové psychologické drama podepřené kriminální zápletkou. Příběh jednoho kariéristy, který chtěl všechno a nakonec musel hodně obětovat a za jeho vzestup někteří tvrdě zaplatili. Kladem filmu je výborné vykreslení společnosti a psychologického profilu jednotlivých postav příběhu. Velmi uvěřitelná záležitost podepřená skvělým herectvím zúčastněných. Scarlett Johansson je půvabná a podobné femme fatale jí jdou tak nějak samy a ostatní herci předvádí taky koncert. Výrazně evropský film, který patří k těm nejlepším kouskům, jaké kdy Allen natočil. Dokazuje, že umí nejen komedie. Vůbec mi tam nechyběl jako herec. Celkový dojem: 95 %. (17.01.2009)

Woody Allen se odhodlal k radikální změně prostředí (milovaný New York vyměnil za Londýn), netahá z rukávu vtipné dialogy a natočil tak strhující temný příběh mravů. Všechna jeho poznávací znamení jsou ta tam, jeho obrat o stoosmdesát stupňů je neuvěřitelný. Postupně nás nutí milovat jednu a nenávidět jinou postavu, aby to bylo za několik desítek minut zcela naopak. Zdvořilý a skromný tenisový trenér Chris najde možnou perspektivní budoucnost v přátelství s bohatým Tomem. Ten ho vzápětí seznámí se svojí prachatou rodinou a zejména jeho sestra Chloe je jím uchvácena. Jenže všechno zkomplikuje seznámení s Tomovou snoubenkou Nolou, americkou herečkou s podivnou minulostí. Postupně tak nahlédneme do jejich sobeckého života, jehož vrcholem je monumentální výhled na krásy Londýna z prostorného bytu, který korunoval Chrisovu svatbu (hlavu s city si zrovna nelámal) s Chloe, jejíž štěstí pečlivě střeží bohatý tatínek. Chris je ideální zeť, skromný a poslušný, ale jeho sexuální posedlost k Nole žene jeho vypilované postavení do záhuby. Typově dokonalému obsazení této amorální romance (doprovázené různými operními áriemi) vévodí dvojice Rhys-Meyers a Scarlett Johansson, jejíž chraptivý hlas je dokonalý, stejně jako její proměna ze sexuálního objektu k oběti Chrisovi nerozhodnosti. Allen bravurně balancuje na hranici thrilleru, a sice je jiný a silně pesimistický, ale i to dle mého dokazuje rozmáchlost jeho režijních i scénáristických možností!! Navíc vše v závěru korunuje pointou se zásnubním prstenem.. (26.06.2006)