Režie:
Pavel KrausScénář:
Radek JohnKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Jiří VáclavHrají:
Jiří Adamíra, Jiří Pleskot, Vítězslav Jandák, Jiří Schmitzer, Jiří Ptáčník, Zdeněk Rumpík, Jan Vágner, Rudolf Papežík, Jan VítObsahy(1)
Knihy francouzského spisovatele Julesa Verna, který se proslavil zejména jako autor vědecko-fantastických románů, znají čtenáři na celém světě. Jeho zaujetí pro techniku a vědu, víra v pokrok, který jejich rozvoj přinese lidstvu, Vernova nezměrná fantazie spolu s geniálním vypravěčským talentem, zajistily jeho dílu nesmrtelnost. Autorovy dramatické příběhy nejednou posloužily jako předlohy k výpravným filmům, divadelním představením a televizním adaptacím, jako je tato z roku 1980. Dobrodružný televizní film na motivy stejnojmenného Verneova románu Dvacet tisíc mil pod mořem líčí příhody tří zajatců – trosečníků na palubě legendární ponorky Nautilus. V režii P. Krause si kapitána Nema zahrál J. Adamíra, profesora Aronnaxe J. Pleskot, v neméně důležitých rolích se objevili J. Schmitzer a V. Jandák. (Česká televize)
(více)Recenze (34)
Tato Vernerova adaptace klasické verneovské látky se přiřazuje rovnocenně k těm starším z padesátých a šedesátých let. S úspornou, avšak dostatečnou výpravou dává možnost k vyniknutí tehdy zralé generace našich herců. Osobité pojetí postavy kapitáne Nema ztvárnil Jiří Adamíra, jehož "mluvitelské" herectví tu našlo zvlášť výbornou základnu. Aniž by bylo cokoliv podstatnějšího setřeno z myšlenkového poselství této vrcholné Vernovy sci-fi, podařilo se tehdy vytvořit dílo zralé, přesvědčivé a stále divácky vděčné. ()
Našinec viděl tři (americké) adaptace tohoto románu, ale tato adaptace se nejvíc držií originálu. Především necpe tam za každou cenu nějakou pohlednou ženštinu, aby byla nějaká erotizující romantika, kterou Hollywood zprznil mnoho klasických dobrodružných příběhů. Velkou slabinou této adaptace je samozřejmě technická stránka, přece jen je vidět, že jde jen o TV inscenaci dělanou takřka na koleně, takže triky jsou již zastaralé a trochu směšné. Ale interiéry Nautila jsou přes svou jednoduchost věrohodné. Tvůrci se vcelku s úspěchem snažili obrátit svou nevýhodu (nedostatek peněz) v přednost, takže dobrodružný sci-fi příběh proměnili v komorní drama. Bohužel výkony J. Pleskota a V.Jandáka jsou jen stěží průměrné, leč Ned Land J. Schmitzera je výborný. A skvělý je ovšem J. Adamíra, to je, hlavně svým chováním, kapitán Nemo jak má dle knihy být - tajemstvím obestřený muž s vyrovnaným chováním se skořepinou neosobní vlídnosti, kterou jen občas prorazí něco z magmatu vášní pod ní vřící: "Ke čtvrté hodině odpolední jsem už nemohl ovládnout svou netrpělivost i sžíravý neklid a vrátil jsem se k hlavnímu schodišti. Palubní otvor byl otevřen. Kapitán se procházel rychlými kroky po plošině. Díval se na loď, která zůstala devět až jedenáct kilometrů za námi. Kroužil kolem ní jako šelma, a nechávaje se pronásledovat, zaváděl ji na východ. Neútočil však. Snad ještě váhal. Chtěl jsem zakročit podruhé. Ale než jsem mohl kapitána Nema oslovit, umlčel mě. "Já jsem právo! Já jsem spravedlnost!" řekl mi. "Jsem utlačený a tady je utlačovatel! To on mi zabil vše, co jsem miloval, zbožňoval, uctíval: vlast, ženu, děti, mého otce, mou matku! Vše, co nenávidím, je tam! Mlčte!" ()
Tohle snad mělo být spíše rozhlasovou hrou. Zpracování je děsivé a směšné. Výprava je jedním slovem úděsná. Když profesor Aronax žasne na palubě Nautilu nad sbírkami mořských lastur, vidíme odrbané, polámané střepy. On prohlásí, že tyto poklady by mohly být ozdobou pařížského muzea. Pak několikrát špatně pojmenuje a zařadí několik schránek plžů. Stačilo před natáčením oslovit nějaké sběratele. Trikové záběry jsou ubohé i na dobu vzniku. Místo aby se použila zadní projekce, použilo se klíčování s akváriem, takže vidíme zvětšené akvarijní rybky. Děsivé dialogy jen umocňují křečovité herectví, ze kterého vybočuje snad jen Jiří Adamíra. Ateliér natřený zlatou barvou, který má vypadat jako vnitřek Nautila? Kdyby se finance použily na animovaný film, nemohlo to dopadnout hůř. ()
Komorní televizní adaptace Verneova románu vypadá sice lacině, ale Johnův (!) scénář dokázal s málem vytvořit solidní konverzační drama, srovnatelné se slavnou československou rozhlasovou adaptací. Trochu mě sice mrzelo, že z profesora Aronnaxe se tu stal naivní děda, který pro harpunáře Neda Landa i vlezdoprdelku Conseile znamená větší zhoubu než pomstě oddaný Nemo. Na druhou stranu postava Neda Landa v podání skvělého Jiřího Schmitzera v sobě nese ten správný morální náboj, který profesorovo slabošství nakonec vyváží. ()
Jiří Adamíra je asi ten nejlepší kapitán Nemo, jakého jsem kdy viděl, potěšila mě i věrnost předloze a místy velmi slušná atmosféra. Zároveň však byl film párkrát docela dost nudný, profesor Aronnax v podání Jiřího Pleskota se neustále něčemu divil jako malý kluk na školní exkurzi a vůbec nepůsobil dojmem vědce (možná chyba Johnova scénáře), o Vítězslavu Jandákovi coby Conseilovi ani nemluvím. S Adamírou dokázal udržet krok jedině výborný Jiří Schmitzer jako výbušný Ned Land. Velmi dobrá hudba Jiřího Václava, dávám tři a půl mořské hvězdice. ()
Reklama