Království potoků

Nepovedená pohádka. Příčinou neúspěchu je scénář. Scenárista Ludva (nevím, proč si tento člověk říká "spisovatel", k tomu má hodně daleko) se v osobě královny pokouší o jakýsi psychologičtější přístup a vtiskuje jí určitou nejednoznačnost. Královna je tu postavou v zásadě kladnou, či spíše – jak by řekli filmoví kritici 50. let – kolísající. Je to žena zahořklá, zhrzená, ale v postatě charakterní, schopná odpuštění a velkorysých gest, která se nakonec dá znovu dohromady s králem, jenž ji kdysi odmítl. To je ovšem problém: pokud je královna v zásadě sympatickou a kladnou postavou (a tak je od počátku líčena), pak nám v pohádce zcela chybí Zlo, s nímž by se princ Václav musel utkat o princeznu Annu. Plnění úkolů se ukazuje být spíše formalitou a z pohádky se vytrácí napětí, Václav nemá v podstatě žádného protivníka a nic nebezpečného mu nehrozí. Lepší by bylo, kdyby královna byla vyloženě zápornou figurou. Václav by musel vynaložit velké úsilí, aby ji přemohl, a až by se tak stalo, musel by královnu jako zosobněné Zlo stihnout zasloužený trest, tedy třeba i smrt. Zkrátka: pokusy o psychologizování nemají v pohádce co dělat ! Tam má být vše jednoznačné: tady je Zlo, tady je Dobro. Tyhle pokusy o originalitu jsou slepou uličkou, to by si měl pan „spisovatel“ uvědomit. Úkoly samotné jsou dost špatně vymyšlené. Zatímco při plnění prvních dvou musí Václav použít i svůj rozum, ve třetím jde vlastně o pouhý závod, tedy o fyzickou zdatnost. První a třetí úkol skýtá pro diváka možnost akce, druhý nikoliv. A to navíc pomlčme o skutečnosti, že první akční scéna, při níž princ odláká smečku psů od hejna kachen pomocí dvou pečených stehýnek, je nepřesvědčivá a podivná, pokud rovnou neřeknu nesmyslná. A druhý úkol je ještě podivnější. Hledat medailon v jezeře pomocí zrcadla a lampy ? V noci ? A co má znamenat to, že princ se nakonec na prohledávání jezera vykašle a předá královně svůj medailonek ? I když se pak přizná, tohle hlavní hrdina pohádky prostě nedělá ! Co se týká Potoka a Potůčka, myslím, že nadpřirozené bytosti, které jsou navíc patrony království, by měly mít povědomost o všem, co se kde děje, a tudíž by se nemusely složitě přesvědčovat, zda je královna ještě svobodná. A když už jsou patrony Království potoků, tak by mohli umět plavat. Nelze pominout také některé další výhrady: dialogy jsou nudné, jalové a někdy vyloženě pitomé a diletantské, občasné pokusy o humor dopadají tristně a navíc autor používá ve scénáři řadu klišé (princův výcvik, taneční hodiny apod.), které známe z celé řady podobných filmových i televizních pohádek. Je tu také spousta zbytečných scén (rokování dvou vyslanců apod.), zbytečně dlouhý je také úvod. Takže verdikt zní: Spíše diletantsky napsaná pohádka, kterou zachraňuje jen pečlivá režie a dobře vybraní herci. (28.12.2005)

Přemýšlela jsem, co mi na téhle pohádce tolik vadilo, když obsazení slibovalo mnohé. Po usilovném přemýšlení došla záhada svého vysvětlení: V téhle pohádce totiž člověk vlastně asi až do samého závěru dějovou linku aby pohledal! V důsledku toho jsem si pak ani nebyla jistá, komu že mám fandit - žádná postava mi nebyla kdovíjak sympatická - a to by se u pohádek stávat nemělo. A co hůř - nápad s úkoly zůstal trestuhodně nevyužit (Řešení úkolů divák mohl uhodnout už v průběhu jejich zadávání!) a neměl nijak zvláštní opodstatnění. Ne, tohle raději již nikdy více, snad jen kvůli kostýmům a Lednici bych o tom mohla zauvažovat. (07.01.2013)

A druhá dnešná mokrá rozprávka! Potom, čo sa mi pred časom zdalo, že tieto vody nadobro ovládol Zdeňek Troška, a nič iného sa tam nenachádza, narazil som na svieže televízne prekvapenie bez typických neduhov tohto žánru - ktoré ma už ani nerozčuľujú, len unavujú - naivných dialógov, otravnej repetitívnosti a amatérskej snahy o hollywoodske efekty... Naproti tomu som v telke dostal film lacnejší, no príjemný, svieži, citlivý, s dôrazom na krásu prírody, nápadito využívajúci domácich exteriérov, s rozumnými dialógmi a postavami, čo nie sú iba plochou figúrkou, prachsprostým stelesnením typu. (13.09.2014)

Že za pohádkou stojí Centrum dramatické tvorby, to už je na pováženou. Vždy, když zazněly tóny té depresivní hudby, čekala jsem nějaký zvrat, nějaké nebezpečí číhající na prince, a ono nic. Celý příběh vlastně jen tak nějak plyne, ve výsledku se ukáže, že princ žádné úkoly ani dělat nemusel. Krausová v mých očích rozhodně žádná štramanda není, od pohledu je mi nesympatická a smysl její postavy mi zůstal utajen. Vše tedy zachraňuje princ s princeznou, při jejich svatbě (to snad ani nemůže být spoiler) jsem ale neměla takový hezký pocit jako při běžných šťastných koncích. A patroni Království potoků neumí plavat? Opravdu zvláštní "pohádka". (02.01.2013)

Do děje nás vpravuje orchestrální hudba, ovšem na začátek pohádky bych jí asi vypustil. Když pak ubíhá čas, nastoupí opět stejná hudba a záběry, při níž se mění počasí a lidé - to spíše působí jako z nějakého dokumentu. Když už se konečně něco děje, nestíhá kamera, takže divák vlastně pořádně nemá šanci zachytit, co se stalo a postavy mu to musí vysvětlit. Jednu chvíli mi dokonce určitá část hudby přišla jak z Harryho Pottera. Pohádka sice disponuje neobvyklým soubojem muže s ženou, dokonce panovnicí, ale zajímavostí je také to, že hrdina vlastně v pohádce splní jen jeden úkol. Podle pohádkových regulí tak vlastně princeznu nezískal, i to je docela neobvyklé. Nicméně charakterně se k tomu přiznává. Ani vyšší moc mu nepomůže. A kdyby divák náhodou něčemu nerozuměl, tak mu to Ondřej Pavelka a Jana Krausová v závěru vysvětlí. Dívat se dalo jen na lehce bláznivou dvojici Vladimíra Javorského a Otu Jiráka a na hezkou Kristýnu Janáčkovou. (02.01.2020)