Bathory

Nehorázná haluz! Jako kdybych při sledování historických VKV hulil jednoho špeka za druhým a do toho se mi ještě nějakej blázen za kamerou snažil vecpat do hlavy, že to co se mi zdá se fakt stalo a ty bitevní scény mají připomínat Pána prstenů. Hodně dlouho jsem neměl tak silný pocit, že ta šílenost běžící v televizi trvá celý den. Ještě že ten soundtrack se dá poslouchat. Za tenhle film by ale měl Jakubisko skončit v pekle. (09.01.2010)

Na plátně může být navždy zachycena krása. BATHORY je historická freska, která stihne za více jak dvouhodinovou metráž vystřídat tři žánry (romanci o nenapalněné lásce, euro-horror a politické drama), důsledně a přitom nekřečovitě očistit jméno titulní hraběnky a zároveň na pozadí historických událostí vypovědět o současném světě._____ Je nesmyslné jí vyčítat přemíru postav či nepřeberné množství odboček, protože se na ni nevztahují klasické dramaturgické nároky a film neobsahuje dramatický oblouk. Vše se ve vyprávění podřizuje důmyslné a důsledné šachové partii mezi Bathoryovou a Thurzem, přičemž díky vyvedenému castingu i ostatní figurky na šachovnici jsou dostatečně výrazné a zapamatovatelné. Film ale stojí na famózním výkonu Frielové, která sice nemá potřebné charisma, ale inteligentní a silnou ženu ji uvěříme bez problému, a na subitlním Karlu Rodenovi. Oceňuji, že co se zprvu jeví jako okázalé boření mýtů prostřednictvím vypravěče mnicha Petra (Bolek Polívka), se v závěrečné "politické" části ukáže být podrazem na diváka v nespolehlivém vyprávění, jež chce mnich přepsat - a tím pádem i historii - a uvést na "pravou" míru._____ Přestože BATHORY stojí "někde mezi" (mezi historickým filmem hollywoodského střihu, v němž ale nejsou zvládnuty nepodstatné bitevní scény a ani nepadnoucí postsynchrony, a mezi jakubiskovskými trademarky, jež zde - v podobě nenaplněné lásky, snových vizí, silné ženské hrdinky, komických vsuvek a jídla, sexu a filozofování - působí jako manýra), je nakonec i díky dovednosti vyprávět obrazem víc než uspokojující a rozhodně nikoliv televizní. V typicky jakubiskovském magickém realismu, v němž je obtížné rozeznat sen od skutečnosti či intrik jiných osob, shledávám něco freudovského a prolínající se motiv (ne)zachytitelnosti krásy na plátně za psychoterapii tvůrce, která může vnímavého diváka přivést až do orgiastických stavů, když je hrdinka - a s ní i plátno - sežehnuto. Šach mat. (12.07.2008)

Jak už psali mnozí jiní, tento film trpí hroznou nevyvážeností. Nejslabší je IMHO prostřední část s čarodějnici, nejsilnější pak ta závěrečná. Vizuálně je to místy vynikající, herci taky hrají dobře, přesto tam je spousta hluchých chvilek. Naprosté nepochopení ode mne mají scénáristé na zbytečnou vsuvku dvou mnichů (Polívka, Mádl), kteří jednak až příliš okatě odkazují ke Jménu růže, jednak až parodicky disponují technikou, v té době naprosto nevídanou (kolečkové brusle? lyže? to jako vážně? proč rovnou nepřijeli autem??) - skoro to vypadalo, jako by mnich Petr byl jakýmsi předkem Járy Cimrmana. Celkové vyznění velkofilmu je tak trochu rozpačité. Je to škoda, tohle téma se dalo asi uchopit i jinak. (17.01.2019)

Juraj Jakubisko si ukousl moc velké sousto. Jeho pohled na legendu mi přijde zajímavý a bavil mne. Příběh prostě vůbec nebyl špatný. Mocenské pletky ještě nikdy žádného diváka neurazily. Další plus je výborná Anna Friel, která ční i nad ostatnímy hodně dobrými herci. Její obsazení opravdu není žádná z nouze cnost, ale dobrý tah, protože ona ten film fakt táhne nahoru. A teď přichází jedno velké bohužel a to je rozpočet! Středověkou ságu prostě nejde natočit za malé peníze, aby to nevypadalo chudě. A chudě to prostě vypadá!!! Bitvy jsou směšné a celé je to dost televizní. Navíc jsem u Jakubiska neviděl žádný nápad nebo vizi, kterou by ty malé finance vynahradil. Čestnou výjimkou budiž postavy mnichů Polívky a Mádla coby "středověkých agentů." Oba mají různé bondovské vychytávky a film je díky nim o něco více svěží. Co se týče brutality, tak je určitě větší než v běžné produkci (na české filmy je to těžkej krvák), ale snést se to dá. Jakubisko naštěstí není pervert. I když se mi film líbil jen v něčem, tak jsem velice rád, že byl natočen. Konečně něco co se liší od těch klasických českých vztahových černých komedií. (13.07.2008)

BATHORY místy nezapře, že ho tvořil přes všechny představitelné kontroverze velký filmový tvůrce. O to nepříjemněji překvapí nesmyslný motiv dvou mnichů - vliv JMÉNA RŮŽE z toho čouhá víc než okatě - i vědomé zkreslování historické pravdy včetně krajně nepravděpodobných scén (Alžbětino šermířské umění a síla ve věku, který byl tehdy věkem stařeneckým). Herci místy pro slovní vatu scénáře nemají co hrát. Z druhé strany tu jsou krásná básnivá místa, s nimiž se kamera i Jakubisko vysloveně laskají. Na Otakara Vávru můžeme pži této příležitosti jen vzpomínat. I v případě velikána, kterým Jakubisko nesporně je, nemusí být každý den posvícení. (17.03.2012)