Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Zas takova pecka, jak by se podle hodnoceni mohlo zdat, to fakt neni. Prvni problem je v samotnym Fincherovi. Film po technicky strance vypada naprosto perfektne a ty necely tri hodiny ani na okamzik nenudi, Fincher je totiz fakt mistr reziser. Jenze co se da delat, je to thrillerovej a krimi reziser a je videt, jak se tady strasne snazil o takovou tu magickou atmosferu, jenze to se dari jen malokdy. Takze pak celej pribeh nevtahne tak, jak by mel a pak mi na postavach ani tak moc nezalezelo, obzvlast, kdyz se hlavni dvojka furt dokola potkava a zase rozchazi. Navic ani pribeh neni kdovijakej a nebejt ty dokonaly myslenky s starnutim/mladnutim, tak by pribeh ani neprinasel nic moc novyho. Takze to pak musi zachranovat herci. Pitt podava jeden ze svejch lepsich vykonu, ale velkej podil na tom ma taky menici se makeup, ale rozhodne pochvala. Blanchett si odvadi takovej svuj standart, coz je nadprumernej vykon, ale misty byla vcelku protivna. Rozhodne ale stoji za zminku Tilda Swinton, tentokrat pro zmenu v mily a sympaticky roli. Jinak co se tyce toho starnuti, je to udelany fakt paradne, ale jen do chvile, nez se film dostane k Pittovo normalnimu vzhledu, pak, jak kdyby nevedeli, jak ho omladovat, tak po par zmenach ucesu tu najednou stoji nejakej kluk. Coz je po tom postupnym mladnuti predtim docela divnej skok. A konec taky neni z nejuzasnejsich, cekal jsem neco originalniho, nejakej zvrat nebo tak, ale konec pride stejne pohodove jako odsejpal celej film, aniz by vyvolal nejaky vetsi emoce nebo necim prekvapil. Celkove po remeslny strance naprosto bezchybny, ale zbytecne dlouhy a zadny velky emoce, jak by si takovejhle pribeh zasluhoval, se nekonaj. Slabsich 5*. (11.01.2009)

(1001) Kromě použití aliterace v názvu neshledávám na filmu nic zajímavého. Ba naopak, vlastně by se dalo říct, že mě tam všechno štve. A nebudu to nijak zvlášť rozvádět, stejně mi do pošty aspoň jednou za měsíc chodí nadávky, jak můžu dát takovéhle hodnocení TAK SKVĚLÉMU filmu. Mám ráda filmy, které mají koule, a tenhle má tak stěží kouličky. Nejlépe to řekl arachneuss: "Forrest Gump pro 21. století." Děkuji, nechci. (23.05.2010)

S přetěžkým srdcem nakonec dávám jen 4*. Globálně vzato mne film nakonec tolik emocionálně nevzal. Tím však neříkám, že jsou na první pohled patrné nějaké chyby. Ba naopak. Fincher naservíroval další ze svých "podivuhodných" kousků, tentokrát si dovolil nechat Brada Pitta narodit se jako starce uvnitř něhož se skrývá dítě a v průběhu života se role pomalu obracejí. Tohoto Brada - Benjamina si člověk zamiluje a budeme netrpělivě očekávat, zda sáhne po oscarové sošce, kandidátů bude jistě víc. Fakt je mi líto, že tak vyšperkovanému filmu nemohu dát plný počet. (11.05.2009)

Na rozdíl od Forresta není Benjamin Button oslavou výjimečného "blázna", mnohem spíše ad absurdum dovedenou metaforou nemilosrdnosti plynoucího času, který sjednocuje i rozděluje a nebere rukojmí... Nenajdeme tu tak zásadní podíl velké historie, kterou by hrdiny po švejkovsku obeplouval v kokonu moudrého blouznění, Benjaminova cesta je zádumčivější, prostější, ne tak epická. Mnohem více se v tomto ohledu přibližuje Burtonově Velké rybě, není metaforou velké společnosti, ale metaforou jednoho života, jednoho času, do něž se volně vplétají časy ostatních postav. Výjimečnost všedního, hledání ideální rovnováhy, osudové řetězení různých časových linií i neobyčejně smířlivý obraz stáří, to vše se volně řetězí kolem obrazu hodin, které jdou pozpátku. Fincher vypráví pohádku, v níž ale nedominují tóny harmonie, ale spíše tóny melancholie a jakéhosi smířlivého uvědomění, že vše pomíjí a je jedno, který směrem ubíhá čas. Konečnost je neměnná. Možná mi zpočátku chyběla větší osobitost, byť cit pro detail, báječně pastelový vizuál i fantastické tempo vyprávění jsou hodny obdivu. Ale o to tady nejde. Benjamin Button je hollywoodský biják, hollywoodsky filozofuje (neuráží), hollywoodsky dojímá (neuráží). Sentiment vyvažuje absence epické selanky. Benjamin Button je filmem o smrtelnosti, nikoli o nesmrtelnosti... Proto dokáže i něco víc než běžné lovestory – vyvolat pocit hluboké účasti. Alespoň u mě se mu to podařilo, i když jeho moudra jsou tak trochu typicky důchodcovská. (15.02.2009)

Dokud je to o něm a ne o nich, tak nemám zásadnějších výhrad. Pak už výhrady mám a to hned několik. Shrnul bych je ale do posmutnělého povzdechnutí, že když už tvůrci z Fitzgeraldovy předlohy nepoužili nic víc než název (což se zase není co divit) a naopak nepokrytě (a nepřiznaně) vykradli Greerovu Zpověď Maxe Tivoliho, tak se jí mohli držet i v podání vztahu Maxe a Alice. Ehm, pardon, myslel jsem samozřejmě Benjamina a Daisy. Tahle sladkobolná, byť vkusně servírovaná, limonáda se Greerovu kondenzovanému vývaru plného melancholie a smutku rovnat nemůže. Já vím, že srovnávat knihu a film je značně nefér, ale tentokrát si začal Roth. Když už si "vypůjčuje" nápady jinde, tak by to měl dělat aspoň stylově. A ne takhle fušérsky, kdy to nejlepší nahradí stokrát viděnou chladnou romancí. ♫ Hodnocení OST: 3/5 (02.03.2009)