Panenská královna

Zajímavé podání a pohled na život jedné z nejznámějších panovnic Anglie. Vykresluje ji jako hysterickou ale i zamilovanou ženu, která si nemůže vzít toho, koho chce, a když si toho, koho chce, vzít může, tak ho vlastně ani nechce. Aneb logika Šíleně smutné princezny v praxi. Úspěchy i pády, intriky, přetvářky a neodolatelný Robert Dudley. (28.11.2014)

IMHO to nejlepší, co kdy bylo o Alžbětě natočeno. Z dvoudílného filmu se toho o poslední Tudorovské panovnici dozvídáme víc než z kdejaké učebnice. Poutavě a mistrovsky natočené dílo, které neomrzí (momentálně ho sleduju na Filmboxu už po čtvrté). Zvláštní uznání si rozhodně zaslouží maskéři, protože udělat z tehdy pětatřicetileté Anne-Marie Duff mladičkou Alžbětu i stařenu, která už je dvořanům svoji snahou vypadat mladě spíš pro smích je umění hodné mistrů. (05.04.2012)

I když se jedná o další z mnoha a mnoha zpracování na téma života Alžběty a celkově zlatého věku anglického impéria (je to zkrátka pro tu západní kulturu dodnes velké terno - a nelze to nikomu asi vyčítat - Alžběta to holt všem natřela a ukázala a to tak, že je dodnes na co vzpomínat), je tato televizní verze nečekaně velmi dobrá. Anne-Marie Duff v roli Alžběty opravdu překvapí a při pohledu na ní jsem si nemohla nevzpomenout na Bette Davis, kterou mi zkrátka něčím připomíná, a která si shodou okolností královnu Alžbětu také zahrála v r. 1939 ve filmu The Private Lives of Elizabeth and Essex. Nelze opomenout ani úžasné kostýmy v čele s červeno-zlatými šaty které Alžběta nosila jako novopečená královna. (06.02.2013)

**** a půl. První část mě naprosto nadchla a na jejím konci jsem i přemýšlela o hodnocení nejvyšším. Anne-Marie Duff je jako legendární panovnice Alžběta, fenomenální. James McAvoy má velmi šikovnou ženušku:) Je to tak, talent k talentu si sedá:) V první části sledujeme Alžbětino mládí a její vztah s její životní láskou, Robertem Dudleym. Tom Hardy je zde, s tou svou náušnicou v uchu značně "hot" a chemie mezi ním a Anne-Marie pracuje na nejvyšší výkon. Skvělá hudební stránka a zejména pasáže, v nichž Alžběta, ve své plné kráse ve zpomalených záběrech prochází mezi lidem, mi téměř navozovaly mrazení po těle. O výkonu Anne-Marie, i o osobnosti samotné "Panenské královny" můžu snad jen říct: Jaká to nesmírně silná žena. (04.02.2013)

Jeden z mnoha zářných příkladů, jak si vážit svých dějin a těch, kdo je pomáhali utvářet. Zatímco my už čtyřicet let hnípeme na shnilém vavřínu burleskní popěvkové záležitosti jménem "Noc na Karlštejně", Britové neúnavně oblékají svou historii do nových a nových kabátců a k jejich předvádění si vybírají jen ty nejlepší nositele, a proto nebyl důvod se bát, že by, byť televizní Panenská královna, porušila dobré tradice. Nepočítala jsem však, že průřez vládou obdivuhodné panovnice, jakož i celoživotní láskou mezi ní a Robertem Dudleyem, okouzlí až takovou měrou. Má poklona směřuje především k Anne-Marie Duff, která svým projevem i osobností stírá hranice mezi krásou a ošklivostí a nechává promlouvat jen majestát a upozaděnou lidskou touhu po štěstí, k tomu jí dopomáhá protestantský Bůh, Tom Hardy a nebeská hudba, a jen díky tomu znám vítěze nejromantičtější platonické lásky všech dob, a ať už historické prameny v případě jejich tělesného souznění mlží, nebo mu dávají za pravdu, má romantická duše bere jen Giedroycovu variantu. Bůh ochraňuj královnu! (14.07.2013)