Koruna

Historické filmy a seriály musejí, aby vypovídaly o něčem (a nikoli o všem a tak o ničem), zjednodušovat narativ na jedno-dvě klíčová témata. Proto je např. látka o Jindřichu VIII. zpravidla podkladem příběhu o chronickém zhýralci a děvkaři. The Crown je z tohoto úhlu pohledu především svědectvím o přežitosti (a vlastně faktickém zániku) britského impéria po druhé světové válce. O opotřebovanosti konceptu monarchie svědčí jak dějinné události (zachycované ale spíše letmo, v náznacích) jako je vztah ke koloniím a marná snaha udřžet dominanci GB ve světovém měřítku, tak (především) pokusy nové královny o drobnější, v zásadě formální reformy, které by jí usnadnily život. Alžběta se v těchto - ve všech případech marných a ostatně poměrně krátkých - bojích s vlastním kabinetem a ostatně i s chronickou nedůvěrou sama v sebe stává symbolem nemožnosti tranformace impéria v něco životaschopného a odpovídajícího potřebám moderní doby. Potud je seriál úspěšný. Líbí se mi i struktura epizod, které vyprávějí vždy poměrně uzavřený příběh a formálně ho ozvláštňují (viz např. díl, který začíná a končí přepojováním telefonní linky po telefonních ústřednách). Problém ale je, že není, co vyprávět. Život mladé panovnice se sestává vlastně jen ze spousty stále se opakujících ústupků a zájem diváka je udržován maximálně historickými pikantériemi o charakteru abdikovaného exkrále Eduarda, snaze Alžbětiny sestry udržet si chlapa a o zhoršujícím se zdraví Churchilla. Claire Fox je ve své roli přesná, tj. ve shodě se svým charakterem absolutně nevýrazná, čímž sice chválím její výkon, ale její Alžběta je ve výsledku nejméně zajímavou a sympatickou postavou příběhu. Situaci alespoň trochu zachraňuje alespoň sympaťák Matt Smith, který svoje kvality prokázal už v Dr. Who. Závěrem: smysl a směřování seriálu asi nejlépe - v nezáměrné sarkastické zkratce - vystihuje poslední věta anotace. První řada je skutečně o "rozhodnutích, jež dopomohla Velké Británii být tím, čím je dnes". Otázkou jenom zůstává, zda je to dobře. Ať už pro seriál nebo pro monarchii. (02.07.2017)

Tak tedy šest sezón za námi, seriál je "kompletní", tož můžeme bilancovat a říct si, na co přesně jsme se tedy koukali. Předně, je to užasné, dechberoucí, skoro se nechce věřit, že s nástupem pandemického a popandemického programu, kdy Netflix cíleně už natáčí jen pro debily, se Koruně podařilo udržet řemeslnou laťku nastavenou prvními sériemi, kde se hrálo primárně na kvalitu. I když... nezavírejme oči před skutečností, že v posledních dvou sériích se producenti rozhodli dramaturgy poslat na dovolenou, aby se seriál dotáhl spíše nemastně neslaně. Zatímco v prvních řadách Koruna otevírala i nepříjemná témata, v posledních řadách se hraje pouze na vztahy, city, potažmo pochvaly a nostalgii. Spolehlivě zajímavý vizuál (všimněte si, jak skoro všechny netlixovské seriály mimo Korunu a pár dalších vypadají navlas stejně) prostě nezakryje, že symbol britské monarchie drží národ pohromadě nikoliv kvůli bulvárním senzacím, ale kvůli tomu, že ty senzace stojí jaksi "pod" problémy politickými, ekonomickými, mezinárodními. Fascinace lidí nad královnou Alžbětou vždy spočívala v tom, že ji nikdy nic nenasralo tolik, aby se o tom vědělo. Seriál Koruna tak mohl otevírat i kontroverzní témata a ohledávat je takovým způsobem, že mohl vzniknout seriálový kolos, jenž my měl potenciál stát se ultra-klasikou, v níž by se shlížely všechny národy, co mají na těle a duši tucty bolavých míst způsobené za posledních 70 let světového vývoje. Ale ne, Koruna v cílové rovince volí bezpečnou cestu toho, že tu byla princezna Diana, že Charles měl své komplexy a že Harry se jako puberťák navléknul do kostýmu nacistické uniformy. Kde se řeší Velkopáteční dohoda? Nebo teroristické útoky v Londýně? Nebo finanční krize? Že se tvůrci "šikovně" vyhnuli i problematice brexitu, je tak šíleně podezřelé, až má člověk pocit, že zakončení seriálu o královně Alžbětě svatbou Charlese a Camilly má emblematizovat konec typu "zazvonil zvonec a pohádky je konec". Přitom to největší maso od druhé světové války teprve nastávalo. Proto je Koruna seriál vynikající, ale pouze oddechový. Výborně natočený, ale bezzubý. Není to seriál, o němž se po každé epizodě musíte s někým nutně pobavit nebo si, nedej bože, před někým obhajovat třeba názor na nějakou událost. Takové 60epizodové fotoalbum... (29.12.2023)

Těžká to hlava, která nese korunu. O tom, že královna nemá život jako z pohádky. O tom, že trůn může být splněným snem i nevítaným prokletím. O tom, co se stane, když se střetne odpovědnost za osud národa s rodinným štěstím. O tom, jak se ze samoty stává nechtěný nejlepší přítel každého panovníka. O konečně tom, že vliv a moc nejsou to samé. Korunovační klenot domácí tvorby Netflixu je mistrovskou a komplexně pojatou výpravou do jednoho z klíčových období britských dějin. Očima velikánů tehdejší doby zjišťujeme, že slova jako respekt a tradice nejsou jenom prázdné pojmy, ale v podání Britů je to způsob a styl života. A tak si nakonec člověk uvědomí, že všichni můžeme Britům jejich systém vlády jenom závidět. Stomiliónový risk se Netflixu jednoznačně vyplatil a potvrdil, že dříve „kabelovka“ pro fanšmejkry se pomalu ale jistě stává králem televizní zábavy a tím, kdo určuje trendy a měřítka kvality. 1. Série: 95 %, Nejoblíbenější postavy: Queen Elizabeth II., Winston Churchill. (04.02.2017)

1. série První epizodu mi trvalo, než jsem seriálu správně porozuměl a zorientoval se v něm. Místy mi to připomínalo dokument, a to konkrétně vypiplanými kostýmy a kulisami, výpravou, které jsem si všímal, herci, z nichž někteří pro mě budou neodlučitelní od postav, které ztvárnily, a možná i kamerou. Druhá věc bude historická autenticita, která byla upravená pro účely vyprávění. Ale ani toto není problém, protože dílům se ustavičně dařilo mě do příběhu vtáhnout. Navíc nebyly vyplněny vatou, protože si v průřezu několika let mohly vybírat nosná témata nebo jim pomáhaly se jimi stát. (Netflix) ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------2. série Chyběla mi výraznější červená niť, která by se táhla celou sérií. Tím všechny výtky končí. I přes epizodičnost jsem si totiž jednotlivé díly užíval, zvlášť když se občas pracovalo i s chronologií. Znovu jsem se setkal se skvěle napsanými postavami a s herci, se kterými se budu těžko loučit. Druhá řada byla velkolepější, ale komornost ani dramatičnost nezmizely, o kvalitě nemluvě. Například jedno oholení knírku s sebou neslo tolik napětí a takovou katarzi, jako když se rozhodovalo o budoucnosti samotné země. A než se dostaví pokračování, tak si ještě nejednou poslechnu hlavní hudební motiv. (Netflix) (25.07.2017)

Zajímavé, že Netflix vsadil na seriál, který se jeví už trochu jako archaický v době, kdy největší seriálové hity jsou cool, epické, badass a vizuálně poměrně agresivní. The Crown je spíš takové to poctivé drama ve stylu seriálů BBC. Sází se hlavně na příběh, postavy a drama mezi nimi. Mladá Alžběta tu není idealizovaná, stejně tak její vztah s manželem Filipem. Seriál ukazuje, jakou cenu musí/musel člověk zaplatit za to, že je součástí britské smetánky (a na jejím vrcholu). Claire Foy je skvělá - její Alžběta osciluje mezi sympatickou, chladnou, trochu vypočítavou a umanutou. Filip (můj oblíbený Matt Smith) má mnohem méně prostoru, ale jeho boj s faktem, že je odsunutý v manželství na druhou kolej, je vyobrazený dobře. Nejsilnější dojem ale zanechá drama okolo Alžbětiny sestry Margaret - jednak tu máme napětí mezi dvěma rozdílnými sestrami, jednak i Margaretin románek s rozvedeným kapitánem Townsendem. Poctivý kousek a těším se na druhou sérii. (14.09.2017)