Krvavý diamant

Na film s výpovedným presahom príliš mainstream uhladené pre zraky "uvedomelého" západneho publika (vrátane vskutku krutých náhľadov na praktiky RUF v kontraste s výpredajom exotických obrázkov afrického kontinentu), na účely dobrodružného filmu zbytočne naťahované práve onou snahou o serióznosť. Výsledok mi prišiel ako ďalší produkt, ktorý sa aj napriek ožehavej téme má povinnosť "ľúbiť" všetkým zúčastneným stranám. 7/10 (24.12.2006)

Co se dějové struktury týče pečlivě budovaná, inteligentní i dostatečně akční pecka (Zwick tyto kombinace zvládá dokonale viz Samuraj), která zaujme nejen vytříbeným vizuálem a výtečnou razancí akčních scén, ale i prvotřídními hereckými výkony, což je v řekněme lehce dobrodružném filmu věc věru nevídaná. Akce je sice chvílemi vcelku nepřehledná, ale svou velkolepostí a strhující syrovostí bezpečně rozproudí krev většině mainstreamověji laděným divákům. Není v tom žádná věda, politika je zde načrtnuta jen tak zběžně, aby se příliš nepletla do příběhu o (ne)napravitelném pašerákovi a starostlivém otci. Nejlepší na celém filmu je vztah DiCapria a Connelly - dlouho jsem něco tak sugestivního neviděl. (12.06.2007)

Postarší obtloustlý milionář se nahne ze svého sedadla potaženého pravou imitací kůže a nechá svého černého řidiče zaparkovat stříbrnou limuzínu před velkým londýnským klenotnictvím. Vystoupí a v dlouhém kabátě a s doutníkem mezi prsty pravé ruky jde koupit náhrdelník své šesté manželce. V obchodě dlouho rozmlouvá s klenotníkem, ruka s doutníkem se míhá sem tam. Vychází s náhrdelníkem ve vkusném recyklovatelném pouzdře a blaženým pocitem na duši. V kapse kabátu jej hřeje certifikát o původu diamantu zdobícího nejnovější dárek jeho momentální choti. Ach, kolik jsem dnes udělal pro dobro na světě, říká si pro sebe. Již se nebudou dětské ručičky nořit v bahně pro plezír pár zazobanců. A ještě mu vytane: ten negr se mnou jel o tři minuty déle. Musim mu snížit plat o 15%. Tak asi takhle na mě celkově zapůsobilo poselství nejnovějšího ataku na svědomí světa. Krvavý diamant se podobně jako např. Lord of War chce zabývat mezinárodně závažnými věcmi, ovšem narozdíl od zmíněného to činí velmi americky. Zwick a Leavitt totiž bohužel nepochopili to, co Andrew Niccol. Když chci apelovat na něčí svědomí, můžu předvést cokoli, ale tak, abych nechal morální rozhodnutí na divákovi samotném. Zde jsme proto svědky typických dojemných proslovů ("jsi můj syn"), klišovitých scén a (very) happy endu. škoda je to proto, že místy dokáže Zwick vyloudit ze scén zatracenou sílu, kterou je třeba docela rozdýchávat, např. výcvik dětských vojáků, prakticky všechny akční scény jsou perfektní a strhující. K tomu opravdu dobrý výkon DiCapria, který také pronesl nejlepší hlášku filmu ("Jseš mrtvej Archere." - "Jo, jo."). Ostatní hrají co musí, D. Hounsou je prostě rovina chlap, co nezalže ani když jde o život, moje milovaná Jennifer je tu spíš do počtu (a pro happy end), ale aspoň jí to sekne, a to je asi tak všechno. Zakončíme variací na Světáky: "Již ondynoj jsem mu říkal, méně patosu, chlapče, méně patosu." (28.01.2007)

Jestli je tu dnes mezi námi ještě někdo tvrdící o DiCapriovi, že to je jen pitomá hvězda pro náctileté, tak je to asi duševně chorý jedinec (slušně řečeno...). Z Dicapria se přes Titanicovou anabázi vyklubal setsakramentsky kvalitní herec, jehož výkon je přinejmenším 50% úspěchu filmu. Zwick udělal dobře, že na něj vsadil. Jeho nejnovější snímek se, tuším, neubrání srovnávání s "Hotelem Rwanda". Děj je sice úplně o něčem jiném, ale látka obou filmů si je velmi podobná - Afrika a problémy způsobené chamtivostí "civilizovaného" světa, který s tamní situací "nemůže" nic dělat. Je dobře, že takové filmy vznikají zvláště dnes. Schválně, vzrušují vás i dnes zprávy o počtech obětí v Iráku? Lidé se tedy alespoň na chvíli nad sebou zamyslí, než se v poklidu vrátí ke své večeři. A nebo by alespoň měli. Leč bylo by naivní to předpokládat u těch mocných, což ještě víc podporuje celkové vyznění a zážitek z filmu. (01.02.2007)

Mohl to být vynikající film, kdyby si tvůrci udělali jasno, čím vlastně má být. Anebo pravděpodobněji - kdyby se tvůrci nesnažili získat si co nejširší publikum (čti - vlichotit se všem). Takhle jsme svědky velmi velkoryse pojatého afrického dobrodružství, které mimo akční scény sem tam lehce zadrhne o logiku - no budiž - ale také na diváka hrne naturalistické scény zvráceností, které se (nejen) v Africe dějí, a bez problémů to prokládá lacinými kydy o přátelství, rodině, ba i lásce, a takto nesourodě vás - pravda, svižně - bez překvapení provede údolím záběrů velebících přírodní krásy Černého kontinentu až k uslzenému finále, za které by se nestyděla žádná autorka či autor (ukaž mi svůj gender, a já ti ukážu svůj;)) dívčích románů. Hudba Jamese Newtona Howarda neurazí, ale ani nenadchne, tenhle starý harcovník to umí o hodně lépe, což se ovšem nedá říci o Edwardu Zwickovi. Váhal jsem, váhal, ale pak jsem si vzpomněl, jak s podobným svinstvem naložil Andrew Niccol. Tady to prostě bude na sprostých 60%. (03.01.2009)