Moje borůvkové noci

Elizabeth pochopila, že ji její přítel vyměnil za neokoukanou tvář a bez rozloučení od něj odcupitala. Cítila potřebu poznat nové lidi i srovnat si život a proto se vydala na třísetdenní praxi v roznášení krmě mlsným jazýčkům v nepřeberném množství amerických restaurací a jídelen. Z žádného místa však nikdy neopomněla poslat dopis tomu, se kterým si v těžkých chvílích v dokonalém souladu převalovala v dutině ústní borůvkový koláč. (02.10.2009)

Nehorázný sranec. Norah bych nejraději půlku filmu vzala cihlou přes hlavu. Její filozofování v různých koutech amerického zapadákova je neuvěřitelně nudné. Co je ale ještě nudnější a klišovitější, jsou osudy lidí, se kterýma se hrdinka během cesty setká. Přidejme snahu o artový dojem filmu dlouhými záběry bez dialogů a 90 minut královské nudy je na světě. Wim Wenders umí poeticko-filozofickou americkou road movie líp. (07.02.2010)

I když je zde tento film přijímán celkem vlažně, tak mně se líbil a nepřišlo mi, že by jediným světlým bodem bylo herecké obsazení, které jsem bral spíše jako přednost pro film. Všichni hlavní herci se mi líbili, pro mě do té doby neznámá Norah Jones mě překvapila a nejlepší výkon odvedly Natalie Portman a Rachel Weisz, nicméně ani pánové - Jude Law a David Strathairn - se nemají zač stydět. Každá postava měla své určité kouzlo, trápení a životní strasti, přes něž se buď dostala, nebo ne. (08.09.2012)

No jo ... je to ten film, kde hraje Norah Jones, no taky je to film, kde nehraje ale vystupuje Chan Marshall aka Cat Power ... to už tak profláknutý nejni (no bodejť, kdo jí zná :-). Kar-wai Wong se vydal na téměř bezúčelnej trip na americkou půdu, schrastil řádku spolehlivejch tváří a tak nějak povýšil charakterové figurkaření a epizodický děj díky expresivně-nápaditým narativním prostředkům na něco, co by mohlo bejt "nezávislým" uměním. Ale běda... je to pěkný lepidlo do držky ... ten borůvkovej koláč. A pachuť neoddělá ani hudba od Ry Coodera, kterou lze ve filmu těžko zaslechnout (nebo lehce přeslechnout, to vyjde nastejno), když na vaše sluchové receptory útočí těžkotonážní přeslazeností dvě dámy uvedené výše. Někdy halt velká očekávání rovnají se zklamání. 60%. (07.03.2008)

Šmankote, šmankote... Kdy se ještě někomu podaří dostat na jedno plátno Norah Jones, Natalie Portman a Rachel Weisz? Má filmová duše krvácí, a to velmi. Kdybych Borůvkové noci stihl minulý rok v kině, napsal bych "největší zklamání roku". Jelikož se tomu tak nestalo, nepřestanu doufat, že jej letos alespoň jeden film překoná. Protože toto vážně bolí... (01.02.2009)