Krásný čas

Depresivní film plnej jízlivejch dialogů z úst starší generace, který vám možná připomenou někoho z vaší blízkosti. Když se něco sere, tak se sere všechno - to je stará známá věc. Pokud máte zrovna taky takový období, tak vás to asi dostane, stejně jako mě. Sice se tam objevuje plno předvídatelnejch věcí, ale já to tentokrát nějak neřešil. Navíc Táňu Vilhelmovou asi miluju, takže to taky pozvedává moje hodnocení (mimo jiné :))) (15.10.2007)

Režijně mnohem sevřenější než Můj otec a ostatní muži. Sedláčková jakoby znovu nabyla dočasně ztracené režisérské zručnosti, předvádí několik moc pěkných nápadů a rozhodně nenudí. Co však (zvlášť v posledních minutách) nudí velice je scénář – sice se nesnaží řešit žádná velká témata, ale ty malé milostné hry a hříčky působí již tak omšele a nenápaditě, že vám asi brzy dojde, kam bude příběh směřovat – rozhodně ne do nějak závratných výšin. Také jsem úplně nepochopil, co se událo od Renatina návratu na konci Mého otce – proč se teď vracela, jakoby poprvé a kdy se celý film vlastně odehrával? V roce 1994? V roce 1999? V současnosti? Opět skvělí jsou herci – zvlášť Táňa Vilhelmová a ve své malé roličce také Ivan Trojan, jen do role českého šlechtice mi moc neseděl „humpolácký“ Roden (sorry, Karle). 75% (20.11.2006)

Takový podivně "rozházený" příběh o holce, která na pět let emigrovala v roce 1989 a teď se vrací domů. Vše je v Čechách jiné díky příchodu západních společností a nastalému kapitalismu. Důvod proč se vracet měla, ale důvod proč zůstat musí teprve najít. Vždycky ho hledala v chlapech a tak v tom pokračuje. Jsme svědky jejího tápání a kotrmelců, řešení vztahu s otcem-bolševikem, zjišťuje, že to vlastně nikdo nemá lehké. Vilhelmová svou roli naprosto nezvládá a jediné, co jí jde, je hysterie. Zde je naprosto viditelné, že je herečkou jedné role a komplikovanější osobnosti jí prostě nejdou. Díky tomu strhává pozornost svými "výstupy" a jinak zajímavý film se stává trochu otravným.60% (22.01.2014)

Vyrovnat se s minulostí svého otce se hrdince daří až v čase, kdy už nemůže svůj nový postoj nikterak s otcem konfrontovat. Závěrečný díl trilogie má rozměr právě ve zobrazování té nechuti mladší generace akceptovat přehmaty rodičů v mimulosti. Což je možná správné, ale dost tvrdé. Tato nechuť brání vnímat je především jako rodiče. Výborný Mrkvička je ozdobou filmu. (11.05.2009)

...aneb jak to dopadá, když se film podobá skutečnému životu. Žádná velká bžunda. Nicméně o hodnověrnosti a uvěřitelnosti nemá smysl polemizovat - takhle to prostě může fungovat - ani černá, ani bílá - hodně odstínů šedé, jen sem tam nějaká pastelová - jde jen o to, jak rychle ztratí jas. Tenhle díl se mi líbil moc. Nebýt typických neduhů filmu točenýho pro televizi (mluvím zejména o kameře), hodnotil bych i lépe. (14.02.2018)