10 položek a méně

Na křižovatce nepotřebujete semafor, ale někoho, kdo vás postrčí tím správným směrem. Jedno auto a dva lidé ve správný čas na správném místě, se stejným přáním: pohnout se kupředu. Ve všech směrech odlišné duo náhodných známých Freeman-Vega spolu stráví nezapomenutelné chvíle v konverzačním, ale nežvanivém nezávisláku. Znáte ten pocit zpětného úžasu, jak moc se toho dá prožít za jeden jediný den? Tak přesně o tom vypráví 10 items or less, které funguje jako pilulky na dobrou náladu i jako recept na příjemné rozjímání. Třeba o tom, bez kterých 10 věcí bychom se ve svém životě neobešli.... (25.06.2007)

Koncept jednoduchého filmu, jednoduchej konverzačky, bez zaujímavých scén a zaujímavých zvratov. Artový len zo zvučnejšími menami. Silberling je veľmi osobitý režisér. Aj keď málokedy je jeho osobitosť v jeho tvorbe sprístupnená. Po každom novom filme sa vrhá iným spôsobom a vždy má v sebe niečo príjemné. Freeman si svoju úlohu užíva a Vega je veľmi očarujúca. Pritom je to taký ten film o nutnej výpomoci o niekoľkých áno, ktoré posúvajú príbeh ďalej, ale zároveň v sebe má veľkú dávku podmanivej všednosti. Takéto filmy mám rád, pretože hľadajú krásu v rutinne a neboja sa byť trochu pomalé. Film skončil a ja som sa usmieval a to je vždy dobré znamenie. Veľmi malý film spravený veľmi pekne. Úvodná scéna s Jonahom Hillom je výborná. (22.02.2015)

Každý pozná ten pocit, na ktorý teraz napíšem príklad. Dáte si v reštike poriadnu porciu fajne prepečeného a fajne drahého bifteku s hranolkami, po polhodine to jedlo konečne za pomoci pollitorvej kofoly dorazíte a brucho vám ide prasknúť. Ste síce najedený, no k spokojnosti máte ďaleko. Večer si dáte v malej kaviarničke zákusok za pár korún a ten zapôsobí ako totálny balzam na duši, úplná očista a viete, že ten malý kúsok osviežil a občerstvil nielen váš žalúdok, ale aj dojem, z celého dňa a na ten mastný biftek s radosťou zabudnete. Tak presne takýto dojem som ja mal z tohto nenápadného, skromného a mňam-filmu. Nápad za pár šupov, stačia dvaja herci, jedno auto a ide sa. A naplno. A že to trvá len hodinku? No a čo, ale koľko hodín na to ešte budem spomínať. 95%. (04.08.2008)

Díval jsem se prostě proto, že jsem chtěl vidět Paz Vega. A ono to bylo takové to příjemné povídání o těch obyčejných věcech, jako že se životem se dá vždycky něco udělat a není osamělý ten, kdo má přátele. Prosté, vtipné, příjemné a pozitivní. Kdybych to viděl ve stavu deprese, možná by mě to nasralo, naštěstí jsem měl dobrou náladu, tak mě to potěšilo. (09.08.2010)

K 10 položkám jsem přistupoval s určitou opatrností, protože Řada nešťastných příhod od téhož režiséra se s mým filmovým viděním dokonale minula. Nicméně byl jsem navýsost příjemně překvapený, protože jde o sympatický nezávislák nebo aspoň nezávisle se tvářící snímek. Je to film o docela obyčejném supermarketu někde na předměstí a jedné unavené pokladní, která se souhrou náhod setká s dosluhujícím hercem, který býval ve své branži žádanou hvězdou. Tohle náhodné setkání přeroste v celodenní výlet naplněný konverzací o životních snech, cílech a hodnotovém žebříčku. Oba dva se na konci rozchází vnitřně obohaceni o pozitivní zkušenost. Ve svém minimalismu je to nápadité a vkusné. Celkový dojem: 80 %. (04.01.2011)