Jedné noci v jednom městě

Na Jedné noci v jednom městě se mi líbí fakt, že si autor Jan Balej vytváří svůj vlastní styl. Proto nečekejte film podobný tvorbě Tima Burtona.. Jan Balej využívá svého potomka k lehce bizarní výpovědi o lidské společnosti v Ulitě, metaforickému přepisu života stromu/ryby a člověka v povídce Větvička a Ploutvička a mírně hororovým příběhům v Jedné noci v jednom městě. Žádná z těchto částí se nepodobá žádné soudobé tvorbě na světě. Dokáže nám však připomenout, že Česká republika (a Československo) byla v tomto (a nejenom) druhu animace špičkou ve světě. Atmosféra Jedné noci v jednom městě vás přenese do dob, kdy v Československu vznikaly animovaná díla s myšlenkou, ke kterým se může směle řadit. Více než mainstreamové dílo vytvořil tedy Balej artovou záležitost, která se uměleckých okruhů dotýká v nejednu chvíli. (30.01.2007)

Tento loutkový animovaný filmeček rozhodně mile překvapil. Ve spleti dnešních animáků se objevil jeden, který je něčím odlišný. Povídka Ulity nám poukazuje na divné chování dnešních lidí. Hlavní roli tu mají mravenci, kteří se nejen polámali...Trochu úsměvná povídka, o přátelích v každém ročním období, Větvička a Ploutvička. Poslední povídky jsou už spíše slabší. (Možná Ucho ještě stojí zato.) Nedoporučoval bych tento filmík všem těm, kteří si myslí, že jde o nějaké jiné Fimfárum, spíše vězte, že loutky můžou chlastat, fetovat i být jiným způsobem ujetý. Řečí loutek bych to shrnul: Uehmrrgftdooa aaoheemdki. Řečí lidí: Loutky vám toho na plátně moc neřeknou, ale jejich příběhy vás zaujmou. (08.05.2007)

Výtvarně naprosto perfektní, o tom žádná. Ale k čemu to je, když ve většině povídek chybí nějaký zajímavý děj nebo pointa. Takhle nám zbývá jenom panoptikum méně či více bizarních sekvencí (nedovoluji si to ani nazvat příběhem). Pochybuji, že bych si na mnoho z tohoto filmu za týden vzpomněl. V paměti mi tak nejspíš uvíznou jen části. Titulní Jedné noci v jednom městě s opravdu vynikajícím nápadem, závěrečný Džin, který v některých momentech připomíná až tvorbu mistra surrealismu Jana Švankmajera a možná Větvička a ploutvička, ale to je asi tak vše. (16.10.2009)

Je to trochu ošidné hodnotit všechny povídky dohromady, neboť nebýt povídek Větvičky a Ploutvičky a Jedné noci v jednom městě je celý tento filmový špalíček o ničem. V několika prvních povídkách zaujme pouze výtvarná stránka a chaotická snaha o sdělení příběhů bez jakékoli pointy. Animace je sice dobrá, ale hýbe se jen "kostra" loutek, žádné vychytávky nejsou a při šňupání bílého prášku se do animace navíc vloudí docela dost viditelná chyba, která si myslím by se neměla v běžně distribuovaném filmu objevit - v prášku, co zbyl na stole se objeví prázdná místa, patrně poté, co někdo z animátorů sáhnul do scény rukou. Větvička a Ploutvička je pak příběh z jiné stránky, je krásně poeticky naservírován, postavičky mají odlišné výtvarné zpracování, které se mi líbilo mnohem více a současně je propracována základní mimika, tedy pohyb pusy Ploutvičky a pohyby očí. Jenom ten konec povídky zase vyšumí poněkud do ztracena. Povídka Jedné noci v jednom městě působí sice asi nejméně originálně, ale jako jediná má slušnou pointu a animace je zde na podobné úrovni jako ve Větvičkovi a Ploutvičkovi. Povídky na konci jsou lepší než ty začátku, ale na dvě vyzdvižené zdaleka nemají. Zejména v úvodních povídkách mi lezla na nervy až příliš výrazná hudba s nějakým trianglem, který cinknul vždycky, když se zrovna nic extra důležitého nedělo, což bylo opravdu až příliš často. *** Ve zkratce: Soubor animovaných povídek, z nichž několik je alespoň co se týče animace a výtvarného zpracování špičkových. Jen ten děj a způsob předání nějakého zážitku divákovi většinou dost pokulhávaly. (07.11.2010)

Tomuto loutkovému filmu nemůžu upřít, že se v něm dalo najít pár zajímavých momentů, nicméně s plynoucím časem v průběhu filmu jsem se víc a víc nudil a ztrácel jsem chuť na tento vcelku nepůvodní slepenec povídek, který vyloženě těží z úspěchu Fimfára. Má zaujatost ke konci snímku už byla taková, že jsem v něm v jistých chvílích viděl zkopírovanou Geriho hru od Pinkavy a dokonce - myšleno s jistou dávkou nadsázky - jsem v jedné postavě viděl okopírovaný vzhled záporňáka z animovaného seriálu Byl jednou jeden život... Možná jednotlivé povídky, ale jako celek mi Jedné noci v jednom městě nedávalo žádný smysl. Stačí vidět jednou... (30.07.2007)