Soukromá válka pana Wilsona

Mike Nichols byl pro mě jednou z mála jistot na filmovém nebi, kde jsem vždycky předpokládal čtyři až pět hvězdiček. Jednou ale zklamání přijít muselo. Soukromá válka pana Wilsona připomíná na první pohled pěkný bazén, který láká k zaplavání, abyste při vstupu do vody zjistili, že má hloubku tak 40 cm. Nic přitom nepomáhá, že je voda příjemně teplá a bazénový design vypadá na jedničku. Na satiru je to málo chytré a analytické, na komedii zase málo vtipné. Aspoň já měl ten problém, že jsem se zjevným snahám o komické prvky smát nedokázal. Jediná opravdu zajímavá postava byl agent CIA s nadhledem zahraný Philipem Seymourem Hoffmanem. Tom Hanks je sice spolehlivý, ale scénář, který považuju za hlavní slabinu filmu, mu neumožnil rozvinout jeho herecké schopnosti. Po celou dobu stopáže jsem se lehounce nudil už proto, že zobrazované události mi byly dobře známé z daleko fundovanějších zdrojů. Celkový dojem: 45 %. (03.11.2016)

Na Nicholse překvapivě hloupý film (hlavně v závěru), který neví, čím by chtěl být. Vtipným náhledem na minulost, dramatem či čirou komedií? Nevím. A mám strach, že to nevěděl ani tvůrce, jenž mě ještě před třemi lety uhranul famózní hrou s lidskými osudy v parádním Na dotek. Soukromá válka pana Wilsona je napůl vážná, napůl vtipná a dohromady je to celkem nuda bez výrazných momentů, chuti a zápachu. Herci jsou fajn, ačkoliv nebýt Hoffmana, skončil by bodrý pan Wilson hodně rychle v nevábném šrotu. Takhle je to aspoň průměr, který občas zavání vychytralým kalkulem směrem k akademické porotě. A takhle, takhle tedy ne, Mikeu. (29.01.2008)

"Proč Kongres něco říká a přitom vůbec nic nedělá? - Většinou z tradice." Nesnáším americkou posedlost spočívající v zachraňování světa, který nejeví známky toho, že by chtěl být zachráněn. Když jsem se však na obrazovce setkal s lehce kousavým ironikem Charlie Wilsonem, zbytečně bohatou Joanne Herring a zejména sarkastickým, leč informačně přesným, agentem Gustem Avrakotosem, tak jsem zapomněl na reprezentační barvy jejich dresů a užil si politickou zábavu. (14.10.2012)

Nichols se Sorkinem zlehka škrábou ta citlivá společenská místa, která takový Stone dříve raději kousal. Nevyvolají tím hádky či částečnou obrodu, ale řeknou k tématu svoje, trefí se středoproudu do přemýšlivého vkusu a kdo si ve filmu najde, co potřebuje, bude od něj odcházet s velmi oduševnělým pocitem. Za tím ale nehledejte negativum, protože do takové skupiny se musím s veskrze pozitivními pocity řadit i já sám. Hanksova lehká přetvářka, rozšafná gesta a zároveň i uvěřitelný charakter jsou pro mě v balancování mezi satirou a politickou moralitkou o několik stupňů výš než výrazově lehce ztracená Julia a bohužel i Hoffman. Ten možná i kvůli scénáři předvádí ležérní chvástání, které postupně přeroste v bourání správné cesty, čímž trpí právě štiplavě humorná stránka, stávající se v jeho podání spíše nakyslou fraškou. Kromě tohoto nešťastného rozhodnutí ale nemám námitky a chválím, co můžu. (22.07.2008)

Sic to o cenách není, přesto mi dovolte: zaoceánský miláček Tom Hanks byl pětkrát nominován na Oscara, přičemž dva „plešouny“ získal (Velký, PHILADELPHIA, FORREST GUMP, Zachraňte vojína Ryana, Trosečník), sedmkrát pak na Zlatý glóbus – cenu si přebral čtyřikrát (VELKÝ, Samotář v Seattlu, PHILADELPHIA, FORREST GUMP, Zachraňte vojína Ryana, TROSEČNÍK a Soukromá válka pana Wilsona) a i nadále se zdá být jeho postavení neotřesitelné!! I když; vrchol už má pravděpodobně za sebou. Zatím posledním úspěchem byl tu a tam satirický, místy úsměvný, rozhodně inteligentní, ale jinak nestrhující pohled na jednoho požitkářského kongresmana, viditelně se lišícího od svých usedlých kolegů, který toho času zlomil vaz celému Sovětskému svazu. Pomalu ubíhající snímek nakonec ve finále vyznívá jako sázka na jistotu, kterou si už podle všeho nezopakuju.. (26.02.2008)