Režie:
Tomáš KrejčíScénář:
Helena SýkorováKamera:
David PloyharHudba:
Ondřej BrousekHrají:
Petra Špalková, Bořivoj Navrátil, Jana Altmannová, Michal Novotný, Klára Oltová, Marek Gallo, Roman Štabrňák, Josef Zýka, Naděžda Prchalová-Vicenová, Lada JelínkováObsahy(1)
Téměř detektivní pohádka vypráví o přehnaně úzkostlivé chůvičce (K. Sedláčková), která ze strachu před hněvem zámecké paní (P. Špalková) pátrá po zmizelé maličkosti tak urputně, až se dostane do skutečného nebezpečí. Vyzbrojena radami čarodějné slečny Faustýny (M. Vicenová) sebere odvahu a vydá se po stopách ztracené zlaté hračky. Ty ji dovedou až do doupěte strašidelného Šedého Mžoura (B. Navrátil). Nerudný Mžour miluje zlato natolik, že je ochoten se kvůli jeho třpytu dopustit čehokoliv. Nebyli bychom však v pohádce, kdyby se tu neobjevil i statečný zachránce (M. Novotný)… (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Jedním slovem HRŮZA. Pohádka založená na hledání zlatého dudlíku ani nemohla dopadnout jinak. Za celou hodinu mě nezaujalo vůbec nic, putování chůvy za ukradeným dudlíkem až k pánovi sov či co to mělo být je zcela zcestné a zbytečně dlouhé. A ta hudba - je skoro stejně hrozná jako příšerné tóny Ladislava Simona k pohádkám své manželky Svatavy. Tohle opravdu za sledování nestojí. ()
Studiová pohádka, které schází opravdu všechno, dokonce i ta pohádková atmosféra. Režisér Troška (a s tím pánem souhlasím opravdu málokdy) zcela správně uvádí, že aby klasická pohádka fungovala, musí být zasazena minimálně do rokokových pozic (čest několika vyjímkám, vesměs komediálního ražení). Moderní pohádka zase vyžaduje opravdu nápaditý, chytrý scénář, který Vřesový trůn vážně nemá. Celkový dojem: 25 %. ()
Jak se tam někdo už potřetí nebo počtvrté sápal po zlatém dudlíku, bylo mi jasné, že tohle pohádka mého srdce není a nebude. Klára Sedláčková je sice čupr holka s dobrou mimikou, ale jen ta to nezachrání, zvlášť když neví, jestli má naivně poulit velká očka, nebo se tvářit drsně, když třeba zacvičí se zloději. Zlatý voči! Postavy pronášejí naprosto nesmyslné věty, někdy na sebe ani nenavazují, vedení děje je kostrbaté, i když samotné propriety fungují, a chudák Novotný zde má zase škatulku zamilovaného trouby s brejličkami, místo nějaké akčnější a chytřejší role. A do toho ještě ta vlezlá hudba, zbytečně rozmáchlá jak pro nějaký epický příběh, jenže tohle není ani náznakem Pán prstenů. I když tam pořád někdo běhá do kopce a z kopce, či lesem nahoru a dolů. ()
Česká televizní pohádka s detektivními prvky, jenž však svým křečovitým scénářem a hereckými výkony nevalné úrovně plně zapadá do trendu nevýrazných a zbytečných pohádek nového tisíciletí. Ústřední téma této pohádky je pátrání po ukradeném zlatém dudlíku, jenž byl odcizen z lůžka zámeckého novorozeněte, zrovna když měla službu chůva Erika. Nezajímavá K. Oltová v hlavní roli hledá tuto dětskou hračku s pomocí rad hospodyně J. Altmanové a její sestry čarodějnice N. Vicenové. V nepříliš důvtipném příběhu mě pobavily snad jen scény s dvojicí šejdířů Franty Pyskoře (J. Zyka) a jeho kumpána Žabožrouta (R. Štabrňák). Jediný opravdový herecký výkon zde předvedl B. Navrátil v roli nerudného Šedého Mžoura, pána Vřesového trůnu, jenž má v neobyčejné oblibě zlaté a třpytivé věci a k němuž se zlatý dudlík dostal. V závěru se chůva Erika sblíží se správcem zámku M. Novotným, jenž zde opět projevil své neherectví a jejichž milostné pouto působilo dost nepřesvědčivě. Bohužel pohádka T. Krejčího nemá potřebnou kvalitu a uvažovat alespoň o průměru mě ani nenapadlo. ()
Pohádka Vřesový trůn není zase tak špatná v hereckém obsazení nýbrž v ději samotném. Zápletka téměř detektivní. Ano, téměř. Kdyby ovšem chůvička Erika neběhala jako slepička v té pohádce od místa k místu, kde všude by dudlík být měl. A nikde neuspěje. Mžour mi pak připomínal Gluma z Pána Prstěnů. Zvláštní byly také záběry v kuchyni ven z okna. Růžové mraky a sem tam letící hejno ptáků s drakem v čele? Takhle pohádka zůstala široce rozkročená ve stylu ani dovnitř ani ven. ()
Reklama