Láska podle předlohy

Poté, co jsem se ani nedodívala na Vášeň a cit a zhnuseně dodívala na Lost in Austen, jsem naprosto nic neočekávala od filmů s Austenovskou tématikou (nikoliv od filmů, podle její předlohy, těch si cením). Austenland mě přesvědčil, že to jde, pokud se neodehrává přímo v době Jane Austen, takže jsem dala šanci i filmu Láska podle předlohy a byla jsem mile překvapená. Film si na Jane Austen vůbec nehraje, má svůj vlastní hezký scénář. Skvělé herecké obsazení, zejména Emily Blunt mě svým výkonem nadchla, ale i další a další. Moc bych si přála být také v klubu Jane Austen, ale bohužel kolem mně není nikdo, kdo by její knihy četl. Moje kamarádka, kterou jsem přesvědčovala, že to není červená knihovna, na to přišla až, když jela do Austrálie a lidé z různých zemí tam o ní diskutovali. Tak proč to nejde u nás? Taková malá odbočka od filmu, ale myslím, že se ho to tématicky týká :) (10.06.2014)

Na první pohled obyčejný romantický film. Při tom druhém pohledu ale zjistíte, že jde o úžasně a hlavně do hloubky vykreslené příběhy několika lidí. Vůbec nevadí, že jste nečetli ani jeden román od Jane Austen, protože tahle dějová linka je sice hlavní, ale zároveň skoro nepodstatná. Jde spíš o to, jak její romány chápou hlavní postavy filmu, jak se s nimi ztotožňují a nacházejí v nich samy sebe, nebo nějaké společné vlastnosti. Láska podle předlohy je přesně ten typ filmu, u kterého můžete jak odpočívat a jen se prostě dívat, tak i přemýšlet a filozofovat nad nejrůznějšími otázkami. Děj krásně běží, nijak nic nevnucuje, postavy jsou sympatické, herci taky, reálné problémy a prostředí taky dělá svoje, takže se spousta diváků může se situacemi a hrdiny ztotožnit. Líbí se mi, s jakou lehkostí se na film dívá a jak je vytvořen. Jednou vidět rozhodně nestačí, protože většina toho opravdu důležitého se objeví, až po dalším zhlédnutí. (31.05.2012)

Příliš lineární obraz lidí, kteří si neví rady sami se sebou a marná snaha mezi ně vklínit nějaký příběh. Rozřešením pro postavy i pro nás měla by být literatura. Knihy, ty jsou ve filmu ale jen donekonečna citované a míjené v mezititulcích jak běžel čas. Vývoj rádoby komplikovaných milostných vztahů je předvídatelný a také zbytečně protahovaný pro neschopnost postav si cokoliv smysluplně sdělit. Filmař zde podal málo věcné a poněkud prázdné sdělení, marnil čas. (14.06.2008)

Čekal jsem spolek slepic (bože to jsem ale sexista, netolerantní, upřímný?) a jednoho metráka, co si budou štěbetat o knihách autorky, kterou osobně nikdy číst nebudu. Všem dámám se ale musím omluvit, protože každý jednotlivý charakter byl skvělý. Hlavní ale i řada vedlejších postav byli velice zajímavé (vrcholem je bezesporu neskutečně, ale šíleně sexy Emily Blunt s tím svým mikádem), nejvíce mě však zaujal příběh mezi Marií Bello a Hughem Dancym. Konec je trochu kýč a stavění Austinové na piedestál, ale přiznání se Marie Bello, že ji zaujalo sci-fi tuto nediversifikaci vyvažuje (narážka na etnické třenice v současném Hollywoodu haha). A ačkoliv mám pro komentář "Subjektiva" pochopení, tentokrát odpouštím a jelikož jsem nečekaně bavil, musím jít s hodnocením nahoru. (18.11.2016)

"Číst Jane Austenovou je zrádné minové pole." Dílo Jane Austenové mi není zcela neznámé, ale pět rozdílů mezi panem Darcym a Emmou bych jen tak z hlavy určitě nevyplodil. Z tlachání Čtenářského klubu jsem tedy příliš moudrý nebyl, ale ty vztahové peripetie mě celkem bavily a třeba adrenalinová Allegra mi vysvětlováním původu svých zranění hodně zvedala náladu. (01.06.2016)