Až na krev

No tak zase takova pecka se nekona. Pribeh o naftari je sice originalni, jenze proste pri skoro trihodinovy delce by to chtelo aby se ve filmu toho delo vic. Film sice nenudi, dokaze zaujmout, cemuz taky napomaha takova divna hudba slozena misty jen ze zvuku, natoceny to je paradne, ale proste je to misty trochu o nicem. Nicmene i ty hluchy mista utahne naprosto genialni Day - Lewis, u kteryho mi jen vadilo, ze misty chodil dost jak priposranej. Kdo me naopak silene sral, byl Paul Dano, to byla tak neskutecne nesympaticka postava, ze sem si pral, aby mu nekdo rozsekal drzku sutrem. (21.02.2009)

K Až na krev mám podobně ambivalentní vztah jako k Mistrovi. Snaha do dokonalost je tak velká, že mě něco podvědomě nutí filmu nepodléhat. Mistrovi ale nakonec asi propadám spíš, protože vynikající Day-Lewisův koncert na mě působil zásadně intenzivně jen napoprvé, později už méně. Což je nepochybně chyba u režiséra, který se tak rád odvolává třeba k neokoukatelnému Kubrickovi. (12.12.2009)

Moje třetí filmové setkání s panem Andersonem a znovu mi nesedl konec (neuzavřený a ještě tak divný). Jenže na rozdíl od Magnolie a Hříšných nocí jsem se místy (hlavně směrem k závěru) nudil. Přišlo mi to tak trochu jako rutinní životopisný film, který se nezmohl víc než na jednu tragédii a nevyvolal ve mně téměř žádné emoce nebo sympatie s hlavní postavou (i když uznávám, že osoba kazatele mě celkem úspěšně dráždila, a tak mi Danielovo jednání v afektu zlepšilo náladu :-) ). A pak tu byla hudba, kterou v drtivé většině u filmů vyzdvihuju, nebo opomíjím, ale tady mi vyloženě vadila, protože se uměle a neúspěšně snažila vyvolat dojem thrilleru (přitom tohle je jasné drama). Takže z mého podledu to vidím pouze na průměr. (04.08.2011)

Delikátne! Po dlhom čase som konečne uvidela film, ktorý by som najradšej zaliala samými superlatívmi. Nadmiera pomalého plýživého tempa, pričom divák mohol vstrebať každý jeden technický či obsahový detail, vnímať psychické stavy hlavného hrdinu podmienené najmä vybudovanou nenávisťou a pýchou, ktoré nemohli spieť k ničomu dobrému. Dokonalá ukážka prelietavého šťastia, našich osudových zásahov a trpkosti ľudí vyberajúcich si takmer vždy tú nesprávnu cestu. Na prvý pohľad vyzerajúca (ne)osobná, chladná, ironická dráma čerpajúca zo života ropného magnáta - chladné, politické a neprístupné. Po dosiahnutí slávy a očakávaných úspechov sa však Anderson vyberie úplne inou cestou a zasahuje do nevyrovnaného života hlavného hrdinu, pomaly a postupne stupňovaný pád vďaka excelentnému hereckému koncertu Daniela Day-Lewisa, z ktorého mi behali po tele zimomriavky. Pôsobivá a nevtieravá hudba a zdĺhavé dialógy podfarbené sarkazmom a iróniou. Možno mi trošku vadilo nestotožnenie sa so všetkými postavami alebo prvá hodina ignorujúca záujem diváka, sústredená iba sama na seba. Zrejme to budem musieť vidieť ešte druhýkrát, no i tak ma to nadchlo, vynikajúca dráma, ktorá sa dokázala zaobísť aj bez sentimentálnych výlevov. (19.09.2008)

V kině to bylo za 4*, ale jen o pár hodin později se ve mě snímek rozležel jako nic předtím a dávám bezkonkurenčních 5*. První část je jako symfonie, dokonalá hudba Jonny Greenwooda hraje prakticky neustále a graduje požárem ropného vrtu, při kterém běsní perkuse a Robert Elswit v noci snímá upocené tváře ve kterých se lesknou plameny. Druhá část se pak mnohem víc soustředí na Plainviewův (Day-Lewis) charakter, který nelze obsáhnout slovy. Odkud se ten člověk vůbec vzal? Musím vídět víckrát. Oscar pro Elswita a Day-Lewise je zasloužený. Škoda že jich nebylo víc a už vůbec nechápu že Grenwood neodešel alespoň s nominací. Ta hudba je geniální sama o sobě, ale především je maximálně účelná ve filmu ! (12.04.2008)