Vášeň a cit

No tak samozrejme, že je povinnosť pozrieť si tento film, pre takú fanúšičku Jane Austen akou som ja. Ale tiež je samozrejmosťou uznať, že to nemá ani na jeden jej príbeh a o to sa snáď tento film ani nesnaží. Nemám rada Anne Hathaway, ale spolu s James-om McAvoy-om im to iskrilo a bolo to tak pekne reálne. Nie však lepšie ako 3 hviezdičky, pre mňa nie :-) (01.11.2013)

To, čím disponuje Rozum a cit, Pýcha a predsudok či Pokánie, Vášeň a cit bolestne postráda. Anne Hathway je romantická duša, James McAvoy je koketník so srdcom boxera, pár nadnesených dialógov by sa tu našlo, ale inak je prevedenie života Austenovej nepríjemne monotónne, suché a ... nudné. Chýbala mi rozprávková výprava z Pýchy a predsudku, nádherná hudba Marianelliho z Pokánia, úžasne kontrastné charaktery postáv z Rozum a cit. Jarrold pochoval túto kostýmovku, ktorá mohla byť jednou z najlepších, pretože hoci nemôžem mudrovať do života tejto svetoznámej spisovateľky, z režisérovho prevedenia mi bol jej život akosi úplne ľahostajný. A pritom som sa tak tešila. (24.04.2010)

McAvoy je výborný herec. Anne Hathaway je sice půvobná, ale velmi průměrná herečka. A dohromady jim to prostě nejde. Vášeň, která je zmíněna v názvu se totiž mezi nimi nedostaví. James hoří jako zapálená pochodeň, ale Anne je stále chladná jako socha. A zbytek osazenstva se jen (marně) snaží vytřískat z nijakého scénáře co to jde. Mimochodem, ta pasáž a la "po dvaceti letech" tam rozhodně být nemusela a na tu scénu mezi rodiči Austenovými na začátku filmu jsem jen tupě zírala. (06.04.2010)

Becoming INSANE...Máte načtenou Jane Austen? Milujete filmové adaptace jejích ironických portrétů? Dva důvody, proč před touhle zhůvěřilostí vzít nohy na ramena. Od prvního do posledního záběru to ostentativně vykrádá Wrightovu Pride and Prejudice, ale už militimetr pod bělostnou kůží Anne Hathaway víte, že je to zatuchlé tam, kde Pýcha byla svěží, nudné tam, kde Pýcha byla úsměvná, nechtěně vtipné tam, kde Pýcha rvala vnitřnosti. A tím dobré zprávy dnešního dne nekončí. Hudbu si představte jako pečlivý výběr To nejhorší z baroka, režie hýří novátorskými postupy. Jak dlouho Jarrold trénoval, než smíchal eklektický arsenik kostýmní strnulosti a postmoderní těkavosti do tak obludné baňky? Všechny scény postrádají dramatický oblouk, a přesto i na tom nejmenším filmovém políčku panuje rozvláčná nuda. Časové paradoxy. A nejen ty. McAvoy je až na jedno selhání s retním tikem vynikající, jeho partnerka také-jako papundeklová figurína, bez duše, bez výrazu, bez jiskry. Zbytek hereckého ansámblu se utápí v divadelní šmíře. Víc vášně je i v životopisu na wikipedii, víc citu i v smsce od 02, která mi právě došla. Jako komedie ultimátní guilty pleasure, ideální na večer plný citu a noc plnou vášně:) (27.09.2007)

Film u mě částečně bodoval proto, že shledávám přísné hodnocení některých neoprávněné. Film byl laděním a i žánrem nejednou srovnáván se Zamilovaným Shakespearem. Opravdu něčím podobným být mohl a částečně i je (nejde mu vyčítat, že nemá atmosféru románů, protože to není její romám, ale příběh o ní a jen si film žongluje s řadou motivů, které jsme už četli nebo viděli v austinovském světě). Nicméně u Shakespeara i Austenová každý předem ví, že romance neskončí právě šťastně. Zde bohužel příliš natahovali neodvratné a Anne Hathawayová navzdory své sympatické tváři a jistém kouzlu nemůže obstát ve stálém střídání naděje a deziluze a neopakovat se. Její postavě slušely roztomilé slovní výpady, i když stejně jako Keira Knightley je spíše kouzelnou recitátorkou vtipných glos převzatých z Austenovských románů a korespondence než jejich autentickou nositelkou. James McAvoy si vedl mnohem lépe. Škoda, že stopáž nebyla kratší nebo lépe volené dějové linky. Mám pocit, že režisér převzall hodně inspirace z různých adaptací (jak nová pýcha a předsudek, ale i Rozum a cit Anga Leeho tu měly své záběry), měl z předlohy knížky (Becoming Jane Austen) hodně věcí, které chtěl říct, ale prostě se nemohl rozhodnout, co to je. Některé zajímavé motivy mě nechaly s pocitem ošizenosti - Lady Greshamová a její synovec - to byla paráda. Já říkám škoda, mohlo to být lepší, ale rozhodně mají autoři můj vřelý dík, protože je to více než zajímavý příspěvek k světu Jane Austenové. Austenová věděla nebo se dozvěděla, že v jejím světě jsou vdavky a peníze měřítkem úspěchu a z hlediska její doby naprosto neuspěla (jak sarkasticky poznamenala Virginia Woolfová, nedomohla se ani vlastního psacího stolu), co jsem ale vždy obdivovala byla směs její ironie a laskavosti. Smála se pošetilosti, ale přesto ráda odměňovala v svých knihách dobrým koncem. Bez hořkosti a s inteligencí, která její knihy udělala nesmrtelnými. Takovou nenápadnou velkolepost charakteru jsem zde nenalezla, ale přesto se mě příběh dotkl. (28.10.2007)