Vlkodlak

Johnston je sice nevěrný originálu, ale je více než věrný duchu i atmosféře klasických universalovských horrorů. Jak těch slavných a zdařilých, tak i těch kouzelně béčkově naivních typu "kdekdo versus kdeco". Více žádat ani nešlo. Navíc je vidět, že tvůrci ty filmy milují (důkazů jsou kvanta, kupříkladu scéna s lékařským sympóziem, kdy se odkazuje na původní záměr originálu před zásahem studia). A nejen proto mě stylově na svatého Valentýna srdéčko plesalo naprostým nadšením po celou dobu projekce, čímž zabraňovalo rozumu oprávněně připomínkovat, že místy jsou neshody s producenty na finálním sestřihu přeci jen docela (no dobře, tak tedy docela dost) znatelné. (16.02.2010)

(FESTIVAL OTRLÉHO DIVÁKA 2010) VLKODLAK je stejný případ jako loni DEN, KDY SE ZASTAVILA ZEMĚ, tj. velice zdařilá předělávka, která je uctivá nikoliv k originálu, ale formální podobě žánrově spřízněných snímků dané doby. Jenže nejde "pouze" o pastiš, která se snaží kvalitativně překonat svůj vzor a předobraz (1941), ale zároveň modernizací v přijatelných mezích, která polidšťuje monstra a psychologizuje lykantropii, jež zde slouží jako metafora pro oidipovský komplex a jeho překonání. Problém je, že se velice důsledně užívají tehdejší prostředky filmové řeči (práce s mizanscénou a diegetickou hudbou je vyloženě labužnická záležitost), a tak do celku nepasují "současné" pouťové scény atrakcí - vlkodlačího řádění, i když se zrovna nepříliš okázale odkazuje na monster cross-overy 40. let minulého století. Ve výsledku jako předělávka zdařilé, ale pouzy pro ty, kteří mají nakoukáno, jako modernizace původního konceptu nepříliš funkční a ve vztahu k původní nefilmové předloze kvalitativně nedostačující Coppolova DRACULY či Branaghova FRANKENSTEINA. 7/10 (18.02.2010)

Dalo by se říci, že se jedná o plochou, skoro ve všech ohledech nezajímavou a tuctovou x-tou adaptaci Vlkodlaka, která lidi naláká na zajímavé obsazení, nic dalšího, co by stálo za to, však nabídnout nedokáže. Jenže, pak se najde někdo jako já, komu film celkem sedne. Na oko velkolepé dialogy totiž zachraňuje charisma Benicia Del Tora, Hugo Weavinga a ostatních zúčastněných, což v kombinaci s hutnou atmosférou dokáže pěkně vyvodit pocit mrazení v zádech, ze kterého mě vysvobodila pouze reklama. Je velká škoda, že jsem si neobstaral extended edici, která je prý ještě krvavější, což si ale na druhou stranu nedokážu moc představit, protože obyčejná kino-verze je krvavá už víc než dost. Někdy si to musím doplnit, nyní už mám však na pár let vystaráno...70% (13.04.2014)

I s naditou peněženkou, vracející se scénáristickou legendou a do posledního komparzisty perfektně obsazenými herci lze natočit průměrný film. Kulisy, a vůbec celá výprava, triky a technická stránka jsou dokonalé, jenže všechno je to vyprávěno tak nějak ledabyle. Celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu o ‚klouzání po povrchu‘, kdy všechno jede podle dokonale nařízeného plánu, který neumí překvapit a bohužel se o to vlastně ani nesnaží. Dvě hodiny předete blahem, jak se na to dobře kouká, pak se rozjedou titulky, chcete si na něco vzpomenout… a v mysli vám vytane akorát chlupáč, kolem něhož se povaluje spousta krvavé šlichty, nic víc. 3 a ½. (22.05.2010)

„Prepáčte, plukovník. Mieril som na vás.“ Prvú hodinu som bol rozhodnutý dať 4*. Mám rád Beniciove sebavedomé dvojzmyselné úškrny, Hopkins sa mi po hlúpej sérii "hitov“ á la ČESKÁ SPOJKA konečne zase raz konečne poriadne páčil a vrcholom snímky bola fantastická atmosféra, na ktorej mamutiu stopu zanechala parádna výprava; na snímke je rozhodne vidieť šialený 150-miliónový rozpočet. Výprava je krásne detailná. Sviece vyzerajú tak, že ich štáb zapálil a nechal z nich tri hodiny odtekať vosk. Z parádne zariadeného obrovského domu sa okamžite dostaneme do bohovsky atmosférickej okolitej divočiny s anglickými močiarmi, rozprávkovými lesnými zákutiami nádhernej jesene, sychravou horou a upokojujúco zurčiacimi potokmi. V druhej polovici bohužiaľ vyjde najavo diskutabilný zvrat (týkajúci sa istej retrospektívnej pasáže, mám rád nečakané zvraty, ale toto bolo príliš) a nastáva smršť akcie. Stále to má ďaleko k VAN HELSINGOVI. I naďalej VLKOLAK zostáva poctivým, tvrdým, dospelým historickým hororom, no paradoxne prvá polovica, kedy sa v podstate nič nedialo, ma bavila viac. Navyše, fandiť chlapovi, ktorý vytrháva ľuďom pečene... no neviem. (30.08.2010)