Havel jede na dovolenou
Občan Václav Havel cestuje na dovolenku
Obsahy(1)
Režisér Jan Novák, který téměř celý život žije v USA a je mj. autorem knihy o Miloši Formanovi (Co já vím?) a bratrech Mašínech (Zatím dobrý), se s kamerou vydal po stopách Václava Havla. Nesledoval však jeho život, ale jednu jedinou cestu vedoucí z Prahy do Bratislavy, a to v srpnových dnech roku 1985. Trvala několik dnů, neboť se Havel zastavoval u svých přátel jako např. V. Chramostová, E. Krieseová apod. Při této „dovolené“ byl disident sledován tajnou policií, dvakrát zadržen a vyslýchán. Režisér Novák vybral tuto reálnou, časově ohraničenou událost, aby mohl zejména americkému publiku na konkrétním příkladě ukázat, co obnášel život disidenta v socialistickém Československu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (33)
Výborný dokument o jedné prázdninové cestě disidenta Václava Havla s kolonou černých služebních limuzín StB v zádech a absurditách totalitního systému, ve kterém jsme všichni bohužel žili. K vrcholům patří absurdně-komické situace zmiňované hlavním aktérem - prosba postarších estébáků k Václavu Havlovi, aby chvíli počkal se svou návštěvou sauny, kam jim nedovoluje jít jejich špatný zdravotní stav, než je vystřídají jejich mladší zdravější kolegové; archivní záběry kameramana BBC, kvůli němuž Václav Havel venčil svého psa s uniformovaným esenbákem v zádech; vzpomínky na to, jak ,,politické" vězně naschvál tehdejší moc umísťovala do vazebních cel se zloději a vrahy; policejní šikana projevující se třeba v nesmyslném pravidelném denním cyklu hlášení se na policejní stanici vzdálené od místa bydliště disidenta Lise několik kilometrů, samozřejmě s nulovou dopravní obslužností... Škoda jen, že se namísto soudů zaobírají takovýhlemi praktikami jen ,,okrajové" televizní dokumenty z ČT2... ()
Česká filmová dokumentární tvorba si, na rozdíl od českých hraných filmů, stále zachovává profesní důstojnost a um. Film Jana Nováka "Občan Václav Havel jede na dovolenou" nepřináší nic převratného a nadchne především obdivovatele prvního postkomunistického českého prezidenta. Jde o zajímavost, slouží k přiblížení zapomenuté, vzdálené a pro mnohé i neznámé doby. Prostřednictvím několika přeživších autentických reliktů, ilustračních záběrů a vzpomínek protagonistů se líčí stav života pronásledované a nenáviděné opozice. Můžeme sledovat proměnlivý význam slova svoboda. Většinou se nehodnotí kvalita dokumentu, nýbrž míra sympatie k osobě Václava Havla. Mě osobně potěšil, i když bych dal přednost vyprávění o trýznivosti vězeňského života. Veřejnost bez zkušeností si tento životní zážitek nedokáže ani představit. Toto dokumentární dílko je milé a radostné. ()
Celkem zajímavý dokument o jedné dovolené, která byla podobně absurdní jako Havlovy hry. Ale něco tomu chybí. Nebo přebývá. Na celovečerní dokument chybí obrazová invence v jakékoliv podobě. Je to především jen sled nefotogenicky nasnímaných rozhovorů proložených více či méně sdělnými ilustračními záběry bez nějakého hlubšího konceptu nebo principu. Když už to má být o dovolené, nezabíhal bych k výslechům, vězení ani k revoluci. Mohla to být krásná rekonstrukce absurdního počinu někdejšího disidenta, ale vznikl z toho guláš, ze kterého vyplývá opět hlavně to, jaké to tu dřív bylo hrozné. ()
"Distribuovat" kopie rukopisů svého díla na smetiště do stráně a tam je zahrabávat, aby mu je komunisti doma nesebrali... To je čistá tragikomedie. Pobavila mě taky hláška: "Ráno se člověk probudí a najednou v Praze je revoluce, netušil sem... Já jako policista, kterej už ňákej rok sloužil... Vůbec prostě sme nebyli informovaný o tom, že by se něco takovýho mohlo stát, žejo.. Řikám: ´To snad neni možný. Já sem pana Havla zahlíd taky někde ve 3 hodiny a ráno je revoluce.´ " To byly časy, panečku! Pro mě to byl zajímavý dokument a myslím, že i pro širší okruh diváků - zvlášť pro ty, kteří tu dobu nezažili. A tato jedna dovolená zabavila okolo 3 stovek estébáků. Neuvěřitelné. ()
Dokument nejen o Václavu Havlovi. Skrze jeho prázdninovou cestu v létě roku 1985 sledujeme osudy několika chartistů a jejich vyprávění o praktikách STB při buzerování či vyslýchání. Po hříchu však tvůrci nejdou nikterak do hloubky a zůstavají spíše v oblasti zajímavých postřehů a historek "k dobru." Rozhodně je to zajímavé a v některých pasážích i působivé, ovšem spíše pro neznalého, jelikož většina zde vyprávěných příhod již byla někde publikována nebo vyprávěna. ()
Reklama