Majestic

Třetí celovečerní film Franka Darabonta (pominu-li jeho televizní tvorbu) a zároveň jeho film nejslabší... Majestic měl být zase velké, epické vyprávění na pomezí mýtu a síly klasického dramatu, ale nějak se divákovi postupně mění před očima a modifikuje v sice nadstandardní, ale přeci jen lehce kýčovitou filmovou zábavu. Cítím tu takový napoleonský komplex (nemající nic společného s výškou postavy) - tvůrci chtěli vítězit na mnoha frontách najednou a celá taktická složka, tedy koncepce snímku, se jim trochu rozvolnila a rozpadla. Majestic má několik silných motivů - v základní významové linii byl zřejmě myšlen jako poklona klasické éře Hollywoodu. Což se dá spokojeně kvitovat, i když právě stylizace ke kýčovité estetice té doby tomuto filmu z dnešního pohledu trochu láme vaz. V další rovině najdeme téma mnohem závažnější - padesátá léta a dobu, což film spojuje s mnoha dalšími podobnými snímky s touto tématikou - obdobím mccarthismu, honu na komunistické ,,čarodějnice" (lze ho chápat jako mnohem mírnější paralelu k padesátým létům ve východním bloku). (Nejblíže je Majesticu asi konverzační komedie Na černé listině, v níž exceluje Woody Allen, či vynikající černobílé drama George Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí a samozřejmě životopisné drama Trumbo...) Nevím, jak byla tvůrci zamýšlena příběhová eskapáda, každopádně toto rámcové uvození příběhu trochu ztrácí sílu svým odklonem k romantickému a patetickému dějovému vzorci...(dualita světů - čistota a nezkaženost toho maloměstského x iluzívnost či zdánlivá idyličnost, pod níž je ale skryto pokrytectví a politikaření toho velkého, hollywoodského...) Hlavní hrdina se na základě ztráty paměti stane někým jiným, těžiště se přesune spíše k úvahám o ztrátě a znovunalezení domova a lásce, rodičovské i té partnerské... Co ve filmu funguje ale velmi dobře, je ukázněné a seriózní herectví představitele hlavní role Jima Carreyho. Jeho charismatický výkon je kladnou devízou tohoto snímku. Frank Darabont klade pro něj zcela příznačně důraz na humanitní ideály a lidské poselství svého snímku, film má dojímat, ale i morálně a eticky vzdělávat. Tvůrčí postup typický nejen pro mainstreamový hollywoodský proud ,,rodinných" dramat, ale i pro analogie v dalších národních kinematografiích - v té naší je analogií třeba scenáristický přístup Zdeňka Svěráka či režisérský Jana Hřebejka... Sám Frank Darabont by ale nejspíš rád slyšel v téhle souvislosti jméno hollywoodského vzoru - režiséra Franka Capry... (25.11.2007)

Paradoxní je, že ačkoliv tomuto filmu většina zde komentujících vyčítá závěr, právě jím se nejvíce přibližuje Caprovým snímkům. Třebaže mě v atmosféře padesátých let trošku rušily některé záběry (jak moc je film vlastně současný, je nejlépe vidět ve chvíli, kdy se v kině dívají obyvatelé města na "Den, kdy se Země zastavila"), lze poznat, jak moc má Darabont "capracorn" skutečně rád a že při sledování oněch geniálních filmů dával pozor. Už když se na začátku bavily postavy o Zolovi, s napětím jsem čekal, kdy dojde na soud a velký projev... dočkal jsem se... a byl šťastný. Taky zbožňuji filmy Franka Capry, Franku... Víc takových filmů, děkuji. (14.11.2004)

„Jsem na černý listině? Tak jsem sakra na černý listině?!“ - „Žádná černá listina není.“ - „Ovšem. Žádná není. Studio se k tobě jenom nechce znát.“ Když si klidně žijete v 50. letech v USA a najednou se dozvíte, že jste se znelíbili Výboru pro neamerickou činnost, může se vám během chvilky zbortit celý svět. Začít někde jinde pod novou identitou je pak tajným přáním…Líbil se mi už úvod s „dominantním“ Peterem, ale hned po příchodu do Lawsonu začne film bavit naplno a dlouho se na něj moc příjemně dívá (i za přispění soundtracku, zvláště těch boogie-woogie písniček, díky čemuž je třeba perfektní klavírní pasáž vůbec nejlepší v celém filmu). Samozřejmě je jasné, že tahle idyla nevydrží věčně. Horší je, že od čtení dopisu ve vlaku začne postupně přibývat patosu, konec je pak sentimentální a dojemný až běda. A pak záleží na vaší míře přeslazení, jak moc vám to pokazí celkový zážitek. Ale ač jde pro mě o nejslabší Darabontův film, stále je to ještě na slušné 4*. „Adele?“ - „Ano?“ - „Možná se mi to jen zdá, ale mám pocit, že tu nejsme sami.“ (22.03.2020)

Scénář: Michael Sloane .. The Majestic, mé jméno je The Majestic. Jsem maloměstské kino a budu Vám vyprávět příběh, který se stal součástí mého života. Příběh o tom, jak Vám nehoda může krátkodobě změnit celý Váš pohled na svět a ukázat také něco jiného než jen Váš soukromí, nudný, osobní a každodenní stereotyp. ..tak, ani Darabont není geniální. Tedy spíše trochu je, režijně ani zde nezaostává, ale měl by zůstat u filmování knižních předloh od Kinga respektive vlastních scénářů.. tento scénář je totiž dost průhledný a tudíž předvídatelný. Kombinuje toho možná až moc, bolest v rodinách, ztracení syna ve válce, trpký život v městečku padesátých let, pronásledování a strach z komunistů, sílu a fascinaci z pohyblivých obrázků a chrámů k tomu stavěných.. Navíc si snímek sám několikrát podkopne nohy svoji přehnanou sladkostí, nelogičností a tudíž příšernou nevěrohodností, kterou mám někdy rád, ale jen do určité míry.. Být to svižnější a o takových 20-30 minut kratší, určitě by to působilo lépe. K neoddiskutovatelným kladům ovšem patří herecké výkony v jejichž čele vede Jim Carrey a poctivá atmosféra, která mi hodně připomínala kombinaci filmů Městečko Pleasantville a Truman Show. Jenže po skvostech, jaké Frank Darabont natočil, je tohle určitě zklamání.. 70%. (07.05.2005)

Majestic se dá chápat jako oslava zlaté éry americké kinematografie a studiového systému 50. let, stejně jako doby, kdy hlavní dominantou a kulturním vyžitím na americkém maloměstě byla budova kina, kde se odehrávaly první rande, schůzky přátel a společenský život obce. Scénář s typickým happyendem napodobuje klasická dramata ze 40. a 50. let, které podtrhuje příznačný hudební doprovod i obsazení. Jim Carrey je výborný a oproti své divoké mimice z filmů, které ho proslavily, se ukázněně drží zpátky. V druhé rovině je Darabontův snímek oslavou klasických rodinných hodnot a především zidealizovaného pojetí komunity. To sice odpovídá výše uvedenému hollywoodskému pojetí, ale z dnešního pohledu snímek znevěrohodňuje. Příběh, kde celé město pomáhá opravit budovu stařičkého, kdysi luxusního, kina a spontánně se přidá na stranu scénáristy obžalovaného z protiamerické činnosti v proslulém McCarthyho tažení proti zakukleným komunismům, které stálo tisíce lidí jejich postavení a zdroj obživy, jednoduše není z tohoto světa. Celkový dojem: 85 %. (18.01.2010)