Příští rok ve stejnou dobu

Své divadelní kořeny film určitě nezapře, má výrazně televizní rozměr ať už tím, že jej od počátku do konce táhnou dialogy, jako především chudou výpravou a statičností děje, který se odehrává prakticky celý v jedné rekreační chatce. Filmu v mých očích paradoxně poněkud ublížil fakt, že hru znám z českého provedení se S. Žákem a V. Freimanovou v hlavních rolích a ono divadelní provedení nasadilo vysokou laťku, kterou se známým americkým hercům kupodivu nepovedlo překonat...Nápad ukázat na pravidelných setkáních dvou milenců proměny společnosti a novodobé dějiny Ameriky je dobrý, nicméně komediální i dramatický potenciál byl určitě větší, ve druhé půli filmu se do něj vkrádá čím dál tím víc sentimentu. Celkový dojem: 40 %. (07.04.2009)

Mám moc rád výrok Timothyho Learyho, že když se během šesti či sedmi let vymění všechny buňky v lidském těle, „ten istý“ člověk již není týmž – a tento film a zřejmě i jeho předloha to až příliš dobře ilustrují. Dialogy různých, bezmála nespojitých, lidí spojuje cosi, co přes poslední vteřinu zůstává záhadné. Stavba snímku, která by to mohla (a snad i měla) jemně a nenuceně vyslovit, o tom nic nevypoví. Co s tím? Jde jen o efektní divadelní iluzi? Nepochybuji, že drama, které bylo tomuto snímku předlohou, je zdařile napsáno a že svědčit ze sdílejícího hlediště všem těm proměnám, jimiž se osudy obou hrdinů, slívající se v jeden osud společný, ubírají, může přinést silný zážitek i tomu, kdo si nemyslí, že naplňovat život lze na více jevištích najednou. Film, skvěle zahraný – jako na divadle – však postrádá (na rozdíl od dramatičnosti) „filmovosti“, která by jej povýšila nad repliku divadelní hry. Chronologicky řazené scény neintegruje nic než vlezlá písnička a patetický sled fotografií co otisků času. Vtipně napsané dialogy toto smělé vizuální klišé pokaždé rozbijí – ale odstranit je přirozeně nedokáží. A tak se v tomto podivném rytmu střídají variace na milenecké znovuobjevování v historických souvislostech s americkým nacionálním patosem – a divák stále očima bloudí k té první chvíli, která to celé vyprávění předurčila… (14.07.2018)

Minimalistické (prakticky divadelní) představení o dvou hercích a jejich mileneckém vztahu sledovaném období 20 let. Sledujeme jejich každoroční víkendové setkání v zapadlém hotelu, kde se oddávají nejen milostným hrátkám, ale i vtipným a jindy závažným hovorům o sexu, vztazích a plánům na společnou budoucnost. Občas pomalejší, přesto poutavé a tak nějak ze života. (14.05.2013)

Do filmu som išiel z čistej strojenej zvedavosti (režisér, herecké duo, divadelná hra, hudba)... časom ma však príbeh okúzlujúcej dvojice doslova pohltil. Formálna stránka filmu neprekáža a naopak dáva tým priestor ešte viac vyniknúť ústrednému duu hercov, ktorí sú fantastickí. Alda je ohromný frajer a časom mi aj osobne nesympatická Burstyn k nemu skvele sadla, najmä vďaka jej presvedčivým hereckým kvalitám. Film je skvelou romantikou, ktorá nepostráda dramatickú rovinu a nie je prvoplánovou cukrovinkou. (12.04.2020)

Príbeh z jednej hotelovej izby a koľko sa toho v ňom dá prežiť. Celých dvadsaťpäť rokov dvoch manželstiev v jednom filme, ktorý je romantickou oslavou nevery. Len sa mi zdá raz za rok trochu málo, ale to plynutie času cez čiernobiele obrázky americkej histórie od Armstronga po Ramba čas pekne urýchľuje. Premeny postáv v päťročných intervaloch neboli zvlášť uveriteľné, ani neviem, čo ma na filme tak dojalo, že som bol na konci úplne namäkko. Možno aj ten výborný záver s emočnou pascou na diváka. –––– A hned ti povím proč. Rusáci štěpí atom. Co když to sem zejtra prásknou? (14.08.2016)