Obsahy(1)
Televizní adaptace divadelní aktovky Václava Havla... Bedřich přichází na návštěvu do bytu ke svým přátelům, manželskému páru Věře a Michalovi. Právě totiž dokončili zařizování nového bytu, který je plný starožitností a exkluzivních kousků, jak sami neopomenou zdůraznit. Bedřich je prvním hostem, takže je to vlastně taková vernisáž. Manželé se předhánějí ve vzájemném chválení, zdůrazňování vlastních kvalit a jejich sebechvála se nezastaví ani před intimními sférami manželského soužití. A to vše prokládají nabídkami nezištné pomoci Bedřichovi a jeho ženě, jsou přece jejich nejlepší přátelé. Vnucují mu svůj vzorový model soužití a kritika způsobu Bedřichova života se stává stále neomalenější. Když však chce host odejít, jejich dokonalé štěstí se hroutí... Vernisáž je sžíravá, ironická hra o prázdném, frázemi naplněném životě, který má pro aktéry smysl pouze tehdy, když je obdivován okolím... Divadelní jednoaktovka Václava Havla měla zahraniční premiéru 9. 10. 1976 ve vídeňském Burgtheateru, domácí premiéra se konala až po listopadu 1989. (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Vernisáž je asi nejlepší Havlova hra. Je to o snobech - manželský pár si pozve svého přítele disidenta na návštěvu, předvádí mu snobsky, draze vybavený byt, dítě...a pointu nebudu prozrazovat. Znám dvě verze. V jedné hraje roli disidenta spisovatele Karel Kryl, v této Tomáš Töpfer. Podle mně se pro tuto roli nehodí ani jeden, ale Kryl hrál přece jen trochu líp a tahle verze je (přes skvělou předlohu) příšerná. ()
Jeden pracovník pivovaru kouřící jednu cigaretu za druhou (tak nápadně podobný Havlovi), jedna dokonalá manželka a jeden dokonalý manžel, který se právě vrátil ze Švajcu. Jeden syn s úžasně roztomilými dotazy o žábě, jedna šavle pro případ předčasného odchodu a milion neskutečně dobře míněných rad. Taky by se měla začít česat....Ona se češe...Ale... Proč ji nepošleš na kurz vaření? Jsi náš nejlepší přítel. Víš, jak dobře to s tebou myslíme. Kvůli komu jsme ten byt zařizovali? Víš, ono ti to tak v břiše začne růst....A pak to má tak báječné dotazy... Jedna z dokonalých Havlových her, tak geniálně absurdních, že nevíte, jestli se smát, nebo brečet... ()
Václav Havel má tak trochu smůlu a s ohledem na kvalitu jeho tvorby možná spíš štěstí, že jeho tvorba nikdy neměla šanci být posuzována nestranně a nebyla vystavena tvrdé konkurenci volného trhu. Za totality byl pronásledovaný a zakazovaný, po listopadu 1989 naopak nekriticky vyzdvihovaný. Do dějin se zapíše spíš jako veřejný činitel a symbol politických změn, než jako dramatik - už proto, že drtivá většina jeho dramat pojednává o hodně odtažitých tématech zcela vzdálených představám a zkušenostem běžných lidí. Vernisáž je asi jediná skutečně srozumitelná hra použitelná pro širší publikum. Televizní adaptace z počátku 90. let je slušně obsazená, ale ani tak mě Havlův text, který pojednává o snobismu zazobané dvojice, která se snaží udělat dojem na návštěvníka, zrovna dvakrát nenadchla. Celkový dojem: 55 %. ()
Hru jsem viděl několikrát a takových vernisáží u lidí co to se mnou mysleli dobře jsem také zažil docela dost. Kdyby uchopil režii Menzel, dopadlo by to lépe, tady to trochu skřípe. Nicméně slušná podívaná, která hodně o naší historii vypovídá. Na žádné vernisáži mě ovšem kamarádi neukázali kozy svých manželek, to je mi dodnes líto. ()
Nekritická havlománie, která Havlovi více ublížila, než prospěla si tu vybrala velmi krutou daň doslova na všech, autorem dramatu počínaje. Prokázala jedno: že socialistický realismus nemusí být jen prokomunistický. Podobných chartofilních útvarů se tehdy objevilo víc. Ke škodě věci, neboť disidentská věc si svou přiměřenou úctu nesporně zaslouží. ()
Reklama