Muž z Londýna

Všichni jsme vlastně vězněni ubíjejícím stereotypem života. Výhybkář Maloin vede život bez cíle a hlubšího smyslu. Je jednou z těch neviditelných existencí, na jejichž bytí či nebytí nic nezáleží. Zvrat nastává, když se stane náhodným svědkem vraždy. Konfrontace morálky a vidiny otevřených dveří na svobodu, tenká hranice mezi nevinnou a spoluúčastí jej vedou k úvahám o roli člověka ve společnosti, která kromě emocionální prázdnoty nepřináší nic jiného než utrpení. Má smysl stále se poddávat té nezkrotné touze žít? Nepřináší snad iluze člověku jen další zklamání? Tarrův um vygradovat napětí až na hranici snesitelnosti pomocí dlouhých detailních záběrů mě fascinoval, kouzlo obrazů vtahovalo do příběhu, hudba očarovávala, jen ta poslední scéna to křehké spojení náslině přerušila. (29.01.2010)

Emotivní zvuk akordeonu prostupuje Krobotovým tichým šílenstvím. Narozdíl od pozdějšího Turínského koně dostává hlavní postava možnost opustit brutální monotónnost svého života, morální zásady mu to však nakonec nedovolují. Přímořská železniční stanice jednoho depresivního města a vše, co milujeme na filmařině Bély Tarra. "Taneční" scéna u kulečníku je geniální. (22.11.2013)

Krobot zahrál dobře. Pravda, nebylo vlastně co zkazit, většinu filmu odchodí s jednou kamennou tváří nebo to odstojí a odsedí zády ke kameře. To vůbec nevadí, že režie možná trochu nedůvěřovala českému bardovi. Právě tyto "zádové" záběrý kamery jsou výborné, dokonale zapadnou do stylistiky filmu, která je vskutku excelentní. Jednoduchá ale brilatní BW mizanscéna, povedená hra se světlem, vynikající kamera s potlačeným střihem v čehož důsledku bylo dosaženo zesílení již zmíněných vizuálních vjemů, což ještě podtrhuje úspornost dialogů._____Autoritativní pohyb kamery zaujme hned v úvodním předlouhém nájezdu na přídˇ lodi. Návazný pomalý švenk na noční dok vytváří monochromatické fotografie, které klubového diváka musí nadchnout a adaptovat na cinefilní zážitek na který čeká měsíce i roky než přijde a pak se jen diví odkud že vítr vane. Nagyon jó volt, Magyar fiúk meglepheti! (11.07.2020)

Béla Tarr zde dle některých dosáhl (zatím) vrcholu svého uměleckého vyjádření. To je možné. Styl tohoto snímku jde ale tak daleko, že jakékoli braní ohledu na diváka, tedy poskytování informací o motivacích, vnitřních stavech postav a podobných věcech, je odstraněno. Jako umělecké dílo film jistě obstojí, ale divácký zážitek to byl velmi náročný. A to má film na Tarra "pouhých" 132 minut. Výborný zážitek, který mi poskytly předchozí Werckmesterovy harmonie, se tentokrát bohužel nekonal. Mínusem snímku je i nekvalitní rušivý rychlodabing, který musel být vyroben, kvůli nedostatku času před Canneským festivalem. Muž z Londýna je tedy odeálním snímkem pro ty, kteří si užívají důsledně tematizovanou jednotvárnou bezvýchodnost, v mém případě však bohužel příliš často rovnající se nudě. (17.02.2010)

Pre mňa zatiaľ asi najslabší Tarr. Formálne stále precízne naštudované, ale tentoraz sa z toho vytratila túžba vypovedať o stave súčasnej spoločnosti tak markantným spôsobom, že to človeka ohromí. To že s pravdou sa nedostaneš ďaleko je jasné. Údernosť Tarrovej dokonalosti sa nekoná. Možno, že príčinou je aj fakt, že sú tam dosť citeľné postsynchróny a predabovaný herci. To mi dokáže vždy a za každých okolností skaziť zážitok. Ani Víg neposúva tóniny do melancholickej neznesiteľnosti, ale len si tak pohmkáva do scén. Bez rozdielu na to, je to stále pozerateľné dielo s perfektným Krobotom. Len harmónie a Prekliatie sú omnoho lepšie. (15.06.2015)