Lidé v hotelu

Podľa filmovej ceny Oscar: najlepší film roku 1932. Film má pomalý spád a zo začiatku človek ani nevie o čo vlastne ide. Keď sa už postavy a príbeh začali ucelovať, už mi bolo jedno čo sa s hlavnými postavami bude diať. Sem tam trocha drámy , humoru . Avšak hlavnú myšlienku som po pravde nezachytil. Doteraz neviem čo bol ten barón zač. V kuse si vymýšľal kdejaké klamstvá až som nakoniec stratil pojem o tom čo bola pravda a čo nie . Nieje to moja šálka kávy ale uznávam na ten rok to bola šťavnatá a realistická dráma. (25.02.2013)

Vôbec nie zlý film, ale nie je to moja šálka čaju. Wallace Beery je veľmi elegantný a vtipný, čo sa ale nedá povedať o väčšine zainteresovaných (pokiaľ príde na sociálne rozdiely). Kľudne som však mohol dať miesto troch aj päť (ale nebolo by to spravodlivé). Pokiaľ je v niečom starý Hollywood neprirodzený, tak je to vzdialenosť k bežnému človeku. Poetický realizmus (a nielen ten) má v tomto smere jasne navrch. (26.05.2013)

I když má film skoro dvě hodiny, tak nenudí, jen někdy překvapí, jak jsou herecké výkony takové skoro až moci divadelní, ale to lze v podání Grety Garbo a Johna Barrymora celkem snadno přetrpět. Jsou totiž jinak skvělí, a i když je film prezentován jako drama, je to drama příjemné, kde tito herci okouzlí. (24.07.2017)

Je to zvláštní film, když se nad tím zpětně zamyslím, nemá v podstatě žádnou dějovou linku. Jen okrajově vykresluje dva dny pár momentálních hostů Grand Hotelu v Berlíně, jejichž životy se proplétají, aby se posléze opět rozmotaly v úplně jiném seskupení, než v jakém do hotelu přišli.. Film z ničeho nezačíná a s ničím novým nekončí. Člověk, který nemá vztah ke starým filmům, Grand Hotel nejspíš nijak neosloví. (24.04.2004)

Lidé v hotelu jsou zvědavě hravou sondou do pomíjivosti hotelového ruchu, kde význam má ve svém celku pouze ten malý a předem daný okamžik času. Pohled do života nabízí úplně vše, od zrození jde přes touhy až k radosti, ze světa smutku si to míří přes hříchy přímo k nevinnosti, z bolesti kráčí přes naději a lásku až ke smrti. Kamerový obraz každý vhodný mžik dokládá svůj smysl pro estetiku, všímá si detailů, hravost si zavdává s konstrukcí a posloupností. Výraz má lehké ironické odlehčení, plynulost je osvěžující a stupňující v míře nadšení. Edmund Goulding vdechl do filmového přepisu divadelní hry, adaptované z literární předlohy, rozvernou radost ze života, vychutnává si každý jednotlivý konflikt, je schopen pochopení, přesto je každý jednotlivec osudem škádlen, sváděn a často i neomaleně vydírán. Hvězdou filmu je Grusinskaja (zajímavá Greta Garbo), slavná ruská tanečnice na sklonku své zářivě úspěšné kariéry. Osamělost je nejsvíravější úzkostí, osud ve svém cynickém předurčení nabízí špetku lákavé naděje. Hlavní mužskou postavou je baron Felix von Geigern (sympatický John Barrymore), způsobně zdvořilý a oblíbený společník. Hýření v lehkomyslném opojení kouzlem zábavy musí prokázat přizpůsobivost měnícím se podmínkám. Ušlechtilost se dostává do úzkých. Ženským šarmem oplývá slečna Flaemmchen (velmi příjemná Joan Crawford), stenografka a příležitostná modelka. Je vždy připravena uchopit se nabídnuté příležitosti k vylepšení životní úrovně a koketně nabízí celou svoji nevinnost. Důležitou postavou je Preysing (příjemný Wallace Beery), povýšený a společensky ctnostný generální ředitel textilní továrny. Tíže existenční závislosti na firmě a budoucí prosperitě je drážděna smyslností a rozmařile provokována veselou bodrostí. Výraznou postavou je Otto Kringelein (příjemný Lionel Barrymore), na smrt nemocný účetní textilky s naspořeným jměním. Poslední chvilky života touží po dotyku společenského přepychu a velmi důrazně se hlásí o své právo na život. Z dalších rolí: laskavý stálý hotelový host a válkou poznamenaný Dr. Otternschlag (Lewis Stone), z očekávání těkavě nervózní a v práci vždy precizní vedoucí hotelové recepce Senf (Jean Hersholt), výbušně netrpělivý manažer primabaleríny Meierheim (Robert McWade), Preysingův loajální společník Zinnowitz (Purnell Pratt), starostlivý sekretář primabaleríny Pimenov (Ferdinand Gottschalk), stále spolehlivá služka nervově labilní tanečnice Suzette (Rafaela Ottiano), či baronův šofér a komplic zároveň (Morgan Wallace). Lidé v hotelu nabízejí pestrou škálu emocí, nevydírají, udržují si lehký a čerstvě ironický nadhled, hrají si s obrazem i vzájemně propletým společenským kontaktem. Osvěžující a zábavné to dílko! (28.09.2019)