Anténa

"Vzali nám hlas, ale zůstala nám slova." Argentinská kinematografie je vedle francouzské a španělské mému srdci tak nějak nejblíže. A stále umí překvapovat. Třeba tahle "La antena". Fantasmagorické dílko s jazykovým kursem v jednom. Zároveň mi z toho nebylo moc dobře. Smutně fascinující, strhující a navzdory nerealitě tak nějak reálné. Důmyslně propracovaný, znepokojující a nezapomenutelný film po stránce vizuální a hudební brilantně vytvořený. Sice trochu nuda, ale nezapomenutelná nuda. A nezapomenutelně jsem se ještě nikdy nenudila. (12.09.2011)

Tak to je brutální dávka surrealismu s příběhem (aneb surrealismus, který si nehraje na to, že je skutečně prvoplánovitý... takový stejně žádný není). Po pár minutách jsem se bál, že bych měl u tohohle vydržet při smyslech celou hodinu a půl, ale povedlo se. Anténa je totiž silná nejen vizuálně, ale taky emočně a hlavně hudebně. Musím uznat, že hudební doprovod mě v tomhle případě vzal za srdce mnohem víc než ten obrázkový (ač narvaný inovací a nápady). Jen mi někdo vysvětlete, co měly znamenat ty znaky nácků, rudých bratrů z východu a ta davidova hvězda. Já vím, já vím, je to pro efekt, ale i tak... 70% (19.02.2012)

Myslím, že nemá cenu polemizovat nad zdroji inspirace, kdy si Anténa bere to nejlepší například z nadčasového Metropolisu, ambiciózní Cesty na Měsíc a překvapivě i moderního Sin City. Režisér skládá obrazy do strhujícího celku s pečlivostí kvalifikovaného hodináře; mnohdy až zůstává rozum stát, že v dnešní době je podobné vcítění do dob minulých tak "jednoduché" a přesto bohužel stále tak ojedinělé. Vzhledem k pozadí příběhu je zřejmý nekompromisní a velice houževnatý přístup k hudebnímu podkresu, bez nějž by Anténa prostě a jednoduše nemohla existovat. Záměr oscilovat na hraně pochmurné vědecko-fantastiky a potencionálně existenciálního dramatu tak zůstává naplněn beze zbytku. (29.04.2009)

Výrazně stylizovaná a nápaditá vizuální stránka na pozadí jednoduchého příběhu s množstvím společenských metafor. Vskutku nevšední a více než důstojná moderní pocta němému filmu se spoustou odkazů, ve kterých i nepříliš zkušený divák pozná minimálně Langův slavný Metropolis či Mélièsovu Cestu na Měsíc. Originál každým coulem. (30.06.2007)

Co se vizuální podoby filmu týče, odkazů na staré filmy jsem si sice moc neužil (poněvadž jsem moc starých filmů neviděl), ale líbily se mi hrátky s textem zastupujícím řeč obyvatel, symboly některých režimů či náboženství ve vztahu k určitým situacím nebo některé 'technické vychytávky' (dalekohled s okem apod.). Bohužel na to, kolik tam bylo děje, mi přišly některé scény zbytečně dlouhé a proto jsem se občas docela nudil. Je škoda, že film není kratší, kombinace starého vzhledu a občasných moderních prvků je docela zajímavá a moc mi tam nevadí ani ta jednoduchá zápletka.. jen je to všechno příliš dlouhé. (07.03.2009)