Laxik

Cameo: The Movie. Příběh nula, humor na plný pecky (i když jako vždycky tak trochu hit or miss]. Rozlítanou a tak trochu línou dvojku jsem po letech dle očekávání vzal na milost. V případě do sebe zahleděné trojky se obávám, že se moje mínění spíš zhorší. Ale zatím to beru tak, že jsem se v kině i přes tu tuctovost a nesmyslnost příběhu bavil.

Je to naprosto dementní, ale postavy jsou fajn a akce je super, takže za mě velká spokojenost.

A co na to Elisabeth Shue?

Dokud se nemají rádi, je to super.

Kdybych nečetl knihu, vůbec bych neměl vztah k postavám a polovinu času bych nevěděl, co se děje.

Jako já vím, že je to extrémně pomalá, dvě a tři čtvrtě hodiny dlouhá adaptace poloviny knížky, ale i tak mi to přišlo hrozně uspěchaný.

Film o pokrytectví bílých intelektuálů, který budou milovat zejména bílí intelektuálové... Oproti traileru to byla mnohem méně komedie a mnohem více osobní příběh o muži, který je vám sympatický jen proto, že s ním nemusíte denně jednat. O arogantním spisovateli, který si v jakékoli místnosti myslí, že je v ní jediný dospělý.  O intelektuálovi, který strávil prvních 50 let svého života ve své malé (aspergerovské?) bublině. Jenže ta mu teď praskla, a on se dozvídá, že jeho život není takový, za jaký ho měl. Jeffreyho Wrighta mám hrozně rád, a Monk je možná jeho nejlepší role vůbec. 85 %.

Nevim sice, jak to tomu Yorgosovi může pořád takhle procházet, ale je dobře, že to tak je.

Zvláštní kombinace neoriginální kostry a na ní naprosto šíleného příběhu. Moc jsem to celé nepochopil, asi bych potreboval druhé zhlédnutí, ale upřímně nevím, jestli se mi do něj bude kdy chtít. Ke konci jsem byl úplně v lese, a k tomu se to hrozně táhlo.

První půlka je skvělá, krásně ukazuje, že Coppola je mistryně vypravěčka. Postupem času se ale úplně rozjebe tempo. Scéna střídá scénu, aniž by na sebe nějak navazovaly, skáče se v čase a je to celé hrozně uspěchané. Ten film mě skoro úplně ztratil. Ve výsledku 3,5 a velice pomotaná hlava, jak to s tím Elvisem asi ve skutečnosti bylo.