Valkýra

Scénář: Christopher McQuarrie, Nathan Alexander .. Precizní, nehledě na tok dějin napínavé a pro mě, jako nadšence do Druhé světové války, tak především zdařilá ilustrace dané události. Režijně táhnuté se stejnou grácií jakou tomu dávají herci a do věrných kulis zasazená výprava. Hračička Singer má tohle téma a období prostě v malíku a paleta výrazných hereckých tváří, v jejímž čele kráčí Tom Cruise, své party poctivě odehraje. K dokonalosti chybí snad jen hlubší a barvitější rozvedení okolnosti. ___ Materiálu bylo zaručeně natočeno mnohem více, nějaké prodloužené verzi bych se tudíž nebránil (je jen otázkou, zda by obsahovala to, co mi chybělo nyní..). _85%. __ BlackBox Projekce (09.02.2009)

Je nutno zabít Hitlera dříve, než zabije Německo. Tom Cruise zahrál hrdinného vojenského šéfa atentátu na Hitelera plk. Clause von Stauffenberga přesvědčivě a vojensky rázně, ale výborní byli vlastně všichni herci. Film má spád, napětí a já jsem ztěžka dýchaje hltal scénu za scénou. I když konec je dopředu jasný, že to byla tak velkolepá pučistická akce jsem se dozvěděl až zde. Singere, díky. Trailery: http://www.csfd.cz/film/233151-valkyra-valkyrie/videa/ (08.02.2010)

Precizně natočený film, který nejspíš v rámci co největší autentičnosti nenabízí žádnou režisérovu myšlenku nebo extrémně dojemnou scénu, přesto se nedá označit za nudný a to ani v případě, že při vyslovení slova "dokument" začínáte bezhlavě demolovat vše kolem sebe. Valkýra je dobře obsazená, zajímavě napsaná a po celou dobu napínavá; ačkoliv při základních znalostech historie je as každému jasné, jak film dopadne. Jediné, co mě nakonec mrzí je mimořádně malý prostor pro Kennetha Branagha, jehož postava mi přišla mnohem zajímavější než plukovník Stauffenberg s páskou přes oko a tváří Toma Cruise. (25.02.2009)

To, co děla Singer, není filmařina, ale manýra – ulpívání na uplývajících záběrech, marnotratné dodržování pravidel žánru a skrovné vypravěčství. Singer je ještě kluk – a já mu proto, ale jen proto, odpouštím; kdyby natočil Valkýru v šedesáti, nebylo by pro ni omluvy -, je to vidět třeba z doslovné a průhledné inscenace veškerého dění před kamerou. Kódy, které mají divákovi pomoct s orientací v příběhu, získávají u Singera výsadní postavení a nic, vskutku nic jiného k obdivu nezbývá (jako kdyby někdo odstranil hory a cesty a zanechal v krajině pouze rozcestníky), protože Singer nechápe žánr jako jasně určený rámec, v němž by mohl kreativně pracovat, a který pouze kontroluje jeho přílišnou tvůrčí kreativitu, jež by film vzdalovala od masového publika, kterému byl určen. On chápe žánr jako danou nutnost, bez ohledu na to, že jakákoli precizní práce ohraničená žánrem sice může vézt k maximální kvantitě (naplnění kót), nikoliv však k maximálnímu kvalitě - odtud zástup 4-hvězdičkových hodnocení. Věděl to i Ockham: stačí pohnout jediným prstem a narušíme všechny vztahy a pravidla ve vesmíru, například vzájemné postavení všech sublimárních a nebeských těles vůči našemu prstu. Singer to doposavad nepochopil. Má-li nějaké pocity, nerodí se z nich žádné myšlenky. Zdálo by se, že není žádného spojení mezi jeho myslí a jeho tělem. (03.03.2009)

Valkýra je pre mňa obrovským prekvapením, pretože po Superman Returns som od Singera vlastne nič nečakal. Lenže on sa vrátil a za výdatnej pomoci elity britských hercov a Toma Cruisa sa veľkolepým spôsobom rehabilitoval. Film šlape ako nemecké auto za ideálnych podmienok, nikde to nedrhne, každá súčiastka vykonáva svoju prácu spoľahlivo a nadmieru presne. Nik z hviezdneho ansámblu nevyčnieva a dokonca ani veľký Tom nie je ničím viac než princeps inter pares, takže nemá potrebu rozhadzovať rukami ani ukazovať iné rušivé trademarky. Valkýra funguje ako politický thriller a rekonštrukcia najslávnejšieho atentátu na vodcu absolútne bezchybne, Singer si užíva také bonbóniky ako odpálená strecha kostola pri verbovacom stretnutí Tresckowa so silne veriacim katolíkom Stauffenbergom ako štart pre Stauffenbergovu motiváciu zapojiť sa do plánu, či odťažitý pohľad na popravu sprisahancov s titulkami o tom, kto z katov bol ďalšou obeťou Hitlerovej paranoje. Krok po kroku buduje režisér napätie dostatočne spoľahlivo na to, aby divák nachvíľu zabudol i na fakt, že o výsledku tohto komplotu už dávno rozhodli dejiny a drží Stauffenbergovi a spol. palce, aby to vyšlo. Veľmi názorne je ukázaná dôležitosť komunikačných sietí v modernej vojne (predstavte si nachvíľu , že by si radisti zvolil „nesprávnu stranu“ ...) a tiež sila propagandy. Na rozdiel od ostatných si nemyslím, že toto je chladný film; to že tu nemáme blitkové slzopudné rodinné scény považujem za veľké plus a skutočne dôveryhodné vlastenecké emócie sme vo filme už dávno nemali. Po tej všetkej chvále však musím filmu vytknúť jednu zásadnú vec. Stauffenberg and co. neboli žiadni humanisti a filantropi. Boli to len dostatočne pragmaticky mysliaci ľudia na to, aby vedeli, že to, čo sa o rok neskôr skutočne stalo je nevyhnutné odvrátiť, a že to pôjde jedine bez veľkého Adolfa. A tak ich prosím neoslavujme ani tak veľmi ako hrdinských bojovníkov proti nacistickým bludom o nadradenej rase ale skôr ako vlastencov, ktorí sa už nemohli pozerať na to, ako ich krajinu decimuje neschopný vizionár a mizerný stratég Hitler. Pretože ani to nie je málo a preto ich Nemci môžu právom považovať za hrdinov. Pokúsiť sa zachrániť svoj štát a národ pred totálnou skazou je totiž jedna z najušľachtilejších misií vôbec. 9/10 P.S. Tak také ticho ako bolo po Valkýre som ešte asi v kine nezažil. (01.03.2009)