RocknRolla

Možná mám jen špatnou paměť, ale první dvě Ritchieovy pecky mi přišly asi tak desetkrát vtipnější a zábavnější než jeho novinka. Navíc, oproti takovému Revolveru tu chybí i vizuální nápady a invence. Díky solidnímu obsazení se na RocknRolla dívat dá, ale pořád jsem tak nějak ještě čekal víc. U Sherlocka Holmese už asi radši nebudu. P.S. Kvůli mým oblíbencům The Subways zaokrouhluju nahoru na tři. (10.01.2009)

Nebudeme-li vkládat rovnítko mezi cool-ovost a povrch-nost, zříme neskonale vynalézavou podívanou. Opravdu prvotřídní film. ____ Několik poznámek: (i) Není zde postav hlavních, ni vedlejších. Všechny jsou zrovnoprávněný. A pokud se přece jen s některou více ztotožňujete a fandíte ji (kupř. Butlerovi), svědčí to nikoliv o tom, že by ta postava byla takhle napsaná a vyvýšená nad ostatní, ale o vašich sympatiích k tomu kterému hercovi. (ii) Příběhově se tu konfrontuje východ a Evropa (rusové v Londýně - návaznost na cronenbergovský Východní přísliby), ale je zajímavý, že stylisticky ta konfrontace probíhá naopak mezi Evropou a západem (takzvaný britský Hollywood – návaznost na stathamovský The Bank Job). (iii) Film provází ohromné množství cliff-hangerů - nerozuzlených dramatických situací, ukončených těsně před koncem. Nevadí to ze tří důvodů. Za prvé jsou scény velice krátké a neprovází je sebemenší expozice, tzv. hned se jde na věc, tudíž se ihned přesunete na scénu další a ta předchozí ve vás nedoznívá. Za druhé akce skoro absentuje, a film si tím může unstanovit a udržet jednotnou cliff-hangerovou strukturu, nepřerušovanou čímkoliv jiným (třeba nutností vkládat co půl hodiny pětiminutovou akční sekvenci). A za třetí se tu po celou dobu konstruuje příběh jako síť postupně spojovaných souvislostí, které zapadnou do výsledného obrazu až na konci. Nemá cenu tedy chtít po filmu, aby Vás zahrnoval katarzí uprostřed, nebo kdekoliv jinde. (iv) Ritchieův nejpozoruhodnější rys je kvalita světla. Barevná kompozice s převahou bílé, žluté a černé vychází ze slavného díla renesančního malíře Uccella, Bitva u San Romana. (v) Dále se film vyznačuje prokládáním umírněného vypravěčství s videoklipem, přičemž videoklipové sekvence zde zastupují trailer na film samotný, včleněný do děje. Reklamu uvnitř produktu, řeklo by se. Taková reklama ovšem nemá smysl, neboť produkt je již koupený. Jak ale ukáže následující bod, smysl má a nemalý. (vi) Nejzajímavější záhada je spojená s oním obrazem, okolo něhož obíhá veškerý děj. Obraz („McGuffin", chcete-li) zde totiž symbolizuje samotný film RocknRolla (buď reklamu na něj, nebo film jako takový, to není tak podstatné) – všechny postavy se obrazu obdivují a nepřímo k tomu pobízejí i diváka. Obraz ovšem zůstává po celou dobu skryt, což se váže k oné nesmírně důmyslné paralele s vypravěčskou stavbou – tak jako do sebe veškeré události zapadnou až u konce, tak i u obrazu očekáváme, že nám ho Ritchie na konci odhalí. Neodhalí, protože závěr odkazuje na chystaný druhý díl. (vii) Nakonec bych rád pochválil Ritchieho za opravdu výborně napsaný postavy a ještě lepší dialogy. Vážím si jich snad více než výtečné audiovize. Ono to vypadá všechno děsně samozřejmě, když člověk vypne a jen konzumuje, ale každý absolvent tvůrčího psaní a poctivý čtenář publikace Jak napsat dobrý scénář od Syda Fielda chápe, že tomu tak není. (19.01.2009)

Ačkoli RocknRolla nepostrádá nic z poznávacích znamení gangsterek Guye Ritchieho, syndrom nastavované kaše se očividně projevil. Jednak nepříliš nápaditým scénářem, ale především nevýrazným obsazením hlavních postav. Kromě scén s rusákama (především té na trati) a výkonu Karla Rodena film prakticky nenabízí mnoho k zapamatování. Na druhou stranu, ani to není málo. 50%. (29.08.2020)

Říkejte si, co chcete, ale mně se RocknRolla líbila snad ještě více, než kultovní Ritchieho Podfu(c)k a Sbal prachy a vypadni dohromady:) Jinak, Ritchie ode mě, coby diváka ženského pohlaví nemůže očekávat, že si nacpe do filmu toho fešného Skota se sexy úsměvem i pohledem a toho fešného Brita se sexy úsměvem i pohledem, nechá mezi nimi pracovat chemii na plné obrátky a jediné, co z toho nakonec vzejde, je (pouhý) taneček v jakémsi zapadlém klubu někdy nad ránem:) Jaká škoda. Ale co, pořád lepší, než nic:) Karel Roden si zde opět střihne další ze svých početných rolí ruských kriminálníků. Tentokráte bude jeho charakter Juriho o poznání vyrovnanější, klidnější a galantnější, nežli tomu bylo, když vyjebal s Robertem DeNiro v 15-ti minutách. Celkově se jedná o poctivou "Ritchieovku" s pořádným nášupem hlášek i zapamatování hodných charakterů. Handsome Bob Rulezz:) (12.10.2013)

Guy Ritchie je späť. Chrbát mu kryje hlavne výborná dvojka Tom Wilkinson a Mark Strong, ale aj nekonečne sympatický tanečník Gerard Butler má k tomu čo dodať. Nemá to drajv a vtip Prachov a Podfaku, ale je to... elegantnejšie. Pevne verím, že sa tento dospelejší prístup prenesie aj do Sherlocka Holmesa. Na toho je v Guyovej filmografii najvyšší čas, ďalšiu divo spletitú pohodovú gangsterku v tomto štýle už svet naozaj nepotrebuje. (06.02.2009)