27 šatů

Tenhle film vypadá, jako by vypadl ze sterilního stroje vyrábějícího filmy s předvídatelnou zápletkou. Dejme k sobě blonďatou sympaťandu a fešáka s vyběleným chrupem. A pak postupně přidáváme klišé č. 5 (ona miluje svého šéfa, ale bojí se mu to říct), č. 8 (ona potkává fešáka s vyběleným chrupem, který se do ní zakouká, ale ona si ho nevšímá), č. 11 (přijíždí sexy mladší sestra), č. 12 (sympaťanda a fešák se opijí a stráví spolu noc), č. 15 (fešák nechtíc provede podraz a sympaťanda se urazí) a č. 15 (sympaťanda běží/jede taxíkem/škáče na loď za fešákem, aby mu sdělila, že ho miluje). Omlouvám se, pokud předchozí řádky někdo považuje za spoilery, ale já osobně jsem tenhle vývoj tušila už v patnácté minutě a vy na tom asi budete podobně. 27 šatů těžko obstojí - i pokud máte malá očekávání a těšíte se na průměrnou romantickou komedii. Pokud jste zběhlý divák, spíš se rozčílíte nad tím, jaké z vás tvůrci dělají blbce. (30.08.2009)

K filmu 27 šatů se hrozně ráda vracím. A přijde mi, že čím víc na něho koukám, tak tím víc se mi líbí. Dřív jsem pořád váhala, jestli dát 60% nebo 80% a je to tak nějak mezi, ale ty 4 hvězdičky stejně dám. Moc se mi líbilo, jak to mezi Katherine a Jamesem jiskřilo a nej scéna byla karaoke. To mě vždycky dostane a mráz po zádech samozřejmě nesmí chybět. Když to dávali naposledy v TV, tak jsem se opět u tohoto filmu zasnila ... (05.10.2013)

Stokrát recyklované nic. Pokud vám nevadí, že všechno, naprosto všechno, dialogy, zápletky, vtipy, dokonce i klišé jsou vykradené z jiných, lepších filmů, pak jste ten, komu je dílo určeno. Přidejte jalové herecké výkony necharismatických protagonistů a silně přepálenou stopáž a film vašeho srdce je tady. Hezké záběry z Manhattanu a z Central Parku pak už nic nezmohou. What color is that - vomit? (22.09.2009)

Aneb krademe, kde můžeme!! Tvůrci se snaží maximálně vymačkat současný hvězdný status Katherine Heigl (kasičky kin tahle držitelka Emmy řádně naplnila), ale byla to právě ona, kdo mi občas mimořádně lezl krkem. To její pitvoření, toporné repliky (za ty pochopitelně nemůže), uťápnutost nedostupné panny a neustálý výraz „jsem v pohodě“ se možná hodí do Grey´s Anatomy, ale jako oltářem posedlá postava, která má utáhnout celý film, ne vždy funguje. Naopak modroočko James Marsden spolehlivě osvěží a prozáří každou (ať sebepitomější) scénu, ve které se objeví. Nic zásadního netřeba očekávat – ONA s chutí plánuje cizí svatby, sní o své vlastní, tajně miluje svého šéfa, vyfouknutého vlastní nepříliš pravdomluvnou sestrou, brzy pozná JEHO, svatebního pisálka, zprvu ho nenávidí, ale jak beznadějný romantik tuší, všechno bude úplně jinak. Na první pohled chybí čistší scenáristická práce – skáče se tu mezi nevypointovanými sekvencemi, v nichž se humor příliš nepraktikuje, romantiky je poskrovnu a stojedenáctiminutová délka se zdá být neúnosná, i když něco by se vyseknout mohlo (zkoušení všech sedmadvaceti šatů, barová opíjená atp.). Útok na dámské kapesníčky se tak nekoná, nicméně spokojenost v oněch řadách bude převládat. (12.06.2008)

už by si ty počítače, co podobné filmy píšou, měly založit odbory, aby všichni věděli, na čem jsou..30 % za prostě výtečného Marsdena a Heiglovou.. škoda, že je dobrý pocit utopen tím tlustým nánosem stereotypní špíny plné klišé.. btw: oeňovat, že to "funguje" je nesmysl, protože to schéma je tak vygenerované, aby "fungovalo".. romantika však vskutku filmově "existuje" tam, kde se o ten velký cit spolu s postavami neustále strachujeme.. ať se přizná ten, kdo si na začátku myslel, že konec nebude takový, jaký je. prvním dvaceti jsem ochoten dát pětikorunu na rohlík, protože takovým lidem musíme pomáhat, nemají to ve světě lehké. (19.03.2008)