Smrt čeká všude

Nová Čata sa rozhodne nekoná, ba ani nový Mariňák, dokonca mám dojem, že mi o irackej vojne viac povedali nadhľadoví Traja králi. Hlavný hrdina je výrazný a jednotlivé misie dobre natočené a napínavé, ale v podstate všetko medzi nimi (dialógy s psychiatrom, vyostrujúce sa vzťahy medzi ústrednými postavami, celá línia s Beckhamom a vôbec to všetko, čo má dať filmu akože hlbší presah) je iba scenáristický hnoj, ktorý nijako nefunguje. Našťastie tvorí len malé percento inak efektného a príjemne realisticky vyznievajúceho filmu. (19.01.2010)

Full Metal Jacket nového tisíciletí – militantního, cynického a dravého. Kulervoucím způsobem natočené dokudrama o lidech závislých na válce, o přerostlých klucích, pro které je normální život až příliš normální. Bigelow naložila vozík plný naturalismu, žhavé irácké atmosféry a brilantních hereckých výkonů. Takhle dynamicky natočené váleční drama tu chybělo od dob, kdy Scott střílel na jestřáby. Podobně jako on i Bigelow nechává stranou morální hodnocení konfliktu, ale jde hloub do psychiky postav a neodpouští si i solidní porci ironie (něco, co mi u Černého jestřába přeci jen chybělo). Dvě hodiny skvěle porcují syrové bojové scény a zapocené dialogy veskrze průměrných vojclů. The Hurt Locker se nesnaží dobrat podstaty irácké války, ale jen vystihnout podivnou duši válečníka. A v tomhle ohledu odvedla Kathryn Bigelow lepší a vnímavější práci než její mužští kolegové. Krom koulí má totiž i zatracenou empatii... The Hurt Locker je pro mě jedním z amerických vrcholů roku 2009. Ne-li číslem 1. (08.02.2010)

Je to podpriemerný americký film z vojenského prostredia. Má iba priemerný príbeh o vojenskej jednotke pyrotechnikov pôsobiacich v súčasnom Iraku. Potenciál príbehu nie je najhorší, ale už samotný scenár je na tom veľmi zle. Celý film nemá v podstate žiadny dej, teda ani žiadnu gradáciu, celý čas sa nestane nič, čo by mohlo nejak prekvapiť, takže sa doń vôbec nedá vžiť. Je to prakticky iba súbor po sebe idúcich lepších alebo horších scén, ktoré sa snažia zobraziť vojakov v prostredí, kde na nic zovšadial číha nebezpečenstvo, či už z nastražených bômb alebo od teroristov. Ale film podľa mńa zostal len pri snahe, lebo mu nič nevyšlo. Atmosféra všadeprítomnej smrti je tu veľmi slabá, o žiadnu postavu sa nedá ani trochu obávať a zneškodńovanie bômb je zase absolútne bez napätia alebo aspoń nejakého zaujímavého nápadu. Ale niekedy sa udeje aj niečo zaujímavé ako napríklad súboj odstreľovačov alebo snaha pomôcť civilistovi s bombou. Najväčším záporom tohto filmu je až príliš veľké množstvo silných nelogičností, ktoré by ma prekvapili aj v najväčšom braku a nie ešte v slávnom a cenenom filme a sprevádzajú film od začiatku až do konca. Takže aj týmto akýkoľvek pocit reálnosti neprichádza do úvahy. Postavy sú tu úplne nezaujímavé, bez akejkoľvek charizmy alebo lepšieho herectva a nikomu sa postava vojaka nedá veriť hlavne kvôli tým nelogičnostiam v ich chovaní. S technickou stránkou filmu a s réžiou tiež nie som spokojný, pôsobí na mńa až príliš amatérsky. Uvedomujem si, že sa jedná o pomerne lacný film, ale aj s prihliadnutím na tento fakt ma vôbec nezaujal. Veľký úspech tohto filmu je pre mńa veľkou záhadou. Ak už niečo takéto dokáže vyhrať oscara v najhlavnejších kategóriách, tak to už môže vyhrať akýkoľvek film. Objektívna kvalita filmu- 48%, film sa páči mne na 45%. (11.03.2010)

Jakožto upomínka na Mariňáka naprosto spolehlivé. Škoda, že jakmile Bigelow začne komentovat svoje vlastní sdělení, tak film ztrácí rychlostí světla na jakékoliv autenticitě. Zato dusná atmosféra Iráku (přestože se jedná o Jordánské lokace) hraje první housle, a to naprosto strhujícím způsobem. Jo a to, jak režisérka nakládá s aspoň trošku známými herci, je k nepřežití inovativní. (03.03.2010)

Syrový a realistický vhled do života pyrotechniků v Iráku? Možná. Mně to ale přišlo v první řadě jako ne moc uvěřitelná výpověď o tom, jaký ve slavné americké armádě panuje nebetyčný bordel a jak je plná nezodpovědných asociálů (na což klidně můžete namítnout, že je z nich přece udělala ta šílená válka a blablablabla, jenže filozofii tady neřeším). Jiná věc pak je, že si Kathryn Bigelow vybrala pro tenhle portrét vynikající dobu, pročež jí nemálo velmi známých herců neváhalo zahrát jakýkoliv štěk, a jak ukázaly Oscary, omotala si odbornou i laickou veřejnost (kromě několika publikačně činných vojenských veteránů) kolem prstu... a to se vyplatí!;) Ještě jiná věc ovšem je, že jí ti její "kluci šikovný" všechno zahráli jako z učebnice, a že to mozek sžírající vedro a neustálý oprávněný strach z každého čumila můžete z filmu cítit v každém záběru. Jasně, není tu klasický nosný příběh s nějakým tím obloukem, ale to se jednak u snímků vycházejících ze zápisků válečného zpravodaje stává, a druhak ho tady k ničemu nepotřebujete - tohle není Četa ani Black Hawk Down, ale regulérní psychologická sonda z válečného prostředí. A v tomhle ohledu nemůžete Hurt Lockeru upřít jeho kvality, byť samozřejmě můžete nesouhlasit s tou proklamovanou realističností (ona tu totiž tak nějak je a není, podle toho z jakého směru to vezmete). Já za sebe vím, že se na to celé velmi pravděpodobně už nikdy znovu nepodívám, ale že Rennerovu závěrečnou desetiminutovku, kterou bych si klidně pouštěl čas od času několikrát za sebou, bych si bez těch dvou hodin předtím nemohl vychutnat. 70% s varováním, že to opravdu není pro každého. (26.08.2012)