Zelená zóna

Kdysi dávno v zemi Zla zvané Mordor temný pán Sauron kutil cosi nekalého s magickými prsteny. Byl by jistě ovládl celou Středozemi, ale naštěstí se mu postavilo devět statečných v čele s dobrým mágem Gandalfem a jeho Pytlíkem Frodem, kteří nalezli Jeden prsten a - ehm, těsně vedle. Jiná pohádka. Kdysi dávno v zemi Zla zvané Irák temný pán Saddám kutil cosi nekalého se Zbraněmi Hromadného Ničení. Byl by jistě ovládl celé Středomoří, ale naštěstí se mu postavila Koalice ochotných v čele s dobrým prezidentem Bushem G. W. a jeho Pytlíkem Blairem, kteří nalezli prd. V té válce vůbec nešlo o zištné zájmy, kdepak, neboť "část" ropných polí patří Iráckému lidu, jak nám vtipně vysvětlí Bird a Fortune. A tady začíná náš příběh, příběh o hledání ZHN. Zbraně ovšem byly tak dobře ulity, že nikdo neví kam. Nebo že by to bylo jinak? Upřímně kdo má všech pět pohromadě a každý ráno nevzdává čest vlajce s hvězdami a pruhy musel o důvodech důvodně pochybovat už před válkou. Ke cti filmu nutno přiznat, že k neexistujícím ZHN (či spíše dávno zrušeným - paradoxně po první válce v Zálivu američtí představitelé jakékoli zmínky o iráckých ZHN popírali, aby nemuseli vlastním vojákům hradit nákladnou léčbu a čelit otázkám, kde se ty ZHN vzaly) zaujímá jednoznačný postoj. Na druhou stranu trochu zamrzí, že když už se tvůrci rozhodli šlápnout do vosího hnízda, mohli poukázat přímo na nejvyšší představitele a ne jen obvinit "anonymní" nomenklaturu okolo, která se nechala přesvědčit vlastní propagandou. Film samotnej je samozřejmě výborně natočen, akce je dynamická a přitom realistická, tak jak to kromě Greengasse předvádí třeba Michael Mann. Jen škoda vzpomenutého klouzání po povrchu, takže si občas divák klade otázku jestli je to inteligentní film s akčním dějem nebo prostě jen akční film s inteligentním dějem. Na závěr ovšem chci poznamenat, že na demokracii přecejen něco je, když je něco takového možno natočit, byť to určitě není jednoduché. (07.06.2010)

Pokud má někdo za to, že opětovné spojení Paula Greengrasse s Mattem Damonem (za přispění přepečlivě snímek rytmizující hudby Johna Powella) je pouze opakováním postupů známých již z posledních dvou bourneovských dobrodružství a opožděným příspěvkem k otázce války v Iráku, tak se nemůže víc mýlit._____ Samozřejmě že výchozí konstrukce v podobě výrazně individualistické a profesiální postavy po právu nedůvěřující autoritám a užití šouflkamery zůstává, ale jinak se vyprávění a dílčí stylistické postupy výrazně liší. Na místo téměř neustálé dvousekundové délky záběrů snímaných převážně v polodetailech či detailech, kdy každý další přináší narativně důležitou informaci, se pohybujeme někde kolem pěti vteřin ve velkých celcích či amerických plánech s mizanscénou přeplněnou dílčími podněty, které odvádějí divákovu pozornost od narativně podstatných prvků. (S přibývajícími minutami se mizanscéna vyprazdňuje, což má svůj význam.) Neliší se ale pouze způsob, jakým jsou dávkovány informace, nýbrž i jejich samotná povaha, kdy se nejde za jednou jasně vymezenou a spolehlivou stopou, protože ty se několikrát během filmu ukážou jako nestálé (identita zdroje, zprostředkovatel informací od zdroje, zdroj samotný...). Přehled tak máme jenom díky diegetickému zvuku, jako tomu bylo v bourneovkách, což ale neplatí do úplného konce, kdy je vysílačka rozbita a my se tak ztrácíme v nočních scénách, které nejsou uměle dosvěcovány, což spolu s ruční kamerou s výrazným zrnem přináší zdání realističnosti. (A opětovně: svícení zde má svůj význam, viz začátek a konec.)_____ Tato odlišná práce s informacemi, jejich dávkováním a spolehlivostí vede k tomu, že v závěru hlavní hrdina motivovaný touhou přijít na to, jak se to se ZHN má, vyjádří jasný názor, že nejenom důvod, proč došlo k válce, ale i samotná válka je pouhou vějičkou. (K čemu, vyjádří předtitulkový záběr.) Přesto si film zachovává určitou mnohost pohledů, což je geniálním způsobem vyjádřeno v závěrečném válečném střetu, kdy odlišná motivace postav odpovídá i jejich (směru) pohybu v prostoru. (30.05.2010)

„Demokracia je komplikovaná.“ Zo začiatku som si hovoril, že je to jeden z mála špionážnych filmov, kde viem, čo sa robí, kto je na akej strane, o čo mu ide, čo danou vetou sleduje a dej mi pripadal zrozumiteľný a asi hodinu som dosť dobre rozumel, čo sa práve deje, prečo a čo z toho asi vyplýva. To je obrovský úspech, pretože špionážne filmy majú bohužiaľ vo väčšine nepochopiteľné scenáre, ktoré sú schválne napísané čo najchaotickejšie, aby sme vôbec nevedeli, koľká bije. Bohužiaľ, ambiciózna ZELENÁ ZÓNA má DVE hodiny a tej druhej som už v podstate nerozumel vôbec a neviem, či bolo horšie, že sa takmer žiadne akčné scény neodohrali alebo že ak sa aj nakoniec niečo akčné roztrieskalo, Greengrass to zasa „prestrihal“ tak, že som znova netušil, kto, kedy, prečo, s kým, do koho, za čo, o koľkej. Nie je to palec hore, ale ani dole a Matt Damon, Greg Kinnear a Brendan Gleeson dostali fajn úlohy, takže je vlastne úspech, že dávam až 60%. (27.05.2011)

Zelená zóna mi přijde jako film, který si prostě Paul Greengrass natočit chtěl, aby světu "sám" něco řekl o americké politice a globalizace celkově. A po posledních dvou dílech Bournea na to dostal dobré herce i pořádný balík peněz (100 milionů na zemi nenajdete, dvojnásob když jde v podstatě o politicky zaměřený válečný film "o pravdě okolo americké invaze do Iráku"). Výsledek je proto docela plochý a jednostranný, ale technicky skvěle zvládnutý. Pocit, že už jsem něco takového viděl mě však zneklidňuje. (05.08.2010)

Porovnávať s bourneovkami by nebolo dôstojné. Prehliadnime teda že Zelená zóna nemá ich zábavný drajv, nemá pútavú hudbu, odohráva sa od začiatku do konca akoby na jednom tmavom stavenisku a nepovie nám nič o svojich postavách. Schodnejšie je porovnávať ju s tematicky spriazneným Scottovym Body of Lies, ktorému som dal tri hviezdičky a pobavil ma viacej. Zelená zóna je iba čiernobiele militaristické cvičenie režijného štýlu, ktorý už bol aplikovaný inde, úspešnejšie, farebnejšie. (11.06.2010)