Planina v ohni

Nevýrazné, stereotypní, nicneřešící. Tyhle mozaikové filmy nemám příliš v lásce a a jsou dle mého názoru hodně přecenovány. Vyjímku tvoří Babel, který je mi z těchto filmů zdaleka nejsympatičtější. Na Planině v ohni se dá pochválit snad jedině slušná hudba, ale jinak...prostě jenom další průměrný film. (30.10.2010)

Pomalu ubíhající příběh třech žen, jejichž osud je určitým způsobem propojen (na to jak, jsem přišla poměrně brzy). V porovnání s filmy Babel a 21 grams je tento příběh pomalejší a do určité míry i klidnější. V druhé půlce se nám osudy všech žen spojí dohromady a mi už pouze sledujeme, jak se puzzle dávají dohromady a jsou nám také dovysvětleny některé detaily (mě třeba dlouhou dobu nedošlo to s těma jizvama). Plusem je výborná atmosféra a herecké představitelky hlavních hrdinek. Jako minus bych viděla režisérskou nezkušenost G. Arriaga, která pravděpodobně způsobila, že jsem občas měla problém udržet pozornost. (19.03.2011)

Nezávislý americký film o jedné fatální vraždě má diskontinuální organizaci děje s dvěmi větvemi paralelního vyprávění, které tedy nejsou lineární, ale skáčou v čase do minulosti a zpět do přítomnosti, aby se následně prolnuly ve finále. Tyto postmoderní manýry nebudou vyhovovat každému, už jen proto, že není snadné se v tomto mixu orientovat a zde je navíc evidentně autorovým záměrem správně složit poslední díl této skládačky až v závěru filmu. Bez ohledu na tyto osobní preference by tento film mohl zaujmout příznivce psychologického dramatu i opravdu hodně netradiční detektivky. Produkce: 2929 Productions (29.09.2018)

Promarněná šance.. Žádná z postav si diváka vyloženě nezíská, což se dříve u filmů scénáristy Guillerma Arriagy nestávalo. Opět se nám prolínají osudy několika postav, jenže tentokrát to není taková jízda. Mnohdy se jede na neutrál, chybí náboj a jakékoliv překvapení, zvrat, které by byly omluvou pro tak pomalu plynoucí film. Potěší několik málo momentů, herci odvádějící standard a Jennifer Lawrence přinášející velmi slušné emoce a potvrzující oscarovou nominaci za Winter's Bone. Pointa je odtajněna poměrně brzy a to, co jsem vytýkal na začátku, tedy absenci zvratu, pokračuje dál. Jen s onou odhalenou pointou. Což asi není to pravé ořechové. Navíc usmíření Sylvie, která se utápí v sexu bez lásky, s vlastní dcerou je poměrně zkratkovité, odosobněné. A to přitom mělo být asi tím, co mělo diváka dostat do kolen. Podobným příběhům by mělo na čas asi odzvonit, protože s nimi v posledních letech vyrukoval kdekdo. Ostuda to není, ale mírný nadprůměr taky díru do světa neudělá. Víc bych příště zamakal na příběhu.. (20.03.2011)

Doteraz dvorny scenarista Inarrituovych Amores Perros, 21 gramov a Babel sa vydal na svoju prvu rezijnu put, pricom znova siahol po drame s prvkami nahody. Zial oproti svojim predchadzajucim scenaristickym pocinom nepridal nic nove. Prave naopak, dost tu toho chyba, ci je nadbytocne. Uz v Babel bolo citit coraz silnejucu vykonstruovanost nahodneho vyvoja udalosti a zasahov osudu ako i hru na efekt "umenia". Burning Plain ide v tomto smere este dalej. Paradoxne sme ako divaci tak svedkami, ze film splietajuci osudy roznych ludi sa odvija v presne vybehanych cestickach dramatickych kriviek, tak dobre znamych z predchadzajucej tvorby. Vysledok posobi umelo, silene a zubami-nechtami sa snaziac vyzerat ako vazne "umenie". Navyse, Arriagovi chyba Innarituov zmysel pre cit v kompozicii zaberov so silnymi,casto intimnymi okamihami, ktore s uzitim hudby vytvaraju presvedcivu atmosferu smutnej skaly emocii - od beznadeje, smutku, az k zufalstvu a sebatryzneniu. Herecke obsadenie nie je zle, ovsem pod Arriagovym vedenim ich kreacia vyznieva skrz-naskrz ako standartny vykon, a nie vytvaranie takmer svojich zivotnych uloch. Od Amores Perros tak mexicky import silnych dram derivoval v uhladeny hollywoodsky gyc - pekne pozlatko s minimalnym obsahom. Skoda. 4-5/10. [Venezia, 2008] (29.08.2008)