Pozemšťan

Čekala jsem cokoliv ... ale tohle ne ... po projekci jsem ještě dlouho seděla a přemýšlela nad tím co jsem to vlastně slyšela... Ano, hlavně slyšela, protože celý děj filmu je situován do vystěhovaného domku s jedním gaučem a krbem, ve kterém plápolá oheň. Pak je tady parta přátel, která se přišla rozloučit se svým kolegou a kamarádem, který se stěhuje, co však netuší je, co jim bude o sobě vyprávět. Je to až neuvěřitelně matoucí, člověk by mu i věřil, kdyby nevěděl, že je to JEN film s herci, režisérem, klapkou, kameramanem až po paní v kantýně. Část vyprávění o křesťanství mě dostala nejvíc, kde to autoři v jistém momentu trošku přepískli ..... a konec ...? .... byl neočekávaný. Ten kdo tenhle příběh napsal by si zasloužil metál jak oblbnout lidské chápání světa :-) (10.04.2013)

Tak jsem přece jen čekala, že budu víc nadšená, ale nestalo se tak ani z poloviny. Námět sám o sobě nebyl špatný a celé to posezení v jedné místnosti bylo taky fajn. Ale konverzace byla zajímavá tak zhruba do poloviny a pak už mně bylo úplně jedno jestli má John pravdu nebo ne:D a ten patetický závěr tomu dal korunu. Je mi to líto, ale já nesdílím takové nadšení, dokonce jsem měla pocit, že se dívám na film z osmdesátých let a ne z roku 2007. Jsem přesvědčená, že Pozemšťan měl na víc. (05.12.2013)

S prižmúrením pravého oka to možno chápať ako vzorec toho, ako vznikajú konšpiračné teórie, s prižmúrením ľavého to môže byť príbeh ľudstva a jeho pamäti v podobe jedného človeka. Akurát, keď mám obe oči otvorené nič z toho nevidím, len lacný pokus upútať, šokovať a provokovať (navyše často s nelogickým chovaním postáv a naivnými dialógmi). Pri troške fantázie (a s pomocou wikipedie) niečo podobné môže vymyslieť hocikto a úroveň šoku sa rovná hociktorému dokumentu o Nostradamovi. Takto si výnimočný film nepredstavujem. (31.12.2009)

O tom, jak strohá forma vykrystalizovaná z finanční nouze může být nejenom plně funkční, ale navíc i divácky atraktivní, asi hodně ví nezávislý (tenhle pojem je hodně široký) režisér Richard Schenkman. Svůj tvůrčí záměr díky malému, v amerických poměrech takřka malichernému, rozpočtu, metamorfoval do podoby čistě konverzačního (ve své podstatě ryze divadelního) kusu podle scénáře amerického autora sci-fi Jerome Bixbyho. Ten se byl ovšem ukázal onou nosnou částí, která je ve struktuře dobrého snímku nezbytná. Čistě konverzační sci-fi bez jediného zvláštního efektu, s prakticky neznámými herci, dodržující divadelní jednotu místa i času, odehrávající se totiž prakticky cele pouze v jedné místnosti, které je navíc v podstatě toho slova strhující, to zní až neuvěřitelně, ovšem je to fakt. Nepochybná intelektuální síla, která je ukryta uvnitř dialogů, v nichž nejde ani tak o sci-fi zápletku, ale o možnost analyzovat základní filosofické a náboženské otázky. Byť by to celé bylo myšleno jen jako umělecká mystifikace, ta významová dualita je zvláště v dnešní postmoderní době skutečně přitažlivá. Vždyť co je dnes skutečně nezpochybnitelné? Jak přistupovat k realitě podléhající přechodným vědeckým teoriím? Richard Schenkman přinesl cenný důkaz, že vskutku dobrý film nestojí na rozpočtu, rozhodující roli hraje nápad a invence. Ruku v ruce s tím natočil skutečně chytrý a moudrý film... Podobné filmy: Svět podle Prota (27.03.2009)

Pět hvězdiček za to, že jsem se nenudil a nechal se bez problémů vtáhnout do mystifikační diskuse v chatce kdesi snad na okraji pustiny. Podobných příběhů je celá řada a hra na otázky a odpovědi, které lze obtížně dokazovat i vyvracet, může trvat celou věčnost. Více než filmové plátno by příběhu dozajista slušela prkna, která znamenají svět. A přitakávám jedné z postav, že po skončení rozhovorů je dobré si pustit Star Trek... (06.09.2011)