Agent Palmer: Případ Ipcress

Připojuju se k hodnocení brejlila, s tím, že mne ta samoúčelná kamera po čase vyloženě štvala. Některé záběry jsou sice hezky artistní, ale padá na tom celý film, který tak nemá atmosféru, neustále je tím rozbíjen vnitřní syžet, takže se příběh, i když slabý, deštivý Londýn a sychravo, zcela míjí s těmito kameramanskými kousky. (13.09.2009)

Michael Caine jako tajný agent v reálnějších konturách nežli Bond. Nezachraňuje svět, nemá nadpřirozené schopnosti a stačí mu jedna dívka na celé dobrodružství. Děj příjemně odsípá a britské reálie fungují skvěle, žel Furie není moc nápaditý režisér, takže přestřelky, rvačky atd. jsou spíš špatně okoukané nežli dobře natočené...70% (20.11.2008)

Takové poselství britům: agenti jsou úplně obyčejní lidé jako vy, nakupují v samoobsluze (tehdy to byla novinka, takže Palmer je otevřen všemu dobrému novému), rádi vaří a milují se, vyplňují stohy hlášení a mají přísné nadřízené, kteří vyjadřují celou svou duší i tělem britský stát, platí za parkování, stojí na křižovatce na červenou...a občas zachrání commonwealth před superzločinci, kteří ho chtějí pokořit a zničit. Od toho jsou přece placeni. Režisér si pohrává s každým záběrem (podhledy, záběry přes rameno či přes různé otvory ve zdech apod.) a výsledkem je mile hloupoučká podívaná, která vás zrelaxuje po dlouhém pracovním dnu. Jenže když se pak na film podíváte zpětně, zjistíte, že vlastně nevíte, co se na plátně dělo, jaká byla motivace postav, proč všichni jednali tak hloupě (důležitý pásek v kamnech???). Ale to asi k tomuto žánru neodmyslitelně patří. (13.03.2009)

Harry Palmer: James Bond dělnické třídy, nakupuje v sámošce hezky s košíčkem konzervy (výhradně americké, inu gurmán) pro kolegyni agentku, kterou chce sbalit. Ano, Harry ve volnu rád vaří a poslouchá klasiku k tomu, jinak v práci spíš úředničina, akce poskromnu. Na druhou stranu, když už, tak má styl a suché hlášky a kukuč Michaela Cainea. On je to nakonec docela roztomilý film. (30.11.2020)

Jde sice o špionáž z období studené války, Případ Ipcress ale zůstává sympaticky nepolitický a zabývá se výhradně svým hlavním hrdinou. Michael Caine zde v jedné ze svých prvních velkých rolí hraje schopného agenta s poněkud osobitějším přístupem k práci, takže kašle na vyplňování hlášení a radši balí nějakou pěknou holku. Řekl bych, že z Palmerových vlastností dovedených až na samou hranici vznikl o šest let mladší film Chyťe Cartera. Tady se sází na pozvolné vyprávění s ozvláštněním v podobě častého užívání podhledů nebo umísťováním překážek před objektiv kamery - i my stejně jako Palmer nevidíme všechno, ale narozdíl od něj máme v závěru tu výhodu, že víme, kdo je oním vlkem v rouše beránčím. (26.06.2012)