Život Briana

Tak jsem teď pár minut v tichosti seděl nad klávesnicí a snažil se přijít na něco objevného, nového, co bych napsal o Brianovi, životním dílu nejgeniálnější komediální, satyrické partičky jménem Monty Python. Nejdřív jsem chtěl napsat, že to není o nesmyslnosti některých prvnků křesťanské víry, ale o všeobecné blbosti lidí nebo nějakou podobnou rádoby chytrou ptákovinu... Zapomeňte na to - pokud jste Briana neviděli, běžte a sežeňte si ho, podívejte se na něj a budete vědět svoje. Brilantní, nezapomenutelné... jestli si ani po něm nezamilujete tuhle pětku (resp. šestku) komiků, není vám pomoci. 100% "Romani ite domum" (21.06.2006)

Toto je jeden z titulov, kde pôjdem proti prúdu. Jednoducho nechápem obľúbenosť tohoto snímku. Vôbec som sa pri ňom nedokázal zabávať, ani chvíľu. Celý čas sa mi to zdalo veľmi trapné. Primitívna paródia Ježišovho príbehu. Hlúpučký pokus urobiť biblickú satiru. Nie som žiaden náboženský fanatik. Nie som bigotne veriaci kajúcnik, čo trávi celé dni modlitbami. To ani zďaleka. Ale film "Život Briana" sa mi aj tak zdal veľmi, veľmi úbohý. * (09.12.2011)

Přiznávám, že tento druh humoru mě zcela míjí. Pro mě to byla od začátku do konce nuda. Jediná vtipná scénka snad byla „Našli jsme vařečku.“ v duchu Žhavých výstřelů. Přesto kvůli těmto pár vteřinám vtipu předtím museli minuty pobíhat vojáci sem a tam. Nechápu. Samotný nápad karikovat život Ježíše jde naprosto mimo mísu. Duchovní věci, které nemají jednoznačnou interpretaci lze těžko vystavovat kritice, natož je parodovat. Než něco paroduji, musím přeci vědět, co chci parodovat. Tady mi smysl trochu uniká. Když paroduji konkrétní film nebo knihu, divák si za konkrétní scénou něco vybaví a přijde mu to pak vtipný. Těžko lze parodovat věci, které nejsou jasně uchopitelné a které si každý představuje jinak. Už samotná myšlenka parodovat symboly duchovního života milionů lidí mi nepřijde jako dobrý nápad, ale spíš jako hloupý vtip. Odhlédnu nyní od základní myšlenky filmu, kterou považuji za zcestnou a podívám se na konkrétní scénky. Hned, jakmile divák pochopí styl humoru, který se zde prezentuje (stačí hned první scénka s narozením), stávají se všechny vtipy očekávatelné. Některé scénky bych tu přirovnal k situačnímu humoru založenému na doslovnosti ve stylu TeleTele (např. sebevražedné komando na konci). Rozdíl je v tom, že humor TeleTele si alespoň na nic nehraje a od začátku říká divákovi. „Takhle to děláme a víme, že jsme trapní.“ na to lze přistoupit a člověk se pak občas i zasměje. Kolikrát víc těm „blbcům“, kteří to hrají a dělají si srandu sami ze sebe než samotným scénkám. Bohužel film Život Briana se staví do pózy rádoby intelektuálního humoru, na což u spousty scének přistoupit nelze a budí tak ve mě trapné rozpaky. Jsem alespoň rád, že se autoři vyhnuli fekálnímu humoru, který sem tam už chvílema také čekal. Abych jen nekritizoval, některé scénky byly i lepší. Např. debata o tom, co vlastně Palestině přinesli rímani, byla vtipná. Bohužel dobrého jako šafránu. Ani nápad utahovat si z života a chování lidí ve starověké Palestině mi nepřijde jako rozumný. Kolik lidí asi ví o tehdejších poměrech a kultuře. Historii bychom se neměli posmívat, ale hledat v ní poučení. Teprve když jí pochopíme, dělejme si srandičky. Tento film nejsem schopen hodnotit pozitivně, protože místo úsměvu ve mě probouzel spíše pohoršení. (15.10.2010)

Život Briana je můj nejoblíbenější pythonovský film. Snad proto, že byl úplně první, který jsem viděl, snad proto, že je v něm specifický pythonovský humor doveden k dokonalosti, snad proto, že má nejštiplavější povahu a nejvíce lidem leží v žaludku (ačkoli nepochopitelně)... Life of Brian je dokonalá satira! Nejen na náboženství, ale především na jeho průvodní jevy, od fanatismu ("An ubeliever! Persecute! Kill the heretic!!") až po stádnost a slepé následování ("You're all individuals. - (sborově) Yes, we're all individuals..."). Terčem posměchu jsou náboženští vůdcové, politici, prázdný symbolismus atd...atd... Humor Terryho Jonese, Johna Cleese...a spol.. je natolik jedinečný a originální, že ne každému se musí líbit, ale ani ve snu bych neřekl, že je stupidní, trapný nebo dětínský. Je účinný... A moje nejoblíbenější scéna? "Romanes eunt domus..." (08.09.2006)

Bloody Good! Typický Monty Python, ať už se jedná o skeče z Létajícího cirkusu nebo filmy. Vypointované scény takřka geniálního statusu (ukamenování ve jménu Jehovy, lekce latiny od centuriona, je tady něco směšného na jménu Pyjus Čůrus, žalářníci) vs. hluchá místa, která se nejspíš trefí do noty jen úzké skupince lidí (rozumějte autorům), ale těch je v Bvianovi naštěstí poskrovnu.. Takže, než naposledy vyjdete ze dveří, vezmete si jeden kříž a postavíte se do řady nalevo, tak vězte, že náboženství je jen fraška v Zeffirelliho kulisách, co je plná nedorozumění, falešných proroků a nedobrovolných mesiášů a k chvilkovému sjednocení dospěje jen tehdy, když si z něho utahují. Pochvala Petru Paloušovi za odvážné a přitom velmi trefné užití výrazu "nepičuj" při tvorbě titulků.. (24.01.2011)