Až do města Aš

Původně to měl být dokument, ale postupně se přerodil v celovečerní hraný film. Obsazeny byly neherečky a neherci, všechno působí velmi autenticky, občas se zablýskne scéna jak z dob slávy československé nové vlny, ale jsou tu i nějaká ta „ale“. Zatímco úvod z vesnice u Bardejova nám řekne o vyrůstání v cikánské komunitě víc než celý Šulíkův Cigán, po přesunu na daleký Západ už se neděje nic, co by divák nečekal. Všechno jde po očekávané cestě a příběh lehce nudí. Ze dvou hlavních hrdinek je ostatně zajímavější ta Ukrajinka, jenže má mnohem méně prostoru než hlavní romské děvče. Nehledě na to, že kvůli jejich hereckým limitům film stejně nemohl jít moc do hloubky. Přes nepochybný potenciál u mě průměr (50%). (05.07.2012)

Obdivuji kuráž, s jakou mladá autorka vsadila na veristickou observaci, ale u toho můj respekt vůči filmu začíná i končí. Syrový styl, místy smazávající hranici mezi dokumentárním a hraným (stejně jako hranici mezi utlumenou a žádnou dramaturgií), slouží příběhu, jehož směr a (nijaké) vyústění dopředu lehko odtuší každý divák, který viděl nějaké sociální drama. Koncepčně není film úplně doladěný. Introspektivní animované sekvence, s oblibou používané v performativních dokumentech, jsou v rozporu s neempatickým sledováním protagonistky v hraných scénách. Postoj režisérky k Dorotě rozpačitě přešlapuje mezi „může si za to sama“ a „můžou za to druzí“. Václavova Cesta ven se v tomto smyslu vyjadřuje i za cenu jistých zjednodušení jasněji a úderněji. Vyjma jedné nepříjemné, ač nikterak explicitní sexuální scény nám film navíc nedává naplno zakusit svrab a hnus, do kterého hrdinka zabředla. Jako výpověď o neusměrňovaném dospívání zůstává Aš v míře otevřenosti daleko za srbským Klipem nebo izraelským Šestkrát. V kontextu slovensko-české kinematografie záslužný pokus o něco jiného, v kontextu současných festivalových dramat nic nového. 50% Zajímavé komentáře: Radko, Havenohome, Sandiego, Anderton (21.07.2014)

Až do mesta Aš je na slovenské pomery dosť odvážny a originálny projekt. Hlavne ale svojim námetom. Slovenský minimalizmus a realizmus, akým sa prezentuje mladá režisérka, ale nezakryje ten náš klasický kinematografický amaterizmus, prítomný v každom našom kinofilme. V tomto filme je to zvuk a občas aj kamera, ktorá sa snaží byť tak dokumentaristicky rozkývaná a zastrená, až občas nevieme, čo sa deje. Je to škoda, pretože taký Fassbinder a Kaurismaki dokázali svojim lacným, minimalistickým dielam so statickou kamerou dodať omnoho väčší filmový feeling. Animované vsuvky vzbudzujú vo mne pocit, že sa pozeráme na študentský avantgardný film a to rozhodne nie je pocit, ktorý by som chcel mať z filmu, s ktorým chceme súťažiť o pár mesiacov o plešatca. Nemáme šancu. Súhrn dojmov je ale nakoniec kladný. (06.12.2012)

Žádná tragikomedie, žádný časosběr, žádná naděje. Ivana Grófová natočila velmi drsnou, syrovou a naprosto bezvýchodnou sondu do osudu žen - cizinek v západočeském pohraničí. A více než o prostředí textilní továrny jde o to, kam jejich cesty vedou poté. Nightcluby, silnice, herny a bary. Poměrně civilní pohled na počátek nového života v odcizeném prostředí se mění v silně expresivní až psychedelickou vizi naprosté ztráty zábran způsobených tíživou životní situací. Letmo načrtnutý příběh se mění v pásmo obrazů vrcholné zvrácenosti a momentek ze dna lidské existence a důstojnosti. Originální animace tento burcující účinek ještě znásobují. V našem kontextu jedinečný počin, který skutečně dává najevo, že slovenský film se probouzí a nachází svoji sílu v polodokumentárně-realistickém pohledu na sociální témata. Zde zatím dosáhl vrcholu. (30.06.2012)

1) Slovenský film, za ktorý sa oplatí zaplatiť vstupné do kina..........2) Prvý vydarený slovenský artový film (Liovej Dom nevnímam ako vyslovene artový film, svojou dramaturgiou je atraktívny aj pre mainstreamového diváka, a Fornayovej Líštičky sú síce artový festivalový film, ale najhorší možný.)..........3) Obraz rómskej osady (aj keď len na chvíľku) konečne nadobúda v slovenskom hranom filme realistickú podobu (takto mal byť natočený Šulíkov Cigán)..........4) Popri Jurajovi Chlpíkovi sa konečne medzi slovenskými kameramanmi (nielen najmladšej generácie) objavuje niekto, kto rozmýšľa nad estetickou úlohou kamery vo filme. Je to kameramanka Viera Bačíková. Kamera je najlepšie zvládnutý a najprínosnejší prvok filmu.................................K negatívam..........1) Herci si hrajú všetci svoje husle. Najlepší sú úplní naturščici v podobe tiet vo fabrike a na ubytovni. Hlavná hrdinka nie je dobre vybratá, je toporná, ale to už je problém réžie..........2) Miera neuveriteľných momentov sa blíži k nebezpečnej hranici. Napríklad to, že osemnásťročná pomerne good-looking baba netuší ako baliť chlapa. Ďalej to, že také mladé baby balia samých starých štrbavých chrenov. Ak je to skutočnosť, chýba jej vo filme nejaká hlbšia motivácia. Vyskytnú sa aj toporné scény, ktoré by si zaslúžili vybudovanejší dramatický priebeh. Spomeniem aspoň vyhadzov z čínskeho obchodu..........3) Film asi v polovici stratí gradáciu a ťažko to ospravedlniť nejakým zámerom, že tvorcovia chceli navodiť letargickú a ubíjajúcu atmosféru príbehu. Prvá polovica je teda silnejšia ale takýto deziluzívny film by si zaslúžil zdrvujúcejšie finále. Záverečný fór so svetelným pútačom teda nemá svoju silu..........4) Film je surový hlavne kvôli kamere (vyprázdnené kompozície, nečisté zábery cez rozostrené objekty, neelegantné prerámovávanie) už menej kvôli strihu, ktorý množstvo surovosti odstráni v elipsách (a často to pôsobí nie ako sujetový zámer ale skôr ako keby odstrihnutý materiál nepôsobil autenticky a preto musel ísť zo zostrihu von)..........5) Časť filmu točená na mobil nemá svoju motiváciu, práve naopak pôsobí neuveriteľne. V daných situáciach by si určite hrdinka nič na mobil netočila..........6) Animované pasáže sú dobré v prvej polovici, keď nezachádzajú do prvoplánovej popisnosti ako ku koncu (rohatý čert už bol fakt dosť zbytočný)..........................Záverom. Je to zďaleka najpozerateľnejší počin v slovenskej kinematografii za tento rok a spolu s Liovej Domom asi aj to najlepšie, čo sa tu natočilo od čias Šulíkovej Záhrady (v hranom filme).......................S odstupom času musím ísť minimálne o jednu hviezdičku dole. Môj pôvodný nadšený komentár je viac výsledok popremierového kolektívneho nadšenia, ktorému sa na Slovensku ťažko vyhnúť. Tento film nie je ani zdaľeka taký dobrý. Opäť zdôraznujem, že v jednotlivých zložkách je mierne nadpriemerný, ale v celku sa zase jedná o ľutovací nihilizmus vlastný slovenskému driáčnickému realizmu. (13.08.2012)