V lepší společnosti

Chaotický. Ale děsně! 1971, 1972, pak už se léta a měsíce přestaly počítat a divák okamžitě ztratil pojem o čase, fakticky o čemkoliv. Skáče se jen po těch jakože nejfatálnějších, zpravidla kýčovitých událostech, který se přitom zákonitě odbývaj, a nakonec All Good Things působí jako prototyp totálně zpackanýho minimalistickýho snímku. Logice věcí bohužel vůbec nepomohly ani řemeslný výkony Kirsten s Ryanem; ba ani fakt, že je to celý založený na skutečných událostech. (27.08.2012)

Jak se tak dívám tak tento film se lidem moc nelíbí, ale mě osobně mě velice zaujal. Tento příběh je pro mě velice emotivní a ukazuje nám příběh inspirovaný pravdivou událostí, o které si můžeme představit, jak to asi ve skutečnosti dopadlo, i když to asi všichni víme. Kirsten Dunst roli Katie ztvárnila věrohodně stejně jako Ryan Gosling, který se stává velice dobrým umělcem. (26.02.2012)

Velmi zdařilé zpracování jednoho podivného příběhu. Spoiler: Zajímalo by mě jen, co na tenhle film řekne dosud žijící Marks, který ač nebyl oficiálně obviněn, tak je ve filmu jasně vinnen. Konec spoileru. Ryan Gosling je fakt hodně zvláštní herec, postavy sociopatů zvládá opravdu na jedničku a i zde tomu není jinak. Kirsten taktéž výborná a dokonce i samotný Langella budí respekt. Za mě čtyři hvězdy neb jsem od filmu nemohl odtrhnou oči a napjatě jsem očekával finále, které sice nebylo úpně strhující, ale nedá se říct, že by zklamalo, spíše solidní nadprůměr. (21.06.2011)

Tady se Jarecki teprve rozkoukával. Mistrovskou partii sehrál až se skutečným Durstem v pozdějším dokumentu. Podařilo se mu typově přesně obsadit několik vedlejších rolí. Gosling sem však úplně nepasuje, protože je to pořád ten sympaťák a idol žen, jenže Durst by měl být především podivín. Film navíc svaluje až příliš viny na jeho otce, který byl jistě velké hovado, ale za svoje činy by měl být v první řadě odpovědný každý sám. (06.10.2020)

V prvom rade musím poznamenať, že snáď prvýkrát sedí na film viac "preložený" názov ako ten pôvodný. Tak All good things začína veľmi zľahka, príjemne, síce v pozadí divák eviduje, že ide o niečo viac, ale myslím, že je príbeh dávkovaný celkom zaujímavým spôsobom, a teda prvoplánovo neodkrýva všetko okamžite. Je všeobecne známe, že intenzívny negatívny zážitok v období detstva môže dieťa nepríjemným spôsobom poznačiť na celý život. Hlavne ak sa jedná o nepríjemný zážitok v rodine, ktorá stavia viac na obchodných vzťahoch a chovaní dedičov než na emocionálnej blízkosti a podpore (hoci rodinnej podpory v rámci tutlania bolo neúrekom). Nakoniec to dieťa môže ostať napríklad poznačené spôsobom ako hlavná mužská postava v našom prípade. Až sa čudujem ako skvele to Gosling opäť dal a umožnil mi vytvoriť si k jeho postave všetky negatívne sympatie aké existujú. Súhlasím, že najmä herecké výkony ústrednej dvojice sú silným ťahúňom filmu, no na druhej strane nezatracujem ani samotný príbeh. Hoci posledných 40 minút na mňa pôsobilo skôr nezáživne, čo teda znížilo aj moje hodnotenie. Vo svojej podstate som však celkom spokojná a priznám sa, že film som si pozrela v prvom rade preto, že v ňom hral R.G. (29.10.2014)