Trhliny

Film Trhliny mě nijak zvlášť neuchvátil, možná jen tím, že jsem od něho očekávala zázraky, ale ty se nakonec nekonaly. Hlavní role velmi pěkně zahraná, ovšem téma dívčí školy skýtalo mnoho míst, kdy se prakticky nic nedělo a jen jsem čekala, kdy už se to pohne, ta místa nešla ani nějak prorozjímat čímsi hlubším. Knihu jsem nečetla a možná v ní by se dala najít náplň pro ona inkriminovaná místa a narážky, které nebyly nijak dotažené jako rozdílnost náboženství mezi nově příchozí a ostatními, čili úplně zbytečné. Ve většině případů bývá lepší nejdřív vidět film a pak přečíst knihu, v opačném pořadí bývám pravidelně zklamaná, tenhle film mě dokázal zklamat i bez předchozí četby a rozhodně podruhé už se na něj nepodívám, ke knize bych se nechala přemluvit. (31.01.2012)

Neskutečně silné cosi, snad bez jediné mužské postavy (takový opak Master & Comander), jenže... Sakra... Ta gradace, ta úchvatná kamera (některé scény je prostě potěcha sledovat, neb jsou úchvatně a takřka dokonale nasnímány a to se ani nemusí zrovna jednat o Evu Green nahou plovoucí za měsíčku), děj je super a člověk si ani nemá šanci všimnout že se to odehrává v pár místnostech, louce, lesíku a jednom tentononcu na skákání do vody. Výborně mě překvapili herecké výkony, kde se krom Evy Green ve výborném světle ukázali i dívčiny Temple a Valverde. Závěr filmu neskutečně graduje a přináší nečekané mrazení v zádech (obzvlášť ten souboj pohledů!). A... A vůbec, mám slabost pro filmy z prostředí internátních škol a tady se k tomu přidává i dosti zajímavá citová linie. " Nezůstane nic než... Rozklad této nádherné trosky, nezměrné a nahé. Osamělé vrstvy písku rozloží se v dáli... " PS: co se skvostného vizuálu týče - Ridleyho potěr se pozná. PPS: já zapomněl velebit hudbu? hanba mi! (08.05.2013)

Tam kde je Eva Green bývá i výborný herecký výkon v kategorii ženy, Trhliny nejsou vyjímkou. Ze začátku jsem si říkal, že zase čumím na nějaký babský čajový dýchanek, ale film, díky skvělé psychologické postupce zvyšuje adrenalinek v krvi. Závěrečná scéna je silná, ale úplně top byl ten pohled Evy Green, ještě teď ho mám před očima, takhle nějak se tváří naše temné já. (26.03.2013)

Dramatické, zlé, temné, předpojaté, uzavřené, klaustrofobické, šílené, manipulativní, ovlivněné. Zvlaštní dramatický příběh z prostředí internátní školy pro dívky, kde je uzavřená skupina skokanek, nová španělka, kapitánka týmu a učitelka, která celý svůj život prožila v internátní škole. Do toho zvláštní láska a chtíč. Konec překvapující, i když tolik zase taky ne. Skvělé prostředí i hudba. Co se týče hereckých výkonů Eva Green podala obdivuhodný výkon. Film, který není moc pozitivní. ..skoky do vody na jaře? Blázni, fakt! (03.08.2010)

Dívčí škola z minulého či předminulého století, zkrátka z doby, ve které se tyto příběhy ze staré Anglie obvykle odehrávají. Žačky jsou oblečené do ohavných stejnokrojů a učitelky jsou staré, vrásčité a upjaté do svých korzetů a důstojnosti. Jako divoká lilie mezi bodláky se mezi nimi vyjímá „slečna G“. Její nekonvenční krásu a nespoutaného ducha žačky bezmezně obdivují a učitelky tolerují – i když s nesouhlasně sevřenými rty a pohoršeně se chvějícím chřípím. Při pohledu zblízka je ale patrné, že tenhle poetický výjev z anglického venkova má značné trhliny. Drobná šikana se občas povážlivě zvrhne a slečna G svýma pozoruhodnýma očima hypnotizuje dívky jako šelma vyhlédnuté oběti. A každého predátora nejvíce dráždí oběť, která se nevzdává… Jordanu Scottovi se podařilo natočit slušně temný komorní příběh, který se naštěstí nepokouší o analýzu ženské duše, ani si nepřisuzuje povinnost předat divákovi nějaké hlubokomyslné poselství. Zato však v člověku hezkou chvíli rezonuje jako chvění vysokého tónu, které zní v uších ještě dlouho potom, co nastalo ticho. (30.03.2012)