To byl zítra flám

Je o mně všeobecně známo, že hamouním. Hamty hamty, ať mám víc než tamty, syslík hadr, Harpagonovo větší brácha a tak dále, a tak dále. Proto když stahuji cosi, co má dostupné i pokračování, jedu to v bloku, naprudko a drsně, abych pak uspokojen usnul s pocitem dobře provedené krádeže. Prostě si po té ,,share" dřině spinknu a zdá se mi o plných spížích, naducaných trezorech a zajištěné budoucnosti. O to větší je pak zklamání, když druhé a další díly odhazuji do treše, aniž bych je sebeméně použil. K meritu věci - právě kvůli tomu jsem si povzdechl u likvidace druhého dílu momentálně komentované záležitosti. Dle všech ukazatelů je totiž ještě řádově horší, než zítřejší flám číslo jedna. A již u něj jsem, slušně řečeno, nebyl zrovna nadšen. Jde o skutečně horší variantu pubíkprdkrk komedie, při které mi v koutku cuklo snad jen proto, že se hemifaciální spazmus hlásil o pozornost. (11.04.2018)

Nejpodhodnocenější film letošního léta, jenž zcela podle očekávání narazil u "seriózních kritiků" a intelektuální šlechty. Proč? Odpověď je nasnadě. Protože se tu blije na veverky, chlastá do němoty s plyšovými medvědy, "posiluje" s roštěnkami navlečenými v módních hitech let osmdesátých a učůrává z takových odkazů, jakými jsou Alf v televizi, plakáty se Super Mariem a snědá barva Krále Popu. Přes tuhle nálož popkulturních odkazů a jednoduššího humory si někteří prostě nechtějí připustit, že toho Corddry, Robinson, Cusack a Duke řeknou o životě stejně, jako hoši z Hangoveru, a ještě přihodí i řádnou porci nadsázky a uvědomění, která vyeskaluje v jedno z nejzábavnějších komediálních finále posledních měsíců. A "running joke" s rukou je jednoduše geniální. (24.06.2010)

Prozatimní komedie roku? Nejspíše ano. Něco takového jsem tušil už oři obsazení Johna Cusacka. Ten chlap prostě neumí šlápnout vedle. Logické nesmysly, co se hrátek s časem týče neřeším. Bavil jsem se celou dobu. I ty nejotřepanější a nejnechutnější vtípky (where did the squirrel go?) jsou zde dovedeny k mé maximální spokojenosti. Díky výletu do osmdesátých let dává Hot Tub Time Machine vzpomenout na takové hity, jakými byly komedie s rodinou Griswoldových. Některé scénky se mi tak zaryly do paměti, že si je raději připomenu vždy, když vidím komedii z opačné poloviny měřítka zábavnosti. Martinu Navrátilovou, Black Eyed Peas ani "I'm his father" mi z hlavy jen tak něco nevymaže. Královská podívaná i po několikanásobné projekci. (23.12.2010)

Zhruba do půlky překvapivě v pohodě, pak už ta zábava šla z kopce dolů. Což je zajímavý, člověk by řekl že ta pravá sranda vypukne až co ti čtyři ptáci vylezou z výřivky na zimních radovánkách v roce '86... No každopádně jako celek je to celkem ucházející komedie o navrácení se v čase zpátky tam, kde ještě život nestál za úplnou hovnosračku. Říkám, ujde to. (16.07.2010)

Ale jo, bavil jsem se, slušná komedie založená na v poslední době typickým příběhu ztroskotanců ve středních letech, který chtěj něco změnit a tak vyrazí na výlet, ale tady místo nějaký komediální road movie je neplánovaná cesta do minulosti po vožrání se ve vířivce a až tam je teprve pařba, drogy, sex a hippie společnost. Šlo by to trochu přirovnat k Pařbě ve Vegas, ale to je ještě o level výš, tohle mi tu a tam přislo i krapet trapný, ale každopádně mě čtyřka Cusak, Corddy, Duke a Robinson pobavila (21.06.2010)