X-Men: První třída

Začal bych vtipem: Víte, který X-Man má nejlepší schopnosti? Matthew Vaughn - umí točit skvělé filmy. ____ Velkým filozofickým tématem je čas. Podle svatého Augustina dokonce žádná definice času neexistuje a ve skutečnosti nevíme, co přesně čas je. Čas je velice zajímavý i z hlediska kinematografie, protože když se na všechny filmy, co kdy byly natočeny, podíváme skrze čas, zjistíme, že existují vlastně jen tři druhy filmů: (i) první skupina, do které patří First Class, nějakým způsobem kombinuje minulost s budoucností. First Class například jedinečným způsobem spojuje někdejší studenoválečné rozbroje s nedalekou budoucností genového inženýrství. Ten film si možná hraje na to, že se odehrává v nějakém konkrétním období, ale spíš dává dohromady minulost s budoucností, čemuž nasvědčují i karikatury politiků a vojáků na jedné straně vedle zcela plastických mutantů na straně druhé. Jsou to dva odlišné světy, dvě množiny, které někdo akorát splácl dohromady. Do stejného ranku patří většina scí-fek: nelze si nevšimnout, že většina velkých sci-fi filmů je zároveň neuvěřitelně nostalgická, třeba Gattaca, Počátek, Brazil nebo Blade Runner, což jsou všechno filmy, které nějakým způsobem propojují minulý noir s budoucí sci-fi. (ii) Nesmírně zajímavá je z hlediska času také druhá skupina filmů, která je opakem skupiny první. Sem patří konzervativní a „čisté“ pozdní snímky Eastwooda či Petera Weira nebo třeba Costnerův western Krajina střelců. Na ten se dá nahlížet dvojím způsobem: buďto jako na film, který zaspal dobu, protože přijít v době postmoderních žánrových her s něčím tak nostalgickým a zastaralým značí, že tvůrci jsou těžce mimo současné trendy, ovšem nabízí se tu ještě druhý pohled, který v tomto filmu vidí naopak ohlášení věcí příštích, kdy postmodernu nahradí něco klasičtějšího a filmy jako tento budou opět v kurzu. Nakonec na těchto sinusových cyklech je založen celý náš svět: pravice střídá levici, léto zimu, expanze kompresi, pokles růst, střídmost (renesance, klasicismus, realismus) živelnost (středověk, baroko, romantismus) atp. Proto je vždycky otázka, jestli u filmů jako Krajina střelců zaujmeme postoj „tento film patří do minulosti“, anebo „tento film ohlašuje budoucnost.“ Filmař, který točí v době složitých narativů lineární filmy, tak může být nazván konzervativcem i průkopníkem. Oboje varianty jsou možné (byť samozřejmě převažuje spíše první pohled, který takového filmaře posílá do starého železa). Lekce z předešlých řádek je, že neexistují filmy odehrávající se jednoduše v minulosti, současnosti, či budoucnosti. Věc je složitější. (iii) Třetí skupina, ta nejméně zajímavá, zahrnuje filmy, které se odehrávají v současnosti a jsou poplatné i jejím normám. Nemusí být vyloženě špatné, ale z hlediska času jsou jen málo zajímavé. Nejsou ani kombinací minulosti s budoucností jako první skupina filmů (aneb dualitou k jednotě), ani nerozlišitelným kmitáním mezi minulostí a budoucností (aneb jednotou k dualitě) jako ta druhá. (08.09.2011)

No panečku, už jsem začínal ztrácet naději, že ještě někdy uvidím film na motivy komiksu, kterej mě nepřestane nudit od první rvačky. Jistě, i zde je patrná přehnanost soubojů a chování. Na druhou stranu uvěřím radši tomu, že mezi námi mohou být lide s mutací, než tomu, že někde ve vesmíru žije Thor s jeho bráchou a na zemi je Kapitán Amerika zrozený z vědeckéhe experimentu... (14.08.2012)

Tak nějak nedokážu dát pět hvězd, a to především pro to, že jsem k X-Menům neměl nikdy větší vztah. Filmy byly fajn, ale nikdy jsem si neřekl, jako třeba u Watchmenů, že jsou boží a já budu žrát každý film, který bude mít v textu X-Men. Každopádně mi nevadili a to byl taky důvod, proč jsem se pustil do tohodle filmu. Nicméně musím říct, že tenhle film je asi to nejlepší, co X-Meny potkalo, protože kromě skvělých herců je tu i naprosto perfektní příběh, který, pokud neznáte předlohu, nevíte, jak se v dalších okamžicích bude vyvíjet. A že se nakonec vyvine jinak, než je u amerických filmů zvykem? To už je taková třešnička na samotném dortu. Jestli jsem před chvílí tvrdil, že herci jsou skvělý, tak jsem to řekl málokrát, protože oni jsou opravdu boží. Snad každý, kdo se ve filmu objeví. A že se jich tam objeví hodně. Ta minutová scéna Hugh Jackmana je třeba naprosto boží. Stejně tak i samotné efekty, trošku mě mrzelo, že jsem k X-Menům neměl větší city. Pokud ale vznikne další film, což by se klidně mohlo stát, budu přemýšlet i nad samotnou návštěvou kina. Nějak se ty city ve mně probudily. (29.12.2012)

Celý štáb zamířil do Zátoky sviní na Kubě, aby předvedl po vzoru filmu Forest Gump, jak lze také vylíčit naše po čertech temné dějiny, konkrétně Karibskou krizi. Zatímco soudružky o plyšovém Beastovi, klackovitém Xavierovi a měňavé Raven zarytě mlčely a do hlav nám vštěpovaly, že to všechno vyřešil sám velký Chruščov s Johnym F. K. (přitom jsem si nikdy nevšiml, že by byl mutantem, na rozdíl od Chruščova). Soudružky přiznaly jen magnet a vážku a to ještě v dost blbé formě. Jsa tedy nevyzbrojen, přivítal jsem tento film s povděkem. Vtípek s Wolverinem (řečí milovníků dabingu Rosomákem) se líbil, i když byl krátký a trochu suchý. Od školy uběhlo mnoho vody, a jak jsem díky filmu zjistil, těch sviní v zátoce přibylo víc. Naštěstí vše dobře dopadlo ve smyslu prequelu. Ano, podařilo se jim ukázat ty toužebně očekávané spojitosti mezi některými budoucími hrdiny a jejich adolescentními předobrazy. Ale abych si dál neplácal játra, tak film si rozhodně nenechte ujít. Splňuje to mnoho kriterií, proč jít do kina. (10.08.2011)