Taxík

Kdopak by neznal Aleše Hámu - pochcanou slámu a jeho blikající taxík. I já jsem měl tu možnost ho párkrát v televizi zahlédnout. Nijak ohromen nejsem. Stojím si za tím, že je to pouze všední vědomostní soutěž, kde je odlehčená atmosféra a nevšední prostředí. Háma ani taxík mi vyloženě adrenalin nezvedali, ale rád se bez nich obejdu. Hvězdička. (26.06.2013)

Dobrý námět, sympatický Aleš Háma a ještě se k tomu člověk něco dozví, nebo naopak uchlácholí svoje ego, že ví něco, co ostatní ne... Jenom mi vrtá hlavou, jak se Aleš dokáže soustředit na dopravu, na otázky a na cestu - přece jenom už s Taxíkem projezdil dost měst a v každém se musí vyznat, to tam má nějakou navigaci nebo tak dobrý orientační smysl?... (29.05.2011)

"....nastoupí nic netušící lidé..." - proč jen tomu nevěřím?? Myslím, že to je všechno tak náhodné, jako když tehdy v Caruso Show zastavili na ulici někoho, kdo zpíval naprosto skvěle, měl připravenou písničku a ještě byl ochotný s tím jít pak před kamery. Dobrý nápad, někdy zajímavé otázky, ale určitě ne náhoda. (14.02.2012)

Ze zajímavého nápadu vznikl nový koncept soutěžního pořadu, který ovšem vydrží maximálně na několik svezení. Pak začne nudit. Formát je totiž stále stejný a jediné, co po několik dílech dokáže pobavit, je občas vtipný moderátor, což se bohužel ne vždy povede. Hmm tak dvě hvězdy, sám vlastně v reálu taky taxíkem nejezdím. :-) (19.03.2019)

Představuju si, že jsem z nějakého záhadného, nepochopitelného důvodu v Praze, potřebuju se někam přepravit, třeba do Bohnic, a protože mám peněz víc než krvinek----------------------------------------------------- ach, omlouvám se, u této představy jsem se zasnila. Zkrátka: příjezdovou cestu mám vydlážděnou mincemi (padesátikorunami), barák vytapetovaný pětitisícovkami (existují vůbec bankovky takové hodnoty?), v bazénu místo vody eura a už nevím co s prachama, proto se k cestování po té Prazééé rozhodnu využít služby nějakého motorizovaného zloděje. Zahlédnu taxíka, mávnu na něj a připravím si mapu nebo GPS za účelem kontroly trasy... což mi bude k hovnu, bo se v tom blbě orientuju. Vlezu do tága, které k mému úžasu uvnitř začne blikat jak kolotočářský stroboskop a ozve se "příjemně" kvílivý zvuk alarmu. Zděšeně se pokusím vyskočit z vozu, ale v záchvatu paniky nemůžu najít kliku a taxikář beztak možnost úniku zablokoval. To už se ke mně otáčí jeho hlava, zkrášlená pitomou čepičkou a pod ní potměšilými očky pomrkává ksicht Aleše Hámy. A hned prý, že za jízdu nemusím platit, dokonce se můžu dočkat několika usmolených tisícovek - stačí nebýt úplný idiot. Zpočátku padají otázky typu: "Nebe je modré. Jakou barvu má nebe?", ale postupně přituhuje: "Jaké je hlavní město Barmy." Chci se poradit s přítelem na telefonu, ale nemám tydlifon ani přítele! Nevadí, poradí nějaký náhodný kolemjdoucí - Háma zastavuje u komatózní hromady smradlavých hadrů, ze které se v odpověď ozve: "Gchrgh bleéu šššbůůůra?" Zní mi to jako bangladéština a označím tedy větu jako pravděpodobnou odpověď. Špatně! Mám poslední život a na kontě nulu, ale Háma mi velkoryse nabízí tuto částku zdvojnásobit. Chvíli váhám, přece jen mít jednu nulu nebo dvě nuly, to je rozdíl... Ale co, je to hra, jdu do rizika! "Jaká je čtvrtá nejvyšší hora Bhútánu?" Roztrpčeně opouštím Alešovo tágo a říkám si, že čas od času není špatné se v něm svézt, akorát to rychle omrzí. 50% (21.10.2011)