Zagros

Reach for the Sky je dramatickým životním příběhem skutečného pilota Douglase Badera, který kvůli nehodě přijde o obě nohy. Přesto se vrátí do služby v RAF, během 2. světové války srdnatě dále bojuje s Němci v bitvě o Británii a ještě patří k těm nejlepším. Jeho životní příběh je u nás známý prakticky jenom znalcům a nadšencům (viz 58 jen hodnocení k 24. 5. 24), což je velká škoda, protože si pozornost a doporučení rozhodně zaslouží. Samotný film také nedopadl vůbec špatně. Ač je reálný příběh dostatečně dramatický, určité úpravy a další dramatizaci pro potřeby filmu doznal. Nemusí to sedět každému. Za to se ovšem také tvůrci v úvodních titulcích omlouvají. To jsem viděl snad vůbec poprvé. :-) V rámci žánru filmu není moc co vytknout. Jde o klasický válečný film, kdy není nouze ani o letecké bitevní scény, které působí autenticky. Osobně mě štval jen samotný hlavní hrdina, jeho přílišná ukecanost, občasné machrování a některé jeho životní postoje. Nicméně kdyby takový nebyl, asi by nezvládl to, co zvládl. Takže si zaslouží obdiv, stejně jako tvůrci tohoto téměř neznámého snímku. Dávám čtyři velké hvězdy a znovu jej doporučuji.

Hlavní nádraží pro mě byl první ryze Egyptský film a jsem překvapený, jak dobrý byl. Rozhodně to není pro každého. Je to spíš na rozšíření obzorů a pro fajnšmekry, kteří se rádi mrknou i mimo tradiční tvorbu. Dokáže ale zaujmout, lehce napnout, místy pobavit a především výborně zobrazuje Egyptské reálie. Bavilo mě prostředí Káhirského nádraží (vypadá to skoro jako hlavní nádraží v Praze :-)) a v něm pestrá paleta postaviček. Každá z nich se v tom mikrosvětě snaží prosadit a urvat si své místo na slunci. Příběh se nejvíce zaměří na dvě z nich. Jeden nevybouřený blázen, jedna kráska (Egypťani mají hodně jiný vkus), jedno odmítnutí a už to jede. Mimo osobní rovinu příběhu dokázal Júsuf Šahín, režisér a představitel hlavní role v jednom, dostat do snímku ještě sociální kontext a nadstavbu… Každý se musí nějak živit. Ženské prodávají na černo limonády, někdo roznáší noviny a nosiči kufrů se snaží založit odbory, aby je šéf tolik neodíral. Jsem za tento netradiční filmový zážitek rád a rád jej i doporučím dál.

Červená řeka je správný western jak má být. Jde o takovou chlapskou romantiku, která je vcelku dle tradičních šablon, ale příběh dokáže napnout a nakonec i překvapit. Po krátkém úvodu se osadník Dunson rozhodne dopravit svá obrovská stáda dobytka k obchodníkům, kteří jsou až na druhé straně Amerika a začíná tak několikaměsíční strastiplná cesta. Během cesty není o dramatické situace nouze… sucho, déšť, boje s Indiány, hádky, krádeže, útěky, souboje a to všechno kovboje vyčerpává. Vztahy jsou čím dál tím napjatější a lehce se mění charaktery, což vede ke konfliktům. John Wayne to zvládl opět bravurně, navíc jeho hlavní postava není žádný absolutní klaďas, ale má své mouchy. Vyvíjí se a místy jsem nevěděl, co dalšího udělá. Zdatně mu sekundoval Montgomery Clift v roli nalezence. Byla to vůbec jeho první role a zvládl ji rovněž skvěle. K plusům musím také připočíst nádherné exteriéry a odvahu natáčet s tak obrovskými stády. Mnohokrát jsou ve filmu záběry se stovkami kusů dobytka a vše působí naprosto autenticky. Klobouk dolů před všemi tvůrci a velké čtyři hvězdy k tomu.

S Ponorkou jsem se ponořil do filmu a do příběhu stejně jako ponorka do oceánu a měl jsem také velký problém se po skončení filmu vynořit. Ta stísněná atmosféra z uzavřených prostor uprostřed válečného nebezpečí a navíc hluboko pod hladinou, byla vytvořena mistrovsky. Stejně jako posádka uvnitř ponorky ani já jsem občas nemohl popadnout dech. Výtečné obsazení málo známých herců to zahrálo velmi uvěřitelně. Také občas ani nedýchali, částečně z napětí a částečně z toho, že opravdu docházel kyslík a bylo potřeba se dostat rychle na hladinu. Neviděl jsem mnoho válečných filmů z pohledu bojů v ponorce, tenhle mě ale dokázal naprosto vtáhnout a já mohu jen opět vyzvednout tu atmosféru, kterou tvůrci přenesli na diváka. Dokázali mi vnutit pocit klaustrofobie, pocit strachu o život a neodolatelnou touhu otevřít si okno a konečně se zhluboka nadechnout. Mírně rozporuplné pocity jsem měl jen z toho, že to byli Němci, kteří likvidovali spojenecká plavidla. Nevěděl jsem, zda jim mám přát záchranu, nebo rychlý konec. Válka je ovšem strašná pro každého a nemá slitování ani s jednou stranou…

Filmů o Vietnamu bylo natočeno poměrně dost. Pro Ameriku a spoustu jejích vojáků byla válka ve Vietnamu tím největším traumatem ve dvacátém století a k vyrovnání s ním často používají filmy. Ze silného tématu vzniklo hned několik mimořádně silných snímků. Pro mě je nejlepší trojice Apokalypsa, Četa a Olověná vesta. Lovec jelenů dle mě sice nedosahuje jejich kvalit, ale byl vůbec jedním z prvních filmů na tohle téma a za odvahu tvůrcům jistě náleží pochvala. Jako první vlaštovka také vyvolal řadu kontroverzí. Především o realističnosti některých scén a o zjednodušení příběhu do osobní roviny a vytržení z celospolečenského kontextu. Nějak se asi zapomnělo, že je to film, kde míra dramatizace je na tvůrcích a nejde o dokument, který má být vyčerpávajícím záznamem konkrétních událostí. Mně nesedlo spíš obsazení a rozvleklý děj. Ten zabíral až moc velké časové období a film samotný měl tři hodiny. Přes hutné téma jsem ztrácel pozornost. Každopádně mínusy nechci dál podrobněji rozebírat. Lovec jelenů je kvalitním a odvážným filmem, který si vysoké hodnocení zaslouží, i když k mým oblíbeným nikdy patřit nebude.

Pro chlapa musí být těžké, když se jeho syn chce stát baletkou. :-) Ještě v tom místě a v té době. V roce 1984 v anglickém hornickém městečku to byla pro otce potupa, kterou musel chvíli skousávat. Ale děti mají své sny a rodiče by jim měli v prvé řadě pomoci s jejich splněním. Bez ohledu na to, co si o tom myslí sami. Z pohledu kluka to také nebylo jednoduché a začínající Jamie Bell to herecký zvládl a zajistil si tak budoucí hereckou kariéru. Jako celek jde o nekonfliktní rodinnou komedii, která se žánrem k tématu hodí. Natočeno to bylo fajn, emoce se neždímaly na maximum, dramatizace byla tak akorát a nějak tak by to být v reálu i mohlo… slušné tři hvězdy.

Audioknihu Lichožrouti máme doma a občas ji posloucháme. Má zajímavý nápad, slušný děj a především famózní vypravěčku Báru Hrzánovou. Rozhodně můžeme i s dětmi doporučit. Když jsme narazili na film, rádi jsme mu dali šanci a podívali se. Bohužel se atmosféru (audio) knihy na plátno přenést nepodařilo. Když k tomu připočtu nepovedenou animaci, je na nízké hodnocení zaděláno. Další mínusy nemám potřebu vypisovat. Pro nás šlo o nevýrazný a animací až odpudivý animák. Je to za slabé dvě hvězdy a bez výborné předlohy by po něm neštěkl ani pes.

Po delší době jsem si dal dalšího Woodyho a tentokrát jsem se bavil skvěle. Po více než dvou desítkách jeho filmů jsem asi došel na důvod, proč mě některé z jeho filmů baví velmi, některé jsou průměrné a pár z nich mě nebere vůbec. Formální mustr je jeho osobou vždy daný. Filmy jsou založeny především na dialozích, na humoru a na jeho klasických postavách, prostřednictvím nichž si provozuje svou veřejnou terapii. :-) Každopádně film Láska a smrt mi sedl především díky dialogům, které jsou rychlé, plné humoru, sarkazmu a ironie. Má to ovšem ten level navíc, což je přidaný kontext. Dialogy totiž nejsou jen Woodyho sebe terapií (jako většina jeho filmů), ale také si dokáží brilantně utahovat z dalšího tématu. Tady to je Rusko, válka, Napoleon, ruští literární klasici (např. Vojna a mír), vážná filozofie atd. Jde mu to opravdu náramně, bavil jsem se celou dobu a než jsem se nadál byl konec. Většina Woodyho filmů jsou pro mě lehké konverzační komedie a končí se třemi hvězdami, a když se jich už přejím, je to někdy jen za dvě. Filmy, kterým jsem dal čtyři hvězdy, vždy obsahují něco navíc. Nejsou to jen konverzační vztahovky, ale dokáží si utahovat i z něčeho jiného. Například Purpurová růže z Káhiry (filmový průmysl, postavy, diváci), Výstřely na Broadwayi (divadlo, herci, režiséři, samotná tvorba), Půlnoc v Paříži (podmanivé cestování po zlatých časech) a právě také Láska a smrt. Dávám opět velké čtyři hvězdy a rád film doporučím, stejně jako ty výše napsané.

George Lucas je světoznámý režisér a vizionář, který dal filmovému světu mnohé. Za to mu patří velké díky. Jako každý nějak začínal, jedním z jeho začátků byl studentský film Elektronický labyrint THX 1138 4EB, ve kterém se už ukazovaly jeho dovednosti. Po několika letech tento studentský film přetavil ve svou oficiální plnohodnotnou prvotinu - THX 1138. V něm mě zaujal zejména vizuálem, sterilní atmosférou světa bez emocí a několika zajímavými myšlenkami. Věta „Nakupuj, a buď šťastný!“ pronášená virtuálním Bohem z obrazovky má dnes možná větší sílu než v roce 1971. Bohužel film má také některé klasické mínusy prvotin. Až příliš mnoho nápadů, důraz na techniku a vizuál, drhnoucí příběh a dějově se to občas rozpadá na kousky. Sice jsou tady skvělé scény, ale je jich málo a celkově to nedrží u sebe. Chyběl tomu zejména nosnější příběh, více propojený děj a taky lepší práce s gradací. Zhruba od poloviny filmu jsem se nudil (při stopáži 86 minut je to hodně špatně), závěrečná „honička“ rozhodně struhující nebyla a úplný závěr vyzněl spíše do ztracena. Dvě hvězdy se možná zdají málo, ale kdyby to netočil George Lucas, možná by bylo i celkové hodnocení ještě nižší. Naopak kdyby to byl ryze studentský film, dal bych sám více, takhle jsou dle mého názoru dvě hvězdy akorát.

I v Německu byli někteří proti Hitlerovi a proti válce. Jednou z nejznámějších postav je Sophie Schollová, která byla členkou nenásilné organizace Bílá růže. Organizace tajně připravovala a roznášela letáky s pravdivými informacemi o válce... velké ztráty na východní frontě, vyhlazování Židů apod. To se samozřejmě nacistům nelíbilo a po Bílé růži tvrdě šli. Silný námět tvůrci dokázali proměnit v silný snímek. Největším plusem je mimořádný výkon Julie Jentsch, ta zahrála Sophii Schollovou autenticky a naprosto uvěřitelně. Vrcholem filmu jsou její výslechy s vyšetřovatelem (rovněž skvělý Alexander Held), kdy se oba snaží jeden druhého přesvědčovat o vlastní pravdě. Když divák zná celý kontext a ví, jak to bylo, vyzní celý výslech o to silněji. Je zajímavé, že Julia Jentsch dostala hned v následujícím roce zajímavý protiúkol v našem filmu Obsluhoval jsem anglického krále, kde pro změnu Hitlera zcela nekriticky milovala. :-) Poslední dny Sophie Schollové jsou výborným filmem s dobrým námětem, kterému nemám moc co vytýkat… čtyři hvězdy.